Milá Kytičko,

když si pročítám Tvé i ostatní

duchovní

stránky, napadá mně nespočet

otázek. Už jsem pochopila, že

člověk si  nese jako břemena

tady na zem své

úkoly a  vlastně události  našeho

života  jsou jakési zkoušky.

Zajímalo by mně

ale, jak  je to s našich odchodem ?

Může si člověk zvolit způsob smrti?

Nebo mu je předem někým určena? Já

se smrti dost bojím. Promiň jestli je můj dotaz malicherný, ale pořád mi ta

otázka straší v hlavě.

Děkuji za odpověď

Miky

Drahá Miky,
Nemusíš se omlouvat. Kdo by se nebál smrti?  Smrt je navíc něco tak definitivního, těžkého pro umírajícího a bolestného pro pozůstalé.

Otázka je, jestli si člověk může způsob smrti vybrat. Za určitých okolností určitě ano.¨Hraje zde však roli několik faktorů. Vše musí být v souladu se stvořitelem. Samozřejmě i způsob smrti může podléhat karmickým zákonům. To jak zemřeme může být dokonce částí úkolů, který jsme kdysi přijali. V průběhu života však vše podléhá vývoji. Je zde brán zřetel na to, jak se nám daří plnit to, co jsme si předsevzali a Stvořitel může kdykoli zasáhnout a říct, vím,že jsme byli domluveni jinak,ale okolnosti se změnily a já to nyní vidím jako lepší řešení. Čas,který jsme dostali se nám může takto výrazně zkrátit, nebo naopak, můžeme dostat více času.

Často slyším otázku, proč hodní lidé umírají tak brzy a darebáci tu zůstávají dlouho?
To se stává často. Hodný člověk už změnil, to, co bylo potřeba změnit, splnil úkoly a odešel tam, kde je mu krásně a těší se z plodů své práce. Darebák, který stále nepochopil, dostává nové příležitosti ke své  nápravě. Ale žádná trpělivost není nekonečná, a všechno má určité hranice.

Měla jsem ve svém okolí možnost nedávno sledovat zajímavý příběh. Manželský pár prožíval těžké chvíle. Paní onemocněla rakovinou, byla na tom velmi zle po psychické i fyzické stránce.
Manžel místo, aby v tak těžké situaci byl  své ženě oporou, našel si mladší milenku a užíval si života a svého zdraví. Všichni samozřejmě čekali, že tato okolnost, tu paní, jejíž svíčka života dohasínala doslova zabije.

Stalo se však něco, čemu lze jen stěží uvěřit. Paní se uzdravila. Nádor byl vyoperován a nový se nevytvořil. Postupně se zlepšil její zdravotní stav natolik, že zvažovala svůj návrat  do pracovního procesu. V té době byl jejímu manželovi diagnostikován zhoubný nádor ve slinivce.

Během pár měsíců z muže byla troska, o kterou uzdravena žena ovšem nyní se soucitem pečovala.
Muž velmi brzy zemřel.
Toto je nádherný případ, kdy byly nastaveny úkoly o vzájemné pomoci a podpoře a bylo několik variant, jak se děj příštího života mohl vyvíjet.
Není to tak,že ten muž, byla špatná duše, která byla potrestaná za svůj nesoucit.

Toto byla veliká zkouška právě pro tu ženu. Bylo jí dáno, přestát těžkou nemoc, uzdravit se a pak i po zradě svého muže, kterou jistě nesmírně trpěla, dokázat, že umí odpouštět. Mohla splatit stejnou měrou to, co jí manžel provedl. Ona to ale neudělala. Přesto,že byla po těžké nemoci, starala se o manžela doma s láskou a péčí a dokázala potlačit negativní stránku své povahy. Úkol muže tím skončil Už nebylo potřeba, aby déle zůstával na tomto světě.
Ta žena byla v minulosti velmi mstivá. Ale zvládla to. Už není.A to jsou právě chvíle, které andělé milují. V lidských očích jsou to ale chvíle plné smutku a bolesti. Je to proto,že nemáme možnost vidět celý příběh. Tak se Miky neboj, vše se stane tak, jak se stát má. Prosme jen anděly, ať jsou našimi pomocníky nejen v životě, ale také při našem odchodu. Mohou nám totiž mnohé věci napovědět.

S láskou Kytička