Kytičko,
Zemřela mi maminka. Odešla letos 28. srpna....ani nevím, v kolik hodin, nikdo nám nic neřekl. Zemřela v nemocnici.
Hrozně se tím trápím. Nejen proto, že jsem dost mladá na to, abych už neměla maminku, ale hlavně mi hrozně chybí.
Mám pocit, že jsem jí vůbec neřekla všechno co jsem chtěla.
Měla rakovinu. Trvalo to rok. Statečně bojovala celou tu dobu. Nepostěžovala si...a hlavně věřila v uzdravení.
Co mě nejvíc trápí je to, že nevím, jestli je teď šťastná. Neumím se smířit s tím, že nevím jak jí je.
Je to hlavně proto, že měla celkem smutný, těžký život. I přes všechno čím prošla, byla milována lidmi, kteří ji znali.
Dlouho se chystám Vám napsat. Ale vždycky jsem si řekla, že to zvládnu. Že je mamince určitě dobře.
Jenomže je to čím dál tím horší. Pořád na ní myslím...na to jak jí je. Jestli je šťastná.
Každý večer pláču, už ani pořádně nespím.
Dneska jsme byli na návštěvě u příbuzných. Byla tam teta, která nedávno prožila klinickou smrt.
Když se jí někdo zeptal, jestli je to už v pořádku a co se vlastně v tu chvíli stalo, tak odpověděla, že to bylo hrozné, že na to chce zapomenout a nechce o tom ani mluvit. A ani o tom nemluvila...jen velmi neurčitě řekla, že tam není ani nějak moc světlo a že na to chce zapomenout.
V rodině máme dalšího známého, který byl 14 dní v komatu - umíral. Nakonec se z toho zázrakem dostal, ale také měl velmi špatné vzpomínky.
Mluvil o nějakých démonech a podobně.
To všechno jsem se dozvěděla dnes a úplně mě to odrovnalo. Když si vzpomenu na to, jak je asi mamince.

Kytičko, je tohle pravda? Je to opravdu tak, jak oba lidé popisovali?

Děkuji, Kyty.

Milá Kyty,
víš, prožitek klinické smrti, má několik fází. Záleží na tom,jak daleko se člověk dostane.
Věřím,že při umírání člověk nemusí vnímat jen dobro. To je závislé na tom,jakým směrem se člověk v životě ubírá.
Opravdu někdy umírající člověk může vnímat démóny. Není to poprvé, co jsem se s touto informací setkala.

Něčím je, ale člověk, ale do života musel přivolat. O lidskou duši se stále přetahuje dobro a zlo. Ale člověk sám má rukou
pomyslný ukazatel směru. Záleží jen a jen na nás,kterým směrem vykročíme.
První důležitá fáze prožitku smrti, je jakési panoptikum našeho života, který nám proběhne před očima.
Už toto, může být pro někoho velmi nepříjemné, když uvidí všechno , co se mu nepovedlo. Podle sdělení, umírající člověk prožívá i negativní pocity,

které při konání špatných skutků měli ti, kterým ublížil. V této fázi je důležitou emocí LÍTOST. Proto je pro nás tak důležité prosit o odpuštění už teď i s tou lítostí. Proto se stává, že odpouštěcí rituál provázejí proudy slz. To je správné. Proto mi hodně lidí píše: Kytičko, od té doby, co jsi změnila mé vibrace, už se nebojím smrti." To není jen o změně vibrací. Je to proto,že jsme poprosili o odpuštění všechny, kterým jsme ublížili. Vědomě, i nevědomě. Je to obrovská úleva. Od ochránců často přeze mně přichájí pro Vás přísliby typu: " Když budeš odcházet z tohoto života, já tě bezpečně povedu. Má ruka bude ve tvé dlani a půjdeme spolu vstříc světlu a radosti." A to je milá Kyty ten důvod proč někdo umírá s děsem v očích a někdo pokojně, klidně, s úsměvem a blaženém klidu ve tváři. Proto má někdo panickou hrůzu ze smrti a jiný smrt přijímá klidně a s pokorou. Pamatujme si, že smrt bude taková, jaký byl náš život. To co vidíme u umírajících, myslím křeče, chroptění atd. To dávno umírající člověk nevnímá. V této fázi už necítí bolest, ani tělesné obtíže. Už je v povolanějších rukou, které ho vedou dál.

Drahá Kety, ztratit maminku je těžké. Zachytila jsem její slova směřující k Tobě.

Moje milovaná holčičko,
Vy všichni které jsem měla ráda z celého srdce. Teď už vím, že jsem si tento život vybrala a také jsem si vybrala způsob jak odejdu.
Potřebovala jsem prožít tu bolest. Když jsem odcházela, napadlo mně, že už mně nic nebolí, a že už se kvůli mně nemusíte trápit.
Cítila jsem radost, že se Vám uleví. Ale vy jste tolik plakali a volali mně, že jsem se dlouho musela vracet zpátky.
Mohu se k Vám vrátit, ne však s tělem, ale jako ochránce někoho z vás. Musím ještě chvíli počkat, můj čas zatím nepřišel.
Stále se vracím. Jsem k vám stále příliš připoutaná. Mám pocity, které mně občas trápí. Tolik jsem milovala vánoce a vy jste byli tak smutní.
Už neplačte. Moc prosím. Ráda bych viděla vaše štěstí a radost.

Vaše milující maminka.

Kety cítila jsem při tomto vzkazu bolest v zádech. Myslím,že poslední co vnímala byla bolest v jejich ledvinách.Ale Tvá maminka bude brzy v klidu a pokoji.

 S láskou Kytička