RODINNÉ KONSTELACE S PROPOJENÍM NA ANDĚLY
LÉČENÍ VZTAHŮ – JAK NA TO,ANEB JAK FUNGUJÍ RODINNÉ KONSTELACE
Jeden příběh o rodinných konstelacích jsem na těchto stránkách už zveřejnila,
dnes po odstupu jednoho roku bych Vám chtěla předat zkušenosti, které s konstelacemi mám. Samozřejmě ako u všech terapií a léčebných metod, velmi záleží na tom
KDO LÉČÍ, TEDY V TOMTO PŘÍPADĚ,KDO VEDE LÉČEBNÝ PROCES.
Setkala jsem se s klienty, kteří měli ze systemických, rodinných kostalací psychické problémy a vlastně nic nepochopili. Naopak do jejich podvědomí byly uloženy negativní vzorce a systémy. Kde je tedy pravda? Jsou systemické, rodinné kostelace tak úžasný prostředek k vyřešení problému ve vztazích, nebo jen prázdnou teorií? Případně možností udělat si v hlavě ještě větší zmatek a energeticky si zaneřádit své vlastní nitro? Předně bych chtěla zdůraznit, že vše výše zmiňované, je u rodinných konstelací možné. Vše totiž záleží na tom:
KDO KONSTELACE VEDE A JAK UMÍ „MISTR RODINNÝCH KONSTELACÍ „ PRACOVAT S ENERGIÍ.
Umět rozpohybovat a usměrňovat proudy energie, je u konstelací jedna z velmi důležitých okolností. Ten, kdo konstelace vede, by měl být člověk silný, moudrý a znalý duchovních zákonů. Nesmí zaváhat, nechat se dojmout, dovolit, aby emoce ovládly jeho nitro. Musí za všech okolností zachovat chladnou hlavu a usměrňovat pohyb energie. Jak vlastně tato terapie působí? Možná to nejlépe pochopíte, když Vám popíšu jeden příběh a své vlastní pocity jednoho setkání.
Účastnila jsem se rodinných kostelací se svými studenty duchovní školy Monády v Praze. Tyto kostelace vedla Eva Hynková - osoba, které jsem důvěřovala. Andělé mi tuto paní poslali do cesty a já jsem jí svěřila své žáky. Byla jsem vyzvána paní Janou, která si nechala konstelace postavit, abych v těchto konstelacích přijala její roli, roli ženy, která byla zneužívaná svým otcem. Vstoupila jsem do role, kterou mi Jana předala tím, že mě uchopila za obě ruce. Postavila mě do kruhu, kde byli i ostatní – pomyslní členové mé kostelační rodiny. Aniž bych věděla, jaké poměry v této rodině jsou, ihned jsem změnila své postavení a prostor a přešla jsem na druhou stranu místnosti. Celým svým nitrem jsem cítila, že někoho hledám a že toho člověka, potřebuji mít vedle sebe. Byl to můj bratr, kterého hrála jedna z mých studentek. Beze slova jsem se posadila vedle ní a chytly jsme se za ruce.
Položily jsme jedna druhé hlavu na rameno a cítily neskutečně silné propojení, které mohou pocítit jen dvě duše, které se současně vtělily do téže matky. Vnímala jsem z celé své rodiny ještě silněji svého otce, který byl sám. Moje matka stála velmi daleko od něho a on se cítil opuštěný. Tak jsem to cítila. Vysvětlila jsem bratrovi, že změním svou pozici. Cítila jsem, jak mi mačká ruku a prosí mě, abych zůstala. Mě ale bylo mého otce velmi líto. Cítila jsem, že musím za ním. Můj otec stál otočený zády k nám. Nechtěl vidět svou rodinu. Mého otce hrála drobná, milá žena Věrka, která je také mou studentkou.
Byla vyzvána, aby se otočila. Poslechla a já ji pohlédla do tváře. Z očí, které byly sklopeny k zemi, jí stékaly potůčky slz. „Je mi to líto. Stydím se.“ Nechtěl jsem ti ublížit.“ Šeptaly její rty a celá se chvěla. Beze slova a naprosto odhodlaně, jsem si stoupla před svého otce. Naše ruce se jediným dotekem spojily, a já jsem to vnímala jako zaklapnutí pasti. Cítila jsem propojení našich duší. I když mi tento vztah ve fyzické rovině ubližoval, v duchovní rovině jsem byla spokojená. Uvízla jsem, a ihned jsem pochopila, že z této pasti už není úniku. Stála jsem před svým otcem jako socha. Vrostlá do země, jsem stínila své matce. Neviděla přeze mne svého muže, nemohla se k nám přiblížit. Ani já, ani můj otec jsme svou pozici nechtěli změnit. Naše ruce se ještě více přitiskly k sobě. Mému bratrovi se to nelíbilo a zlobil se. „To není správné.“ „Máš být tady, u mě!“ „Proč jsi odešla k němu?“ „Pojď já ti pomůžu.“
To byly slova mého bratra, ale já jsem je nechtěla slyšet. „Můj otec se cítí sám, je opuštěný a já ho budu utěšovat a hladit.“ Slyšela jsem svůj vlastní hlas „To není správné, oponoval můj bratr!!!“ Ubližuje Ti, a já to nechci!!!! Byla jsem vyzvána, abych matce vrátila její ženskou roli. „Odmítla jsem„ „Ona ho nemá ráda“.“ Moje matka, kterou v konstelacích hrála mladá lékařka, na mě udiveně pohlédla. Byla vyzvána, aby šla ke svému muži. „To nejde, nemohu se hnout z místa.“ Moje matka, která stále stála na svém místě, se podívala do hloubi mé duše a já začala s výčitkami. „ Nemiluješ ho a nedokázala jsi mě ochránit, já jsem dítě a tys to dovolila.!!!“ „ Nerozumím Ti, odpověděla má matka. „Já jsem to také prožívala se svým otcem, a také mě nikdo nechránil“. „Neumím to, nevím, jak se to dělá, nikdo mne to nenaučil“. Pustila jsem ruce svého otce a posadila se zpátky ke svému bratrovi. Bratr hladil mou ruku a sliboval, že mě bude chránit. Na scénu vstoupil otec mé matky, můj dědeček. Cítila jsem jak se mi znovu rozbušilo srdce, jak mnou projela silná negativní energie a otřásla mnou vlna neskutečného strachu. Dědečka hrála Erička, jedna z mých nejlepších studentek, mám ji velmi ráda, ale v této roli jsem si to vůbec neuvědomovala.
Podívala se na mne a já se zachvěla hnusem, odporem neskutečného rozměru. „ Já ho tady nechci, vykřikla jsem.“Bojím se ho.“ „On mi ubližuje.“ Jana, která si nechala konstalace postavit, která dosud jen tiše přihlížela a viděla vztahy své vlastní rodiny v přímém přenosu, se rozplakala. Věděla, že nikdo z nás nemohl vědět, že jí znásilňoval i vlastní dědeček, nikdo jí neznal a přesto jsme energeticky ztvárnili všechny postavy a ukázali jí pravou tvář problému. „ Když jsi ženská, tak si to zasloužíš. Já chtěl kluka.“ Vmetl mi můj dědeček přímo do tváře. „Já o žádném ubližování nevím. „ Možná jsem se jen víc napil a nic si z toho nepamatuji.“ Do děje vstoupila moje babička.
Cítila jsem nával vzteku, napětí a opovržení. „ Moje výčitky mířily k jejich ženské energii, která v naší rodině byla silně oslabena. „ Jak jste mohly tak klesnout, nedokážete chránit svoje děti. Nemám Vás ráda. Cítila jsem tak silné opovržení a přála jsem si být mužem a zničit v sobě veškerou ženskost. Byla jsem vyzvána, abych se před ženskou energií v naší rodině sklonila. Bylo to nesmírně těžké a já nakonec plačící, padla na kolena a přijala znovu svou ženskou energii, usmířila se s matkou, babičkou a odhodila to břímě, které jsem v sobě nesla desítky let. Když ke mně přistoupila Jana, která si kostelace nechala postavit, vrátila jsem jí její roli zpět a tak neskutečně ráda jsem z této role vystoupila.
Cítila jsem to jako zázrak, že jsem to opět já a mohu se svobodně nadechnout. Cítit lásku a vibrace své duše. Setřásla jsem veškerou negativní energii, která na mě ulpěla a poprosila anděly o důkladné pročištění mé aury. Pak jsme ještě chvíli rozebírali ten smutný a bolavý příběh zneužívaných žen. Nejen Janinka mnohé pochopila, také všichni, kteří byli přítomní, měli v očích slzy a každý si z tohoto příběhu něco odnesl.
Pak se odehrávaly další příběhy a sílil proud energie. Bylo nesmírně zajímavé pozorovat jak cizí lidé přijímají role a ukazují, co je špatně nastaveno mezi partnery, rodiči, sourozenci, nebo třeba kolegy. Když jsme rodinné konstalace stavěli v naší škole v Policích o měsíc později, vše probíhalo s naprosto stejnou přesností. Společně jsme žasli nad přesností pocitů zůčastněných a děkovali jsme andělům za nádherný prožitek. Propojili jsme kostelace s andělskou terapí a já už mám zprávy, že to, co se v konstelacích řešilo, mělo pozitivní dopad na vztahy v rodině, a o to tady jde především.
TO, CO SE RODINNÝMI KONSTELACEMI VYLÉČÍ, CÍTÍ VŠICHNI, KTERÝCH SE TO TÝKÁ NA DUCHOVNÍCH ÚROVNÍCH,ANIŽ BY SE KONSTELACÍ ÚČASTNILI.
Po konstelacích jsme nabíjeli pozitivní energií kameny a moc jsme si celý víkend užili.
Konstelace propojené s andělskou energií budeme určitě opakovat na našich setkáních a prožitkových seminářích.
S láskou Kytička
