Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekO slzách

Ve svém životě vypláčeme spoustu slz.Každá slza je jiná.Mnoho slz je ze smutku,z bolesti,z pocitu, že nás nikdo nemá rád,že nám ostatní ubližují.Ale jsou i jiné slzy.Jsou to slzy uvědomění a uvolnění.To jsou slzy, které přijdou, když si dokážeme uvědomit příčinu našeho trápení v nás samých a pochopíme, proč se nám děje to, co nás tolik bolí.Tyto slzy nás osvobozují,uvolňují a nechávají odejít to,co už v našem životě nemá místo.Těmito slzami uvolníme naše bolístky a umožníme tak, aby k nám přišlo něco nového.Tyto slzy jsou pro nás lékem.

Dovolme si plakat,uvolňujme naše bolístky a nechávejme odcházet všechno to, co nás trápí,abychom tak udělali místo pro úsměv.

 

Michaela 

 

Slzy, to jest léčivý pramen, který vyvěrá přímo z emocionálních pocitů v naší duši.

Pláč provází právě ty  naše nejnitenější radosti a smutky. Tečou nám slzy když cítíme bolest.
Pláčeme při pocitu úlevy a štěstí. Někdy nás rozpláče příběh,jindy písnička a velmi často si
tajně utíráme slzy když sledujeme v televizi smutný film.
Docela často  slyším větu: „ Chlapi přece nepláčou!“
A já se pokaždé ptám proč? Cožpak muž necítí pocit bolesti a pocit štěstí? Muž,který pláče, je
přirovnáván ke slabochovi. Je mu přisuzována zženštilost. Už to není hrdina akčních filmů,
neochvějný a statečný. Tvrďák za všech okolností.
Najednou je to slabá bytost,která působí tak nevěrohodně.  A proto muž, který neschová své slzy,
Velmi často slyší:
„Ovládej se.“ Jsi přece chlap“! Chováš se jak ženská!“ Chlap,který brečí, není chlap.“
Slzy, jsou projevem ženské slabosti“. Chlapi,přece nepláčou!!!!!!“

 Zadržování proudu emocí vždycky přinese vnitřní napětí. Při vnitřním napětí se mění v našem
těle určité chemické reakce. Vzniká v něm přetlak. Jako u parního stroje.
Pokud neuvolníme ventil a nesnížíme napětí,odpuštěním páry, hrozí výbuch.
To jsou fyzikální zákony. Platí všude. Mám kamaráda, je to správný chlap. V jedné věci jsme si
velmi podobní. Milujeme psy.
Ale jemu se stalo něco velmi smutného. Jeho milovanou fenku, před
jeho očima, srazilo auto. Běžela mu vstříc plná lásky a nedočkavé radosti skočit mu do náruče.
Je to malý, bílý pejsek, stejně jako můj. Jeho fenka vyhrála všechny výstavy, kterých se kdy zúčastnila. Byla to nejen kamarádka, ale vkládal do ní i velké naděje. Bohužel,byl to příliš tvrdý náraz. Zemřela mu v náručí.

Měl právo na slzy zklamání, bolesti a prázdnoty, kterou najednou cítil. Ale jak víme, chlapi, přece nepláčou.

Tento mladý muž se zachoval velmi statečně. Nemohl před svojí partnerkou ukázat jaký je slaboch a že brečí nad nehybným zvířetem. Neplakal. Mlčky udělal, co bylo potřeba. Zvládl to.  Ale přetlak, který v něm byl,pracoval svou silou. Zhruba dva týdny po této události, se psychicky zhroutil.

Několik týdnů nemohl chodit do zaměstnání. Přetlak tentokrát tlumily antidepresiva.

 Slzy jsou očišťující. Odplavují bolest a smutek. Když vrátím člověka regresí zpátky do minulosti, provází jeho setkání s dušemi slzy. Není zde rozdílu, zda je to muž, či žena.
Nenápadné slané kapky očišťují minulost, stejně jako přítomnost.
Nezakazujme nikomu slzy. Nejsou projevem slabosti. Jsou známkou toho, že naše srdce žije a cítí.
Přetlak se může proměnit v agresivitu, která mění naše vibrace.
Pozor, ať místo kapesníku nemáme v ruce zbraň, nebo antidepresiva.
Já vím, že všichni pláčou. Dokonce i stromy. A tak se mi v myšlenkách začaly skládat slova a melodie.

Vepsala jsem je do písničky

Kytička


PLÁČ STROMŮ

Z jara vyrůstá za lístkem list,
z pupenů tajemství učím se číst,
zdá se,že šťastný strom hrdě stál a s větrem si hrál.
Hladím kůru a mech zelený
na kmeni podivné znamení,vím,že na tom nic nezměním
stromy mají svůj pláč.

I stromy pláčou,já vím, kapky smůly,k zemi stékají.
I stromy pláčou,já vím,větve shůry,prosby šeptají.
I stromy pláčou,já vím,
ostrý zub pily,cítí častěji,
i stromy pláčou,já vím, škoda tichých álejí.

 Mají své květy a pár ptačích hnízd,
kdo chce cizí světy, nezná krásu bříz,
nechte žít stromy,ať dál mohou kvést
okolo cest.

I stromy pláčou,já vím, kapky smůly,k zemi stékají.
I stromy pláčou,já vím,větve shůry,prosby šeptají.
I stromy pláčou,já vím,
ostrý zub pily,cítí častěji,
i stromy pláčou,já vím, škoda tichých álejí.

 Zachvělo se listí,když do trávy pad,
kdo dá milost stromům, já chtěla bych mu psát,
že stromy pláčou,možná to ví,
a schválně neodpoví….

I stromy pláčou,já vím, kapky smůly,k zemi stékají.
I stromy pláčou,já vím,větve shůry,prosby šeptají.
I stromy pláčou,já vím,
ostrý zub pily,cítí častěji,
i stromy pláčou,já vím, škoda tichých álejí.

Obrazek