Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekKdyž na něčem příliš lpíme, máme svázané ruce

Hodně dlouho jsem měla svůj první mobil.Jednoho dne mi dosloužil,přestal fungovat.Pořád jsem myslela na to co budu dělat bez mobilu když na nový nemám peníze.

Nějakou dobu jsem to řešila a potom jsem si řekla že vlastně mobil ani nepotřebuji.A jen jsem si to uvědomila a přestala na to myslet,donesla mi kolegyně z práce svůj starý mobil a dala mi ho.Byl už hodně poničený ale fungoval,měla jsem velkou radost.A za pár dní jsem dostala nový krásný mobil.

Někdy příliš lpíme na věcech,lpíme na vyřešení problému.

Naučme se na ničem nelpět ,naučme se plynout volně řekou života,proti proudu bychom nikam nedopluli.

 Michaela

 

Drahá Michaelo,

Tvůj článek mně potěšil. Otevřel nové téma.
Často mně ochránci upozorňují na skutečnost, že dnes, nějak příliš lpíme, na věcech a tak nám zakotvení v materiálním světě zbytečně svazuje ruce.     

Samozřejmě,že i já mám mobilní telefon. Není důvod nepořídit si věc, která nám slouží jako dobrý pomocník. Ale pozor!! Nesmí se za žádných okolností stát našim pánem. A to je právě to, na co ochránci upozorňují. Jsou místa, kde se mobilní telefon používat nesmí. Například v nemocnici u některých citlivých přístrojů. Také v některých bankách. Takových míst je docela dost. Potkáváme zde tabulku s nápisem

Prosím, vypněte svůj mobilní telefon!

Někdy je tam pouze obrázek s přeškrtnutým přístrojem.
 A zde v této chvíli pro řadu z nás, nastává velký problém. Vidíme před sebou tváře lidí, kteří se nám najednou nebudou moci dovolat. Vidíme své děti, partnery, nebo potencionální zákazníky,klienty, kteří se rozzlobí, že nejsme na příjmu a příště se obrátí jinam. Vidíme ztracené obchody. Ušlý zisk. Nedůvěru partnerů a vlastně se cítíme omezováni. Cítíme strach svých nejbližších,co s námi je, že se nám nemohou dovolat.
Představíme si to zklamání když se chvíli z našeho vypnutého telefonu bude ozývat 

 Volaný účastník je dočasně nedostupný !! „

Vidíme všechny příležitosti, které promarníme tím, že na pár minut vypneme telefon.

V této chvíli máme svázané ruce. V této chvíli nejsme svobodní. Jsme nepostradatelní. Bereme s třesoucí se rukou svůj telefon a odpojujeme se od světa. Budeme na chvilku sami. Opuštění. Nemáme z toho dobrý pocit.
Vyřídíme vše potřebné a rychle vyjdeme ven. S vydechnutím zkontrolujeme, kdo všechno se nám nedovolal. Rychle vytočíme číslo a omlouváme se.

Promiň musel jsem být vypnutý !!!!!

Těch 25 minut, byla pro nás snad celá věčnost.
Mobilní telefony nám jistě usnadňují život. Je to jako s ohněm. Dobrý sluha, ale zlý pán.
Jsou lidé, kteří jsou na svém telefonu závislí. Nejen pracovně bohužel.
A proto se přestaňme bát toho malinkého otrokáře, který nad námi stojí s neviditelným bičíkem a nutí nás být neustále na příjmu. Věci, se dějí tak, jak je předem určeno a kdo si nás má najít, tak si nás najde. Začínám se bát  především o naše děti. Na polštáři místo plyšového medvídka jim bliká malý otrokář. Je studený, neměl by tam být, protože ubližuje jejich zdraví. Bylo o tom napsáno již mnoho článků. Ale my přestáváme slyšet. Možná proto, že nám právě někde zvoní náš mobilní telefon. Mám prosbu, zkusme být občas alespoň na chvíli

N E D O S T U P N Í

Nepoddávejme se tlaku a respektujme vlastní svobodu a soukromí. Udělejme si vlastní chvíle, kdy nechceme být rušeni nikým a z žádných důvodů. Jsou to naše soukromé chvíle. Neomlouvejme se za ně.

Kytička

Prostor pro Vaše názory
…...

 Kytičko, je to přesně jak píšeš ... lidi slouží telefonu a ne telefon jim .... krásně jsou zde popsány pocity, které většina zažívá, když je donucena ten mobil vypnout .... všichni se stresují tím, co všechno mohou propásnout .... ale jen málokdo se zamyslí nad tím, co mu tyto chvilky přinesou pozitivního ... tu volnost, tu chvilku bezstarostnosti, nenarušeného soukromí .... člověk má totiž tendenci vidět spíš to, o co přichází než to, co ho ve stejném okamžiku v podstatě obohacuje ...

 Martina