Moje drahá sluníčka,

tento příběh se stal před pár dny. Mladou ženu, která jej prožila mám velmi ráda. Proto jsem také z celého srdce poděkovala andělům za tak velkou a zázračnou pomoc. Nemohla jsem si tyto řádky nechat jen pro sebe.

S láskou Kytička

Milá Kytičko,

musím Ti popsat velmi zvláštní prožitek, který jsem měla při zasvěcení a také zkušenost mé dcery s ochranou andělskými bytostmi. Bylo pondělí a já se chystala zasvětit svou dceru Sylvii do Shambally. Vnímala jsem tak silně přítomnost andělů. Začala jsem zasvěcovat. Andělé mi něco vložili do rukou. To "něco" bylo neviditelné ale bylo to jako když držím něco, co stále pulzuje, jako srdce, bylo to zvláštní a musela jsem otevřít oči, abych se podívala, co to je, ale nic jsem neviděla.

 Držela jsem to po celou dobu zasvěcení. Nevím, co to bylo. Bylo to tak zvláštní a krásné zároveň.

 Před chvílí  mě Sylva volala a říkala mi, že děkuje Bohu, andělům a všem v Nebi. Překvapilo mě to. Víš, přestože se nechala zasvětit, její víra nebyla vždycky  tak silná a ještě nedávno by takovýmto věcem vůbec nevěřila.

V telefonu byla hodně rozrušená  vyprávěla mi, co se jí právě dnes stalo. Ochránila mě mami, andělská energie.  Moje dcera byla se svým manželem a malým synkem na chalupě. Jela sama autem do Železného Brodu něco nakoupit, je to jen pár km. Když ale vyjížděla zpátky z Brodu, tak začala velká bouřka, vítr a padaly kroupy.  Zajela za městem k benzíně, protože se prý nedalo jet a chtěla tam počkat.

Zastavila auto, vypnula motor. Najednou měla silný pocit, že má zacouvat. Ta myšlenka byla tak silná, že hned poslechla. Tak zacouvala a v místě kde stála předtím, spadly dva velké stromy. Spadly na auta, která tam zaparkovala místo ní. Uvědomila si, že jí někdo chrání, když jí poslal tuto myšlenku, aby přeparkovala. Byla z toho prožitku otřesená a tak se chtěla co nejrychleji dostat zpátky na chalupu. Tak nastartovala auto a opatrně pokračovala dál, musela jet přes lesy a tak prosila Boha a  anděly o ochranu.

 Jela jen pár minut, jen úplně pomalu a najednou řidič,který jel v protisměru,  tak na ní rozčíleně mával aby zastavila. Dcera tedy zastavila a bavili se přes okýnka aut. Ten pán jí říkal , že tam jsou všude popadané stromy přes silnici, že se tam nedá projet, ať se rychle raději vrátí a projede tento úsek  jinou cestou. Rozhovor trval jen pár okamžiků, zatím ještě netušila, jak pár bezvýznamných vteřin zastavení , může dramaticky změnit celou situaci. V té chvíli, kdy stála a bavila se s druhým řidičem se najednou ozval pískot brzd a ze zatáčky vyrazilo auto přímo proti ní,  dostalo smyk a zastavilo jen pár cm od jejího auta. Kdyby nezastavila u krajnice a nemluvila s tím řidičem, nabouralo by přímo do ní.

 Zastavil se jí dech, když si uvědomila, co se mohlo stát. Když se vzpamatovala z šoku, otočila bez váhání  auto a jela zpátky. Jela jinou cestou, jak jí poradil náhodný řidič. Pořád hrozně lilo, téměř neviděla na krok. Opět měla silný pocit, že má zastavit a počkat. Zajela na autobusouvou zastávku, kde stála nějaká cizí paní a čekala na autobus.  Moje dcera byla už  úplně vyřízená, nevěděla co má dělat, proč má tak intenzivní pocit, že tam musí stát a čekat. Tak zavolala manželovi, že neví, jak se má dostat zpátky.

 Musela tyto šoky rozdýchat a tak nějakou chvíli stála a čekala a telefonovala s manželem. Pak přijel autobus, paní, co tam stála na zastávce nastoupila a autobus odjel. Poté projelo ještě jedno auto. Po chvíli cítila, že už může toto místo opustit a tak nastartovala a opět pomalinku jela dál. Ujela sotva pár metrů, když  uslyšela rány a hluk. Projela pár zatáček a s úžasem uviděla ten autobus do kterého nastoupila paní na zastávce a ještě plno dalších aut v sobě -  VELKÁ HROMADNÁ NEHODA.

 Uvědomila si, že této nehodě se opět vyhnula zastavením a čekáním. 

 To už byla tak vyřízená a rozrušená ,že začala přemýšlet, jestli se vůbec vrátí, jestli tam někde nemá také umřít. Zmocnila se jí panika, strach, bezmoc. Byla sama uprostřed lesů a nevěděla, jak se dostat zpět. Netušila co bude dál, co ještě může čekat. Z oblohy se lilo a ona ztrácela víru a strach svíral její duši.  Přemýšlela kde vzít sílu a odvahu. Najednou uviděla kostel. Byl to opět impulzivní nápad. Zajela ke kostelu, jen tiše seděla a modlila se. Postupně se jí vracela síla a odvaha. Ani sama neví, jak dlouho v tom kostele seděla, ponořená do tiché, vroucí modlitby. Když přišla k autu, uvědomila si,že musí  jet zase zpátky, protože kvůli té velké bouračce se tou cestou nedalo projet.

Nastartovala,  otočila zase auto a  vrátila se na tu původní cestu. Všude prý jezdili hasiči a houkaly sanity, říkala, že to bylo tak hrozné. Nic podobného nikdy neviděla, ani nezažila. Cestou se znovu vyhnula dalším nehodám. Celkem jich napočítala pět. Tyto nehody se staly v době, kdy seděla v kostele a modlila se. Kytičko, když mi toto všechno, rozrušeně vyprávěla do telefonu, byla už v pořádku na chalupě. Pořád mi znovu a znovu opakovala:“ Mami, já tak moc děkuji Bohu a všem andělům, kteří mě ochránili“.….

Kytičko,nikdy jsem toto od své dcery neslyšela, až dnes. Její víra a láska k Bohu je silná a neochvějná. Já tady teď sedím,  mám noční směnu a tady v práci, tiše s pokorou děkuji andělům a Bohu  za vše....Z očí mi tečou slzy a nevím, jak víc mám poděkovat za takovou zázračnou ochranu své dcery.

 Děkuji za její ochranu a také za to,že mohla poznat tu mocnou obrovskou sílu a lásku, která jí chrání, ať se kolem děje cokoliv....

DĚKUJI…..DĚKUJI….DĚKUJI

Milena