Přeji Vám štěstí, ale když jsem četla tento příběh, tajně jsem doufala, že se zachováte jinak. Že tu najdu nějaký šťastný konec. Je škoda, že si někdo takto zatíží karmu. Dnes by Vašemu děťátku byly nejméně 4 roky. Vzpomenete si někdy? Třeba kdy by slavilo narozeniny? Jak by vypadalo? Jaké by mělo vlasy, oči? Možná Vám ve Vašem ráji, někdo chybí a nemohl do něho patřit.Někdo, kdo by Vám řekl, maminko, mám Tě rád.....

Ani nevím jak jsem se dnes dostala sem a čtu si svůj vlastní příběh a komentáře pod ním....nevím jestli ještě někoho zajímá jak můj příběh pokračuje. Nebudu se moc rozepisovat.
Byla jsem na potratu a nikdy jsem toho nelitovala. Věřím, že to tak mělo být a myslím, že jsme si to s tou nenarozenou dušičkou tehdy dostatečně prožily a "vyříkaly".
Milenec je druhou polovinou mojí duše, stále jsme ve spojení i když v současnosti už spíš jen ve svých myšlenkách. Každý si žijeme svůj život a já věřím, že až bude vhodná doba, tak se opět setkáme (a možná to bude až v dalším životě). Vím, že jsme se spolu měli setkat a opravdu to tehdy nebylo tak, že bych někoho hledala. Milenec se v r. 2011 rozvedl. Já mám s manželem dvě nádherné děti. Postavili jsme si náš vysněný dům na nádherném místě a budujeme si tu svůj "ráj". Cítím to tak, že milenec je má láska a manžel je můj životní partner. Mám je ráda oba, každého jinak. Sama nevím jak můj příběh bude pokračovat.

Děkuji za tento článej. Take se mi neco podobného stalo. jen s tim rozdilem že potencionální tatinkove o sobe vědí a vedi že dite muže byt jednoho z nich. nebylo lehke jim to řict ale udělala jsem to bylo to pro mě lehčí než jim celý život lhát, to jak se s tim vypořádají je ted už na nich. Ale ja sve ditě nezabiju když jsem na nej 5 let čekala...

Dobrý den, bylo by velce troufalé zeptat se, jak vše dopadlo? Já jsem momentálně v úplně totožné situaci. Ale jelikož za měsíc rodím, potrat nepřipadá v úvahu.

Já osobně místo nad pozastavováním se nad volbou potratu nebo života, která jistě pramení z výčitek dotyčné, se zamyslela nad tím, proč se dotyčná zamilovala...totiž miluji-li někoho, miluji-li ho a vážím si ho, nemůže se mi stát, že se zamiluju jinde, protože chcemické reakce v těle člověka a vnitřní spokojenost toto prostě nepřipustí. pokud se zamiluju jinde, je to vždy proto, protože mi v původním svazku něco buď vědomě nebo naprosto nevědomě schází a já si neumím s dotyčným vykomunikovat, aby to nescházelo...a tak podvědomě umožním sama sobě se zamilovat jinde...já osobně bych nejprve uvažovala o tom, proč jsem se zamilovala a až následně pak bych se rozhodla o svém mateřství...takže zásadní otázka stojí skutečně někde jinde...

Dnes jsem si dočetla váš příběh, jak se nakonec dovyvinul, je neuvěřitelný. Přeji vám i miminku moře lásky !!!!

Milá Reninka, to ja som 9.12.08 písala o svojich vlastných skúsenostiach s interupciou. Teraz som si uvedomila, že pokiaľ si tento zákrok podstúpila, asi Ti moj príspevok nebol nijak príjemný. Prosím, toto som nechcela. Berme to tak, že sme boli vystavené skúške, z ktorej si máme zobrať ponaučenie a ako som písala, človek aj tak svojmu osudu neunikne. Prosme preto o blízkosť Pána Boha a našich anjeličkov. Posledné odbobie si myslím, že by sme mali prosiť nie, aby nás neopúšťali, ale aby my sme neopúšťali ich. Tak, Reninka, ešte raz všetko dobré a veľa síl a radosti. Pá -Andrea

Renato, tak držím palce, ať všechno dořešíš co nejlíp pro sebe, ale i všechny okolo - tak, aby tobě bylo dobře a neublížila jsi zbytečně svým blízkým. Nevím, jestli teď s tebou chvíli nebudou "mávat" i hormony, ale až to přejde, přeju ti hodně síly a štěstí, abys mohla napravit, co se stalo. Drž se a ať je líp

Ano pokracovani meho pribehu je opravdu na Wahlgrenis... viz komentar od Ireny nize.

Nehnevajte sa, že moje rozhodnutie pridať tento komentár je možno len moja egoistická snaha o odčinenie svojich hriechov. Ale cez to všetko chcem len napísať, že aj ja som bola v minulosti 2x na interupcii. / prednedávnom som o tom aj písala Kytičke, aj som od nej dostala odpoveď, za ktorú jej veľmi pekne ďakujem/.
Píšem však aj preto, aby som upozornila na to, že pravdepodobne som mala málo viery, situácia sa mi zdala zložitá, neriešiteĺná. Prečo som však nepoprosila o pomoc Boha a anjelov? Určite by mi pomohli . Dnes - po 13 a 9 rokoch si to veľmi vyčítam, býva mi smutno, často si predstavujem, ako by nám všetkým mohlo byť spolu krásne a veselo, ale čo je najdôležitejšie - môj synček má problémy- trpel roky na nočné pomočovanie, má dyslexiu, dysortografiu, má tiky. Milujem ho nadovšetko na svete, urobila by som všetko preto, aby som mu pomohla a mal jednoduchší život. Avšak aj Kytička mi naznačila, že jeho problémy môžu súvisieť s tým, že som podstúpila interupciu. Veľmi ma to trápi. Keď si uvedomím, že prvýkrát som išla na zákrok preto, lebo som sa obávala, že bude dieťatko choré / prekonala som ťažkú chrípku, nasadili mi ťažké lieky.../ a druhýkrát preto, lebo som sa obávala, že sa nedokážem poriadane postarať o 3 malinké deti a nechcela som im všetkým mojou neschopnosťou ubližovať !! A vidíte- človek svojmu osudu neunikne - synček má problémy a ja som z toho vyčerpaná, takže bývam tak neznesiteľná, že aj tak svojmu okoliu často ubližujem .
Cez to všetko verím na zázraky , verím, že môjmu synčekovi / tak isto ako aj mojej dcérke / anjeličkovia budú po celý život po boku a že prežijú krásny život.
Prosím všetkých, ktorí rozmýšľajú o interupcii, poproste o pomoc Pána Boha a anjeličkov !! Neurobte takú chybu ako som urobila ja ! Príde čas, keď z Vášho miminka vyrastie krásny človek, ktorý Vám bude preukazovať toľkú lásku a bude Vám oporou !!! / tak ako mi to už dnes dokážu preukázať moje 2 detičky-12 a 10 rokov /. A nezabúdajte, že takýmto mylným krokom môžete ublížiť tým, ktorých najviac milujete !!! Vaša Andrea

Nevíte, jak to dopadlo?

Pročítala jsem dnes letmo Wahlgrenis a nestačím se divit: http://www.wahlgrenis.cz/odpovedna1_otecditete.htm

Úplně souhlasím s tím, co říká Kytička. Můj názor, který bych tu chtěla říct, je ale následující: nenechte si nalhat, že potrat je řešení. Je to asi takové řešení, jako když koukáte na detektivku a vidíte tam, jak někdo z nějakých "důvodů" někoho zabil, třeba kvůli penězům, nebo aby se něco neprozradilo. Vůbec nic se tím nevyřeší. Naopak, problémy přibudou. A to, že potraty jsou v naší společnosti "legální", na věci nic nemění, je to jenom důsledek nevědomosti. Věřím ale, že se na tuto situaci dá po prvním zoufalství dívat jako na příležitost. Když je člověk mladý, má spoustu možností. A taky mě napadají otázky: Když byla Renátka s mužem spokojená, proč hledala jiného? Proč její manžel chtěl dítě, když ona chtěla ještě počkat? Život je jako dlouhý příběh, a jeho pointu se dozvíme až na konci. Pak teprve odhadneme, co bylo špatné a co dobré - ale spíš jaké zkušenosti jsme z toho získali. Problémy i vztahy se dají vyřešit, ale nemá cenu kvůli nim někoho zabíjet. Problémy bývají pokynem k práci na sobě. Nejde o nějaké tresty, hlavně o poučení. A když to člověk přijme, tak se dá hodně získat. A ve spoustě případů to i dobře dopadne. Pak člověk kouká zpátky, a diví se, o čem to vlastně přemýšlel. Napadají mě dvě lidová přísloví: Když nejde o život, tak jde o ... a Když dá Pánbůh kravičku, tak dá i travičku. Hodně lásky, víry a štěstí přeje Martina. P.S.: Člověk někdy dělá ve zkratu hlouposti. Ale to neznamená, že se člověk má takovými "zkratujícími" lidmi nechat ovlivnit. Pánovi - milenci bych doporučila, ať se laskavě věnuje svým dvěma šťastně narozeným dětem a manželce a druhým ať přizná právo na život.

Jak je jednoduché napsat "potrat"....
Kolik lidí na světě je nešťastných proto, že nemůžou mít miminko? To, že jsi otěhotněla, mělo svůj důvod. Vím, že se nám ostatním to říká lehce. Ale třeba právě to, že jsi se zamilovala a z lásky nové má vzejít nový život, má svůj důvod! Proč zabíjet? Ať lásku, nebo ještě nenarozený život? Na tohle nemá nikdo z nás právo. A co svědomí?
J.

asi, já vím, že my ženy se cítíme více odbornice na mateřství, děti i výchovu v rodině, ale za mého mlada byl hodně populární MUDr. Plzák(odborník na manželství, sexuolog) starší generace ho zná stejně dobře jako Prof. Radko Dolečka ( redukční diety).Ten by sice radil "zatloukat...", ale taky by Vám vysvětlil i právní stav Vaší situace( radil docela prakticky i při rozvodech), což je taky důležitý.Hlavně jako chlap by Vám spíše prakticky poradil, podle mého soudu by jeho názor byl břitký , ale brilantní, takový on fakt byl a je,za optání nic nedáte. Pepča.

Milá Zdenko, toto je vzkaz pro Tebe. Myslím, že Bůh je daleko laskavější než Ty, a především nesoudí. Myslím, že v bibli je psáno něco jako "bude Ti naměřeno tou měrou, jakou měříš ostatním". Dále Číňané mají přísloví "Nesuď bližního, dokud jsi neušel tisíc mil v jeho botách". Nemyslím, že dobrý důvod, proč nezabít dítě, je strach z Božího trestu. Myslím, že DOBRÝ, ROZUMNÝ a SPRÁVNÝ DŮVOD, PROČ SI HO NECHAT, JE LÁSKA, DŮVĚRA A VÍRA V DOBRO. Je to totiž jediné správné, i když často kolísáme a chybujeme. Ale Bůh za to nemůže.

Milá Renato,
Bůh ti splnil přání "mít dítě".
Bůh neřeší muže, milence, ale "lásku".
Tvoje dítě, ať už je otec kdokoliv, je "dítě lásky". Procházíš velkou zkouškou, jak se zachováš k "božímu daru".
Je plno žen, které dítě mít nemohou, protože kdysi tak jak ty odmítly "boží dar" a udělaly to o čem přemýšlíš. Teď každá taková "čekatelka" musí hodně prosit o odpuštění za své hříchy.
"Zabít je hřích".
Přeji ti správné rozhodnutí, protože žijeme ve svobodné vůli, ale následky si musíme nést sami.
S láskou
Zdenka

Pro Kytičku...přečetla jsem si článek vibrace slov, a tak Vám a pro Všechny ještě zasílám svou báseň.

Každý lístek na stromě se chvěje zvlášť, člověku boží, máš na sobě cizí plášť!
Nebe modré, na něm bílá oblaka, člověku dobrý, tobě je daná boží podstata!
Vítr tobě, člověče, čechrá tobě vlasy, a já se ptám proč, proč ASI?
Kytky nádherně voní, tvoje duše, člověče, TVOJE DUŠE přenádherně zvoní!!
Pláčeš, člověče, slzy roníš! Ve světle se člověče, ve světle se rodíš!!
Vzpomeň si, jen si vzpomeň, kam neseš svůj zlatý oheň!
Opět se lístek ve větru pohupuje, a tvoje Duše k lásce boží té spěje!
Děkuji ohni, děkuji vodě, děkuji větru, děkuji sobě!

Dobrý den. Doufám, že to, co Vás paní Renato chvíli "potrápilo" a "trápí" je jen dočasné (to záleží na vás, jak dočasné to bude)rozhlížení se ve tmě, ve které se právě nacházíte, a že děťátko, které si snad rozhodnete ponechat (ať je otcem kdokoli) vám připomene světlo, které svítí stále v každém z nás, ať slabě, či silně...Budu Vám přát, ať zvítězí láska nad pochybnosti a že každá bolest, je ve skutečnosti něhou. Něhou z toho důvodu, že nám ukazuje kudy ano, kudy ne, a každá bolest jednou přebolí...(kdy? ptáte se...a záleží na tom? Sami se rozhodneme kdy...)

Renato,reaguji na tvůj příspěvek,protože ti k tomu mám co říct.Sama jsem kdysi prošla ...zkrátka,byla jsem na potratu.Tenkrát bylo mojí dceři 9 měsíců a já otěhotněla i přesto,že jsem brala antikoncepci.Byl to pro mě spíš šok,než příjemné překvapení.Dcera byla plně kojená,v noci se budila i pětkrát za noc,bylo to hektické období a já si nedokázala představit,že bych do toho přivedla na svět další miminko.Dneska už vím,že to byla obrovská chyba,za kterou platím dodnes.Vím,že všechno by se dalo zvládnout,jen se na to podívat z jiné stránky.Tenkrát ani můj manžel nebyl proti.Nikdy nezapomenu na noc před potratem,vůbec jsem nespala,brečela jsem a prosila Boha o odpuštění,že si nemůžu jeho dar nechat,že to nezvládnu.V nitru jsem slyšela,jak to miminko na mě křičí"maminko,prosím tě nech si mě,já tě nezklamu".Ale já to nedokázala.Jediné na co jsem se zmohla,bylo prošení miminka atˇ přijde později,ve vhodnější dobu.Byla jsem slaboch,strašně hloupá.Pak přišel očistec na zemi.Probrečené noci,výčitky svědomí,přála jsem si vrátit čas.Bohužel to nejde.Trvalo to strašně dlouho,než se ta ohromná bolest zmírnila.Denně jsem prosila Boha o odpuštění atˇ mi dá ještě jednu šanci,že už ho nezklamu.Bylo to nejhorší období v mém životě.Chci ti jen říct,rozmysli si dobře,co uděláš.Prosím tě i jménem toho miminka,rozvaž to dobře.Mluvím z velmi bolestné zkušenosti,kterou já už nemůžu vzít zpět,ale ty ještě můžeš.
Bůh mě vyslyšel a snad i odpustil,když bylo dceři 3,5 roku,narodila se mi druhá dcera a já jsem si jistá,že je to dušička toho miminka.Ale sama sobě nikdy neodpustím
V žádném případě ti nechci psát,co máš dělat,jen jsem ti chtěla napsat svou zkušenost a poprosit abys vše rozvážila a jestli je v tobě i jen malá touha miminko si nechat,poslechni ji.Já chybu udělala,ty nemusíš.Přeju ti hodně štěstí,lásky a síly vše zvládnout.

AHOJ RENATO,MOŽNÁ TI POMUŽE,ČÍM JSEM SI PROŠLA JÁ...3X JSEM BYLA TĚHOTNÁ,Z TOHO 2 TĚHOTENSTVÍ SKONČILI JAKO MIMODĚLOŽNÍ....SNAD 1000X JSEM SI ŘÍKALA PROČ?PROČ ZROVNA JÁ?TEĎ UŽ TO VÍM...TĚHOTENSTVÍ JSEM BRALA JAKO SAMOZŘEJMOST A NE JAKO NEJKRÁSNĚJŠÍ DAR...A TAKY JSEM TO ČASTO POUŽILA JAKO ZBRAŇ PROTI MANŽELOVI...ŘEKLA JSEM SPOUSTU OŠKLIVÝCH VĚCÍ.../TENKRÁT MOJE DUŠE JEŠTĚ SPALA/...ANI SE NEDIVÍM,ŽE MIMINKA ZA MNOU NECHTĚLI...A POSTIHL MNĚ TEN NEJKRUTĚJŠÍ TREST,NEMUŽU MÍT DĚTI...NAŠTĚSTÍ IVF SE NÁM PODAŘILO...POZOR!VELKÝ POZOR NA TO,CO SI MYSLÍŠ NEBO ŘÍKÁŠ....PŘECE MÁŠ VÍCE MOŽNOSTÍ-MUŽEŠ DÁT MIMINKO K ADOPCI A PO PORODU HO UŽ NIKDY NEUVIDÍŠ...DRŽÍM TI PĚSTIČKY,ABY JSI SE SPRÁVNĚ ROZHODLA,MÁM POCIT,ŽE PRO TEBE JE VELKÁ ZKOUŠKA NE JESTLI ODOLÁŠ MILENCI....ALE JESTLI SE TEĎ ZACHOVÁŠ SPRÁVNĚ
S LÁSKOU SAŠA