Dobrý den,
ráda bych Vás poprosila o pomoc - dostala jsem se do složité životní situace. Jsem šťastně vdaná, manžel velmi touží po dítěti, já jsem to chtěla ještě tak 2 roky odložit. Letos v červenci jsem se zamilovala do jiného muže a on do mě. Nejdříve jsme se tomu bránili, ale ta láska (či touha?) byla silnější. On je také šťastně ženatý a má 2 děti. Před týdnem jsem zjistila, že jsem těhotná a dle mých záznamů je stejně pravděpodobné, že otcem může být můj manžel i můj milenec. Milenec po mě žádá abych šla na potrat. Otcovství se dá zjistit až v době kdy už potrat není možný. Co když je ale miminko mého manžela? Nedokážu si představit, že bych ho zabila. Kytičko moc Vás prosím, podívejte se na to - kdo je otcem mého miminka??? Děkuji za Váš čas a za Vaše stránky! S pozdravem

Renata

Renato, přece po mně nechceš, abych Tím, že ti sdělím, kdo je otcem, vyřkla nad miminkem takový krutý ortel. Píšeš mi, : "Nedokážu si představit, že bych ho zabila." ( myslíš tím miminko manžela) A miminko milence klidně zabiješ? Máš opravdu zvláštní představy o mateřství. Žena má chránit budoucí život. Nemá dělat žádný výběr. Není mým účelem nikoho soudit. A na tento dotaz, který je hodně krutý, ani odpovídat nechci. Jeden z nejdůležitějších zákonů vesmíru je NEZABÍJET.
Napadá mně otázka, kdy už si uvědomíme,že děti k nám přicházejí z lásky a vcházejí do našich životů proto,aby nás něčemu naučily. Takové pochybné výběrové řízení, které zde popisuješ, přece s láskou nemá nic společného. V podstatě se tu nabízejí dvě možnosti a řešení.

" Když je otcem Tvého dítěte manžel, řekneš mu: " žij, já tě budu milovat.!

Pokud je ale Tvým otcem milenec: " Zemřeš!!

To dítě už od začátku vnímá tyto myšlenky, pocity matky, nálady a podobně. Vývoj osobnosti  Tvého dítěte začíná právě v této chvíli.
Při regresi si člověk může zpětně prožít prenatální pocity. Zde vznikají první pocity viny a také pocity méněcennosti. Dítě vnímá jedinou Tvou myšlenku. "Moje matka mně nechce". Najednou mám při tomto smutném psaní před očima svojí babičku. Otěhotněla mladá, když jí znásilnil sedlák, u kterého pracovala. A tak přišel na svět můj otec. Babička mého otce celým svým srdcem milovala. Bohužel ve svých 25letech tragicky zemřel. Vzpomínám si,že moje babička pokaždé, když k nám přijela, tiskla mně ke svému srdci a pořád mi opakovala, že já jsem to jediné, co jí po jejím Františkovi zbylo. Jako dítě jsem vnímala její slzy, které mi stékaly po tváři a jako malé dítě jsem tuto situaci vůbec nemohla pochopit. Říkala jsem si, proč se babička se mnou neraduje? Proč pořád pláče, když mně vidí? Nebylo mi to příliš příjemné. Až dnes s odstupem mnoha let chápu, jak velká byla její láska k synovi.  K dítěti, které k ní přišlo tak bolestnou cestou. Přesto dokázala zapomenout na ponižující okolnosti otěhotnění a otevřít srdce. Milá Renato, nemáme právo soudit. Jsme jen lidé, a občas všichni chybujeme. Ale žena, která čeká dítě, by měla umět převzít odpovědnost. Měla by být natolik silná, aby unesla následky svého chování. Měla by umět být svému dítěti oporou od prvního okamžiku jeho života a ten začíná mnohem dříve, než je uvedeno na jeho rodném listě. Posílám děťátku, které ještě neví, jestli vůbec přijde na náš svět, objetí a lásku. Napadla mně afirmace,kterou často používám: " JSEM KDO JSEM A TO STAČÍ".

Prosím Renato, popros anděly a Stvořitele o sílu a pomoc. Ať tvé myšlenky najdou nový směr. Ať Tvé srdce cítí lásku matky, která chrání své dítě a nedovolí, aby mu kdokoli ubližoval. Opakuj svému děťátku větu " Jsi se mnou, teď a v každém okamžiku obklopeno láskou a bezpečím."

Přeji Ti správné rozhodnutí, a plnou náruč štěstí. Věřím, že jednoho dne, tady na tyto stránky přibude fotka jednoho miminka, které zpočátku cítilo velkou bolest a nejistotu, ale pak jej maminka přijala s láskou a radostí.

Kytička