Milá Kytičko,

našla jsem náhodou Tvé stránky s andílkama. Vždycky jsem věříla, že existují takové vyšší bytosti, které nás chrání a pomáhají. I já se snažím pomáhat v rámci svých možností. Zatím,ale ještě studuji. Ráda bych se tě zeptala na otázku,která mi zůstává v hlavě a nevím, co bych mohla udělat. Mám spolužáka,kterého mám docela ráda,ale je tu jeden problém. Poslední dobou se začal měnit. Obléká se zásadně do černé barvy a na jeho krku, místo obvyklého přívěšku, který nosil, se objevil satanský kříž. Trochu mně to překvapilo. Tak jsem si s ním o tom začala povídat.
Mně tyhle věci děsí, ale on z toho byl opravdu nadšený. Bojuje prý s démony. Ostatní lidi, které má rád,tak ochraňuje. Nesouhlasí prý s Bohem. Řekl,že démona má v sobě a že tím,se stává silným.
Nevím, co si mám o tom myslet. Povídal mi o rituálech a dalších zajímavostech a já jsem jen se zatajeným dechem poslouchala a uvědomila si,že vlastně se na toto téma málo píše. Že o tom nic nevím. A možná bych ráda věděla víc.
Ani na Vašich stránkách jsem nenašla zmínku o tomto druhu náboženství. A přitom tolik mladých lidí možná stejně jako já hledá odpověď. Snad mi toto téma malinko osvětlíte Vy.
Děkuji za Vaši odpověď.

Bára

 
Milá Barunko,
tvůj dotaz se dotýká oblasti, o které já říkám, že je pouhým neviditelným okrajem hluboké propasti.
Je to zkušenost, která nám na chvíli může opravdu dát křídla, to když překročíme jakousi pomyslnou hranici.
Co se vlastně stane, přijmeme-li  do svého života bytosti, které jsou sice součástí duchovního světa,ale nejsou v souladu s Bohem a jeho zákony Vesmíru? Zcela jistě nám zpočátku budou také pomáhat. Budou nám dodávat sílu a také na krátký okamžik nám dají pocítit klamný pocit bezpečí.

Zároveň nás,ale spolehlivě dovedou k té obávané rokli, kde nás čeká krátký stav beztíže, a potom už jen tvrdý dopad. Se všemi následky. Snaha najít svou vnitřní sílu je velká. A člověk lehce podléhá lákavé vidině, že bude mít jakousi moc. Bude bojovat proti démonům a vítězit.
Vlastně celá tato víra v Satana a jeho náboženství je postavená na jakémsi odporu k Bohu, který si vytvoříme a do srdce zakotvíme pýchu a nenávist. Jsme najednou silní natolik, že máme dokonce právo s Bohem nesouhlasit. Učíme se ho nenávidět. Stejně tak ostatní lidi a všechno, co stvořil.

Je to zvláštní, ale funguje zde jedno pravidlo. Ten,kdo čte satanskou bibli, a vyznává toto náboženství, dříve nebo později, pocítí stíny hluboké deprese. S jeho vědomím se dějí podivné věci. Bojí se, slyší hlasy, vidí pohybující se stíny a protože se stává dobrovolně součástí světa, který přináší jen destrukci a strach, ztrácí schopnost se bránit. Ztrácí schopnost milovat a radovat se. A necítit radost a štěstí, to je jen začátek zvláštní psychické poruchy.

Je několik směrů tohoto náboženství. V některých směrech se doporučují denní skutky zla. Jakési naprogramované ubližování druhým. Podotýkám,že vraždy zde nejsou výjimkou. Je jedno, kdo zemře, jen když je splněn úkol. Člověk už není schopen přemýšlet racionálně, jakýsi duchovní vůdce v podobě démona, řídí jeho myšlenkové pochody. Člověk, který chtěl bojovat s démony, se naopak stává jen pouhou hříčkou v nečistých rukách těchto duchovních bytostí. Častými pomocníky jsou alkohol, drogy a agresivní hudba, která má za úkol přehlušit prázdnotu a bolest, kterou duše cítí.

Tvůj spolužák Barunko, si zahrává s něčím, co přináší člověku bolest a utrpení. Je to hra s ohněm.
Moje rada zní: Drž se v bezpečné vzdálenosti. Můžeš prosit anděly o pomoc, ale jinak nezasahuj.
Vše by se lehce mohlo obrátit proti tobě. Popros o ochranný kruh andělů vždy, pokud budeš v blízkosti tohoto člověka.

Konání zla, nikdy nemůže naši duši,která byla stvořena k obrazu Boha, přinést radost, uspokojení a štěstí.To je jen krátkodobý stav. A tak často kroky těchto „bojovníků“ končí velmi často za zdí psychiatrické léčebny. To v tom lepším případě. V tom horším ukončí svůj život vlastní rukou. Ve světle tohoto učení, totiž život žádnou hodnotu nemá. Vlastně nic kromě vlastního ega zde nemá žádnou hodnotu. A tak pokusy o sebevraždu jsou jakýmsi duchovním cvičením. Ani smrt, jak by se mohlo na první pohled zdát, nepřinese úlevu, neboť duše přichází před Stvořitele, jako vzbouřenec, jako rebel…A právem si zaslouží trest. A tak se rodí do nového života, jako duše bolavá a ztrápená, bez radosti a s omezenou schopností přijímat a dávat lásku. Strach i nenávist jsou velmi silné emoce. Přenáší se i do dalších životů. Vidíme jasně,jak pravdivé je přísloví, že „Pýcha, předchází pád.“

Nebuďme pyšní. Nechtějme odporovat Bohu. Jen on přece nejlíp ví, co je pro nás nejlepší.

Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.
A tak milá Barunko, nelze s Bohem souhlasit,či nesouhlasit. Boha lze jen milovat a chválit. Neboť těm,kteří ho milují a kráčí jeho stezkami dává pocítit lásku a spočinutí ve své milující náruči.

 Přeji ti sluníčkové dny

 S láskou Kytička