Ahoj Kytičko,
prosím můžeš něco napsat o zříceném letadle?
Já vím, že se nic neděje náhodou a vzpomínám si na ten vtip o ženách na lodi, který si nám vyprávěla.
Děkuji Jana

Milá Kytičko, prosím, máš nějaké info o zmizelém letadle? Stále na to myslím, proč se to stalo a proč tam museli zemřít i děti, které nikomu neublížily. Musí to být hrozné, když ti, kteří na své blízké čekají, nemají ani těla, nemohou je pochovat. Všechny pohřbil oceán.

Pozůstali se nemají kam jít vyplakat. Ti lidé zkrátka zmizeli a nejsou. Připadá mi to tak kruté.

Vanda

Milá Janinko, Vando a ostatní, kteří jste mi posílali emaily na téma „Ztracené letadlo“.

Je tady opět, znovu to, o čem jsme si povídali na seminářích. Několikrát jsem řekla a napsala, že v roce 2009, se čistí karma takzv. válečných duší. Tato informace přišla více lidem současně.

Řekla jsem také , že neštěstí, kde zemře více lidí na jediném místě bude víc. Ani toto neštěstí není zdaleka poslední. Je potřeba urychlit očišťující proces planety.

Já chápu smutek a beznaději těch, kteří na letišti,nebo doma, marně čekali na své blízké. Snažím se moc na to nemyslet, protože cítím takový velký tlak v hlavě. Je to tak velký smutek,že cítím až fyzickou bolest. Podívejme se, ale opět na pár zvláštních věcí, které se odehrály okolo tohoto smutného příběhu.

Stejně jako u ostatních hromadných neštěstí, opět se stala řada událostí, které poukazují na fakt, že né každý se do tohoto osudného letadla dostal. Zkrátka je to tak, že kdo tam být neměl, tak ani neodletěl.

Například jeden cestující měl odletět, ale v zaměstnání ho stále „NĚCO „ zdržovalo, takže toto letadlo zmeškal. Další cestující si nevšimli, že mají propadlé pasy.Neodletěli. Kdyby si toho všimli včas, víme, co by je čekalo.

Další cestující se také do letadla nedostali. Důvody byly různé. Naopak jedna firma poslala na dovolenou za odměnu své zaměstnance i s partnery právě tímto letem. Nazvala bych tuto situaci  „NEZVRATNÝ OSUD“. Nešlo se vyhnout tomuto konci. Mám informaci, že právě děti, které v tomto letadle zahynuly, byly takzvané „pomocné duše“. Jsou to duše přátel, kteří potřebují očistit bolestí.

Někdo na ty děti čekal. Někdo, kdo je miloval. Ať už to byla babička, otec, nebo blízká teta, kterou tato smrt zasáhla. A nyní pro tyto děti truchlí a pláče. Tím svou duši očišťuje, tím čistí svojí karmu.

Nic už se na tom nedá změnit. Sami jsme tvůrci svého příštího osudu a tito lidé si z nějakého důvodu s tímto svým osudem souhlasili, i když se to zdá sebevíc absurdní, přijali tuto událost do svého budoucího života. Ať už z důvodu vlastního očištění, nebo jako pomoc někomu blízkému, kdo si potřeboval odžít právě tuto nejistotu, bolest a beznaděj ze ztráty blízkého člověka.

Je to určitá „vyšší dohoda“. Jsou událostí, které se musí stát. Milá Vando, píšeš mi, že je to těžké pro pozůstalé, že se nemají kam vyplakat, nemají těla svých milovaných, neboť oceán je všechny pohřbil. Když si připomeneme, co se dělo ve válkách, kolik lidí se nikdy nevrátilo, kolik jich bylo nezvěstných a jejich blízcí marně den po dni čekali, pak očištění karmy probíhá přirozeně podobným způsobem.

Už víme, že náš osud není vytesán do kamene a některé věci lze změnit. Většinou máme několik cest.Jsou ale jisté důležité události, které jsme si předem zvolili prožít a jsou důležité v našem vývoji duše a ve vývoji duší, se kterými máme právě tuto „vyšší dohodu“ a která nás zavazuje dostát svému slibu. Před tímto slibem, nelze utéct, osud nás v tomto případě vždy dostihne.

Je mi to také moc líto a prosím Vás o modlitbu a zapálenou svíčku.

 Nejen za duše, které už jsou tam, kde je náš krásný domov, ale také za jejich blízké, kteří jsou plní bolesti, zármutku a stále nemohou uvěřit, že v tomto případě pro jejich milované není návratu z této daleké cesty.

S láskou Kytička