Jdi na obsah Jdi na menu
 


CO JE TO VLASTNÉ KLETBA A JAK SE JÍ MŮŽEME ZBAVIT?

13. 8. 2007

ObrazekCO JE TO VLASTNĚ KLETBA A JAK SE JÍ MŮŽEME ZBAVIT

O síle myšlenky,ať už dobré ,nebo zlé,bylo jistě napsáno mnoho vět a vyřčeno mnoho slov.
Přesto stále nevěřícně kroutíme hlavou. Jak může taková kletba fungovat? To přece nemůže být pravda.
A ona to přesto pravda je a dokonce se o tom píše i v knihách popisující dějiny evropských národů.
Francouzský král Filip, řečený Sličný, nechal upálit příslušníky templářského řádu a označil je za kacíře.
Jejich velmistr pár vteřin před tím, než vzplál na hranici, vykřikl na krále a jeho syny:
„Buďte prokleti, až do třináctého kolena.“ A tak se stalo, že dynastie Kapetovců, do které král Filip
náležel, neměla dlouhého trvání. Filip zemřel osm měsíců po této události.
Krátká vláda a rychlý konec potkal i Filipovy tři syny a jediného vnuka.
Takovéto příběhy, bychom našli i v naší historii.
Znamená to, že bychom fenomén zvaný kletba, neměli brát na lehkou váhu?
Co to tedy je KLETBA? Je to jako šíp vystřelená, zlá myšlenka, proměněná ve slova, která svou silou , ubližuje tomu,komu je poslána. Někdy jí člověk vysloví v neštěstí a bolesti, někdy touží kletbou záměrně ublížit.
V očích Stvořitele je to proklínání velké provinění. Proto bychom měli vždy dobře hlídat své myšlenky a pečlivě
vážit slova.Kletbu není jednoduché zrušit, zvláště když neznáme přesnou formulaci. Proto je v tomto případě jediné řešení, požádat nejčistší energii, tedy Stvořitele o zrušení kletby. Andělé pak vyléčí nastřádané emocionální bahno, které se odplaví pláčem a lítostí.

Uvádím zde příklad mladé ženy, na kterou bylo prokletí přeneseno ještě z minulého života.

Komunikovaly jsme pomocí PC a byla a na dálku uvedena do časové klesající linie,aby mohla poznat člověka, který jí kletbou zatížil a tím pádem odpustit sobě i jemu a očistit svou karmu od provinění.

 9.8. 2007
Kytička: Milá Viky, to co Ti brání v krásném romantickém vztahu,je určitá kletba, která byla vyřčena
velmi dávno,už ve tvém minulém životě. Každý tvůj vztah, skončil předčasně. Vychladl. Jakoby někdo dýchl mrazivý vzduch na láskou rozpálené srdce a ono vychladlo. Tak to vidím.

Viky:  Mně to už taky napadlo, zvláště když jsem se opět rozešla se svým partnerem.A co mám dělat? Jde to zrušit?

Kytička: Ano, ale není to jednoduché. Budeš se muset hodně soustředit. Mnoho prosit. Neboť tuto
kletbu pronesl člověk, kterému jsi ty v minulém životě hodně ublížila. Budu prosit o odstranění v celé linii času. Budu.ale potřebovat tvou pomoc.

Viky: Je mi to líto. Ráda bych to napravila.

Kytička: To je správná myšlenka,Viky. Ráda ti pomůžu. Tvojí lítost, budeme potřebovat. Zapálím si bílou svíčku. Já, i tví ochránci jsme  připravení.

Viky: Jsem také připravená.

Kytička: Několikrát se zhluboka nadechni. Zopakuj tuto prosbu. Ale upřímně od srdíčka. Opravdově.

Požádej své ochránce o pomoc. Popros, aby vyléčili bolest, kterou tvé chování v minulosti způsobilo.

Viky: Můj nejdražší Stvořiteli. Porušila jsem Tvůj zákon ,který vyvolal proud zloby a velmi mnoho bolesti.Prosím s pokorou, ublíženou duši o odpuštění. Prosím tebe, můj nejlaskavější Stvořiteli, o vymazání kletby, s celé linie času. Vše ať vyléčí láska a moje pokorná prosba, dojde vyslyšení...Děkuji.

Kytička: Jak se teď cítíš Viky?

Viky: Jsem nějak mimo, jak jsem se soustředila, úplně jsem se zpotila, viděla jsem před sebou v duchu nějakou postavu ženy...jsem zmatená

Kytička:  Jen jsem tě posunula zpět v linii času. Ano, ta žena měla tmavé vlasy a na sobě hnědé šaty....něco jako zástěru

Viky : Kytičko, já jsem z toho úplně mimo, nevěřila jsem svým očím jak jsem ji viděla, měla hnědé vlasy, asi po ramena spuštěné, jakoby mokré, ale takový nebo takovou zástěru jako by jednoduchou z pytloviny nebo, to je divné, stála tam a dívala se na mě, a teď se mi chce brečet.

Kytička: Soustřeď své myšlenky Viky. Jdi té ženě vstříc .Obejmi v duchu tu ženu a popros jí o odpuštění.....

Viky: Kytičko, mám tu ženu pořád před sebou, objímám ji a cítím, že i ona mě objala, cítím, že je to pro ni těžké, ale jakoby mi odpouštěla, ale cítím její smutný výraz v očích

Kytička: Pošlu tobě i té ženě andělské světlo....

Viky: Děkuji, je mi moc smutno, cítím, že jsem jí ublížila, napravím to?
trošku jsem se soustředila…najednou vidím tu ženu stát, stojí pořád na místě jak před tím, ale vidím její výraz, už je to lepší, dobré?já poodcházím od ní...díváme se zdálky na sebe
ona tam stojí a já odcházím už dál, jakoby mě propouštěla?

Kytička: To jsou dobré pocity. Napravit její bolest nemůžeš. Jen prosit o odpuštění.

Viky: Teď momentálně cítím takový záchvat radosti, štěstí, že je to dobré, ale i přesto se mi ženou slzy do očí.

Kytička: Už tě musím vrátit zpátky. Rozluč se s ní a řekni jí, že už vás nic nespoutává,....pošli ji ze svého srdce proud světla. Obal jí láskyplným světlem a vracíme se zpět.

Viky: Trvalo mi to že?nějak to hned nešlo, úplně jsem měla oči plné slz a brečela jsem, ale pak jsem jí to řekla a ona už se jakoby usmála, otočila se, zasmála a odchází, jen já tu stojím jak sloup a dívám se za ní...

Kytička:  Jak se cítíš Viky? Už jsi zpátky.Ten obraz ženy, by se měl ztratit.

Viky: já jsem šťastná, ještě mě trošku tíží ten pocit, smutek, slzy, přejde to?
Myslím že ano, cítím radost ale zároveň ten smutek z toho jak jsem někomu mohla ubližovat, je to možné?

Já se cítím tak divně, teda jako hezky, jen tak divně, radost a smutek zároveň.

Kytička: Ano, smutek a bolest. To ta žena cítila, když k tobě posílala tyto zlé myšlenky. Někdy se velká bolest, když nehlídáme své emoce,může změnit v nenávist.

Viky: Nevím jak ti poděkovat,jen jsem ti ještě chtěla říct, že jsem tu ženu viděla odcházet, myslím, že pršelo, dívaly jsme se na sebe, byla za ní taková záře.

Kytička:  Časem tento obraz zapomeneš. Teď popros ochránce o vyléčení a odstranění následků této kletby v celé linii času.

Viky: Udělám to, já mám takovou radost, jsi moje zlato, nevím jak ti to napsat a jak poděkovat, ještě se mi derou slzy do očí, ale snad to přejde, DĚKUJU

Kytička: Teď se rozloučíme Viky. Jsem trochu unavená. Přeji Ti hezký zbytek dne .

10.8. 2007 16.30 Olomouc
Mám neuvěřitelně silný pocit, vytočit tel. číslo Viky a zavolat jí. Chtěla bych se zeptat, jak se cítí.
Nemám ale možnost spojit se s ní přes počítač.
Viky bydlí v jednom malém městečku na moravě a já právě stojím v Olomouci pod Orlojem a musím na Viky myslet.
Právě v tuto chvíli. Vytahuji z kabelky telefon a vytáčím číslo.

Kytička: Ahoj Viky, jak se dnes cítíš?

Viky: Mám se fajn. Jsme na výletě. Ale včera ještě cestou z práce jsem pořád měla před očima tu ženu. Ale dnes jsem se rozhodla, udělat si s dcerkou hezký den a tak jsme na výletě.

Kytička: To je skvělé, kam jste vyrazili?

Viky: Navštívili jsme jeden moravský hrad. Dcera je unavená…usnula v autě.

Kytička: Já jsem dnes musela pracovně do Olomouce, ale teď už procházím památky.A kde jsi právě teď?

Viky: Právě teď v této chvíli projíždíme přes Olomouc.

Kytička: Tak to je neuvěřitelné Viky, i já jsem v Olomouci!!!!!!

Viky: Jejda, tak to je dobrá náhoda. Kde jsi?

Kytička: Stojím právě pod Orlojem. Moc ráda bych se s tebou setkala.

Viky: Mám úplně husí kůži. Jak jsi věděla, že jsem v Olomouci? Za chvilku jsem u Orloje

Za pár minut jsme se s Viky setkaly. Naše naprosto nečekané setkání, bylo umocněno tím, že jsme se setkaly právě pod Orlojem. Jako by nám andělé dali najevo, že skutečné jsme společně vrátily čas a vyléčily bolest, která přetrvávala tolik let. Měly jsme krásný pocit, protože víme, že náhody neexistují. To jen někdo mocnější naplánoval naše setkání. Měla jsem silný pocit vytočit číslo Viky právě ve chvíli,kdy projížděla stejným městem, abychom se mohly setkat? Naše bydliště je dost vzdálené. Naplánovat naše setkání, by asi bylo v této chvíli hodně komplikované. Viky nemohla o mé cestě nic vědět..Výlet si ale naplánovala stejným směrem . Nic jsme předem neplánovaly.

Přesto jsme se setkaly. Děkuji andělům, že nám ukazují cestu a řídí naše kroky.
Děkuji za všechny úžasné lidi, které mi andělé takto staví do cesty. .Když je objímám, cítím jejich duši. Trochu se bráním, napsat slovo DAR. Ale jak nazvat čistou radost ze setkání a lásku, kterou duše cítí, při objímání. Mám vždycky pocit, že naše těla ustoupila do pozadí a jen duše si vzájemně vyměnily láskyplné paprsky světla. Věřte mi, že právě v této chvíli objetí a láskyplného přátelství, se nejvíce podobáme andělům.

Kytička Obrazek