Moje nejmilejší sluníčka. Opravdu s chutí jsem dnes otevřela pro Vás  novou rubriku na stránkách duchovní pomoci. 

PŘÍBĚHY Z DUCHOVNÍ ŠKOLY.  Společně prožíváme tolik krásných prožitků, že je škoda, nepodělit se. A tak alespoň na pár okamžiků, můžete být s námi, v naší duchovní škole, MONÁDA.

Příběh 1. ODPOUTÁNÍ V MEDITACI

Můj poslední víkend v měsíci patřil již tradičně, duchovní škole v Praze. Vždy se za děvčaty moc těším,a celou dlouhou cestu je vidím před sebou jako svoje duchovní děti. Hned v prvním čtvrtletí se podařilo děvčatům utvořit skvělý kolektiv a já vidím, jejich duše, jako krásně stoupající světýlka, která neustále zvyšují svou intenzitu. Zrodila se nová přátelství, a cítím krásně vibrující souznění duší, toužících po lásce a duchovním vzdělávání. Některé děvčata mají už pár let vysokoškolské vzdělání, ale toto duchovní vzdělání je něco zcela jiného. V sobotu jsme se zabývali čísly a tak naše vědomí postupně  pronikalo do tajů numerologie.

Náš společný den, tak jako vždy, neskutečně rychle uběhl. Opět byl večer, a když jsme byli u konce s naší výukou děvčata projevila zájem si ještě tak nějak trochu zameditovat. Se shovívavým úsměvem jsem jim připomněla, že meditace je v programu až v neděli. Ale stačil mi jeden jediný pohled do očí mé duchovní třídy, a bylo rozhodnuto. „O.k. Jdeme meditovat, řekla jsem, ale rozhodně nebudeme v meditaci jen tak odpočívat.“  „Budeme posunovat naše vědomí do páté dimenze.“

Žasla jsem, jak je třída sehraná. Všichni ihned reagovali,některá děvčata nadšeně pozhasínala, světla, jiné zapalovaly svíčky a trvalo to jen pár minut a všichni byli připraveni.Snažila jsem se soustředit na prosbu k Archandělům, abych směla pozvednout vědomí, mě svěřených dušiček do vyšších vibrací, a odvést je nachvilinku tam…kde je jen krásně a vše je prozářeno světlem a láskou.….

Meditace, která nám připadala zhruba desetiminutová, trvala celých 40 minut. Cítila jsem, jak andělé všem intenzivně pomáhají a cítila jsem fyzické pocity, jak i mou hlavu někdo táhne nahoru. Cítila jsem jak  rostu, připadala jsem si jako figurka, která má místo krku pružinu. Ukončila jsem meditaci, soustředily jsme se na třetí oko a intuici.

Pak jsem děvčatům dala pokyn otevřít oči. Zhluboka jsme se nadechly, cítila jsem vnitřní klid a všude kolem nás, bylo vlídné a teplé světlo. Jen jakoby z dálky jsem slyšela tichý, usedavý pláč. Rozhlédla jsem se a viděla úplně vzadu, schoulenou postavu ženy, která usedavě vzlykala. Přišla jsem k ní a položila jí ruku na rameno.

„ Co se Ti stalo Katko?“ Katka má delší vlasy, teď byly smáčeny proudem slz, které se kutálely po její drobné tváři. Viděla jsem její smrtelnou bledost, pohlédla jsem na její třesoucí se tělo a pochopila jsem, že tady se stalo něco zvláštního.

Třásla se tak silně a  jejím tělem procházely tak intenzivní  vibrační vlny, od hlavy až po špičky nohou, že její kolena nadskakovaly v pravidelném rytmu, jakoby vyťukávala chodidly a bylo evidentní, že její fyzické tělo prožilo silný otřes. Neustále vibrovalo, jako v silné zimnici. Ostatní děvčata se snažila pomáhat a tak jí hned nabízely vodu.

Zopakovala jsem otázku: „ Co se stalo?“  Katka konečně otevřela oči, ze kterých se řinuly potoky slz. „ Oni mě Kytičko, vzali „TAM“. „Kdo tě tam vzal?“ Vzala jsem její ruce do svých dlaní a prosila anděly o pomoc. Vibrace se znatelně zklidňovaly. Opět ale přišel výbuch pláče.

Mezi vzlyky jsme se všichni s napětím snažily zachytit alespoň pár slovíček.„Byly tam krásné bytosti, byli to andělé,a oni mě vzali mezi sebe. Byli jsme nahoře.“ „Bylo to tak neuvěřitelné krásné.“  Katka se začala znatelně  uklidňovat a bylo vidět, jak se stále jen stěží  nadechuje a vydechuje „A proč Katko pláčeš?“ „Co se Ti tam nahoře stalo?“ Znovu jsem položila stejnou otázku. Katka schovala svou tvář do dlaní a usedavě se rozplakala. Nebyla schopná chvíli dostat ze sebe jediné,kloudné slovo. Chytla jsem jí za ramena. A snažně jsem prosila anděly, aby zmírnili její duševní útrapy.

„ Víš, já, já tu musím ještě zůstat, já nemůžu…..nemůžu být tam, s nimi, tak moc jsem chtěla….ale nemůžu, já ještě nemůžu, musím tu být ještě tak dlouho. Opět začala plakat. Já tu musím zůstat….“ Katka se opatrně rozhlédla a začala si jasně uvědomovat svou přítomnost ve fyzickém těle. Pláč se zastavil.

Jakmile si uvědomila, že je opět s námi, na naší milé zemi, její těla se propojila a vibrace konečně ustaly. Najednou si uvědomila, že tu má děti, vzpomněla si na svou rodinu a začala znovu pravidelně dýchat.

„Kati, to je jasné, máš tu ještě své úkoly.“ Katka se začala postupně zlepšovat, a nakonec se zcela uklidnila. „Já vím, je to těžké, vím, že sis uvědomila, kolik máš nahoře úžasných přátel. Jednou tam určitě za nimi půjdeš, jen musíš ještě splnit to, co si Tvá duše předsevzala jako své úkoly. Kati, ještě hodně lidiček Tě tady potřebuje. Katka se uklidnila a i když měla v očích stále slzy, začala se usmívat. „Ach, jo,Kytičko, bylo to tam tak krááásnééé.“….

Byla jsem velmi ráda, že Katka je opět nohama pevně na zemi, a že se zase usmívá. Až do této chvíle jsem ji vždy viděla jen s úsměvem a pozitivním naladěním. Prožitek, který jsem si odnesla já, bylo opět potvrzení, že si naprosto zbytečně tvoříme strachy o smrti a že vstup do páté dimenze bude přenádherným prožitkem pro nás všechny. Přeji Vám krásné pondělní ráno a hodně skvělých duchovních i neduchovních zážitků.

S láskou Kytička