Jak se díváme na svět

Jednou v zimě jsem jela tramvají do práce,stejná cesta jako tolikrát předtím a přesto jiná.

Na zastávce mě oslovil starší pán,přijela tramvaj,my jsme nastoupili a on mě vyzval, abych se posadila k němu.Chtěla jsem si sednout jinde ale nakonec jsem si přisedla.

Říkal mi:“ukážu Vám krásné květiny“.“Květiny v zimě?“pomyslela jsem si.Tramvaj se rozjela a pán mi celou cestu ukazoval spoustu krásy.Přesto že byla zima,viděla jsem trávu plnou sedmikrásek,nádherné šípkové keře,viděla jsem překrásné jmelí ve stromech ……….Nic z toho jsem předtím neviděla.Od té doby se dívám kolem sebe pozorněji a nestačím se divit kolik je na světě krásy.

 Uvědomila jsem si, že je potřeba dívat se na svět jinak,hledat to krásné a je toho spousta a pokud to nevidíme,zkusme se lépe podívat a dovolme těm,kteří tuto krásu vidí aby nám ji mohli ukázat.

 Michaela