Jdi na obsah Jdi na menu
 


VZKAZ PRO MOU LÁSKU....

zena-srp12a.jpgDobrý večer Kytičko, vím, že vám píše spousta neštastných lidi,ale chtěla bych vas poprosit o pomoc nebo o radu,sama nevim, jak to nazvat.14.6 mi zemřel manžel,máme spolu dvě krásné holčičky 12let a  3roky.Všechny nás to neskutečne trapí a bolí, chybí nam každým okamžikem.Byl to bezvadný tatítek,starostlivý a hodný, jako manžel také.Zemřel v pouhých 35ti letech na infarkt.Ten večer jel z odpolední směny,dlouho se nevracel,tak jsem ho jela hledat,když jsem ho našla už u nej byla zachranka,snažili se ho oživovat,ale bez úspěchu.Strašne mě ten večer trápí, pořád to mám před očima,ale zároven děkuji za to,že jsem tam s ním mohla být,že jsem ho mohla naposledy obejmout,políbit,říct mu jak ho miluju,ikdyž o tom možná nevěděl,ale v hlouby duše doufám,že to věděl,že tam není sam.

Moje švagrová tvrdí,že dokáže cítit duše zemřelých a tvrdí mi,že nás neopustil,že je s námi stále,že nás tak miloval,že se rozhodl s námi zustat.Poradila mi at si z řetízku a s manželovo snubního prstínku udělám kyvadlo a tím s ním mohu komunikovat.Je pravda, že kyvadlo raguje na mé otázky,ano do kruhu,ne vodorovně.Ale stále mě trapí,že já sama nedokážu cítit jeho přítomnost,jeho doteky,ikdyž mě kyvadlo tvrdí,že se mě dotýká.Měla by jste radu jak ho lépe cítit a jestli je možné,že kyvadlo funguje?Napadlo mě, že to může být pouze v mé hlavě,že tolik si přeju s ním komunikovat,že si to možná jen namlouvam,ale kyvadlo se hýbe mě a naší starší dceři,nikomu jinému.Jednou jsem měla sen,seděli jsme spolu na terase,tak krásně s něhou a klidem se na mě usmíval,já plakala,on mě hladil a uklidnoval,že všechno bude dobré,že je pořád s nami,že nás hlídá.Byl to tak neskutečně krásný a živý sen,až je mi smutno,že byl jediný.Každý večer ho prosím, at za mnou zas přijde do snu a nic.

Bojím se,že i on sám se moc trápí,nevím co muže cítit,neumím si to představit,jak mu je,když tu s námi je, třeba by nám chtěl něco povědět a my ho neslyšíme,jestli se netrápí tím co se stalo.Tolik bych si přála ho cítit,obejmout ho,cítit jeho pohlazení.Mít naději,že nás neopustí.Také mě trápí naše mladší dcerka,mluví o tatínkovi,za ty tři měsíce o se něm každý den zmíní,ale ještě ani jednou se mi nezaptala,kde tatínek je,nebo kdy přijde.Možná jsem udělala hroznou chybu,že jsem jí neřekla co se stalo,ale nevím já to prostě nedokážu,tu noc jsem to řekla té starší,ale tu hroznou bolest,smutek co jsem viděla v jejích očích mě bude doprovázet snad do konce života a ublížit ještě té maličké...nemám na to sílu.Prosím vás Kytičko,mohla by jste mi odpovědět na mé otázky a třeba mi i poradit a pomoc zjistit jestli se můj manžel netrápí,jestli nám nechce něco zdělit?Děkuji mockrát.

Hanka

 

linka7.gif

Drahá Haničko,

 

Na úvod mého emailu Tě moc objímám a posílám andělské světýlko do Tvé dušičky. Jsem si vědoma toho, že jsi dlouho na mou odpověď čekala. Nedokážu zatím odpovědět na otázku, proč musí přijít ten správný čas na spojení s duší zemřelého člověka, ale je to tak vždy. Někdy musí přejít určitý čas, aby duše mohla najít ten společný kontakt, aby jí bylo dovoleno projevit se. Když Ti teď píšu, kolem mne praská nábytek a cítím takovou zvláštní, dřevitou vůni. Cítím také nesmírný klid a pokoj. To je stav duše Tvého manžela. Vidím kolem něho průzračně čistou vodu, což je také jakýsi symbol pomyslné čistoty duše. Odešel v tom nejkrásnějším věku, který duše zde na zemi vnímá. Zatím nevidím jeho přesnou podobu, ale slyším jeho jemný a příjemný hlas. Zprostředkuji Ti jeho vzkaz pro Tebe.

Na otázku, proč odešel tak brzy jsem dostala tuto odpověď. Odešel jsem, protože to byla vyšší dohoda našich duší.  Nikdo nemůže říct, zda je to brzy, nebo není, protože ve světě, ve kterém se nacházím se nehodnotí délka času, ale množství vykonaného dobra. Byl to základní plán našeho života. Života mého a života mé ženy Péti. Předal jsem jí jako muž vše, co jsem jí předat měl a ona to všechno s pokorou a láskou přijala. Pochopila, že moje láska k ní a k dětem jí otevírá srdce a ona může po zklamaní, jakým prošla znovu věřit a milovat. Snažil jsem se o to, aby mi věřit mohla, aby se vyrovnala s principy mé rodiny a dodával jsem jí ve všem sílu. Byli jsme silně propojeni a ona cítila, že naše spojení je silné, ale zároveň je naše láska křehká, a proto se o mě někdy bála.

Bála se o nás všechny a chtěla mít kontrolu nad tím, co dělám a proč to dělám. Chtěla, abychom si užívali každou minutu a vím, že jí vnitřně trápilo každé naše odloučení. Já ji stále velmi miluji a bude pro mě tím nejdražším pokladem, který jsem mohl v tomto životě přijmout. Naše děti jsou největším bohatstvím, které jsem tu zanechal a bdím nad jejich kroky, protože mi tato ochrana byla dovolena. Jsem v neustálém kontaktu s oběma dcerami. Hladím je a opatruji, jak to jen na této duchovní úrovni dokážu. Své milované ženě, mohu předat jen pár slov, víc mi není dovoleno.

Moje nejdražší. Místo, kde se nacházím, je mnohem příjemnější, než jakékoliv jiné místo, které jsme spolu na zemi navštívili. Jsem nyní v takovém zvláštním odlehčení a v žádném případě to není nepříjemné. Nepociťuji utrpení na žádné úrovni a v této příjemné a hřejivé hladině vnímání, to stejně ani není možné. Nemohu cítit nic, co by mě trápilo, protože má duše je uzdravena od všech zranění. Poslední obraz, který jsem si odnesl ze svého života, mi způsobil bolest. A to bylo zoufalství ve tvé tváři, když si pochopila, že jsem Tebe i naše děti opustil. Vím, co sis myslela, když jsi mě uviděla. Mělas pocit, že také tvůj život skončil. Nechtěla jsi žít dál, ale myšlenka na naše holčičky tě hnala kupředu. Vím, že bys udělala všechno proto, aby mě zachránili. Slyšel jsem tvá slova. I slova, která neplynula ze tvých úst, ale proudila ke mně formou myšlenek, a jakési silně empatické , vnitřní bolesti. Cítila jsi, jakoby i tobě někdo do srdce vbodl nůž a ta bolest byla o to větší, že byla na mé duchovní úrovni hmatatelná. V tu chvíli jsem už byl ale ve vyšším spojení se svou podstatou a snažil jsem se Tě utěšit. Nemohl jsem se nedotknout tvých vlasů, které smáčely slzy. Bylo mi, jakoby Tvé vlastní slzy stékaly po mé tváři.

Tak mi splýval tvůj obraz a mé vnímání sebe. Bylo mi dovoleno vstoupit do tvého snu, abych tě přesvědčil o tom, že jsem v pořádku. Vím, že když toto čteš, cítíš mě a vnímáš mou energii. To, co ti sděluji, je pouze na úrovni duše a můžeš to vnímat pouze ty. Stále ještě cítím, jak mě miluješ , vnímám také Tvou bolest z našeho odloučení. Prosím, řekni holkám všechno, co cítíš, že by měly vědět. I Markétce, o které vím, že je velmi moudrá duše. Neboj se, že to nepochopí. Přeji si, aby holky věděly, že je miluji, jen nemohu být s nimi. Budu je chránit ze své úrovně a budu je milovat tak, jak dokáže duše milovat spřízněné bytosti. Prosím, abys respektovala můj odchod a mou prosbu. Já respektuji tvůj běh života a přeji si, abys byla znovu šťastna. Sama víš, že samota je těžká a štěstí  je podmíněno sdílením. Za nějaký čas se u Tebe objeví muž. Je to muž, který Ti bude poslán a bude Ti oporou  v Tvém životě. Je to naše další spřízněná duše, která je součásti našeho plánu. Nebraň se tomuto vztahu. Poznáš ho podle tohoto znamení. Ten muž bude mít něco, co Ti bude připomínat mě. Na naší lásce to ale nic nezmění. Naše láska je silnější než tato pozemská úroveň a pozemské vnímání citu. Nikdy Tě nepřestanu milovat.

M.

linka-EF.gif

 

 

Drahá Kytičko,

ani nevím jak Ti poděkovat. Mého milovaného manžela jsi popsala naprosto přesně, čistá duše. Neublížil by živému tvorovy a o to víc mě mrzí, že svět přišel o takového člověka. Nemohu se ubránit říct, že je to nespravedlivé. Bolest, kterou stále cítím je nepopsatelná, nevím jestli se někdy dokážu smířit s tím, že jsme ho ztratili. Nikdy asi nedokážu pochopit, proč zrovna nás musel takový osud potkat. Proč jsme nemohli být jednoduše šťastný.

Jsem moc šťastná, že je Martin neustále s holkami, že je opatruje. Potřebují ho. Chybí jim stejně jako mě a jsem za ně moc šťastná, že taťku mohou mít alespoň takto. Také by mě potěšilo, kdybych ho mohla mít i já, strašně mě chybí, každým okamžikem čím dál víc. Vědomí, že je se mnou, že se mě může dotknout, pohladit, by mě dodal energii, která už mě dochází.
Kytičko, nevím jestli najdu správná slova, ale přijde mi nemožné milovat někoho jiného.

Když to napíšu, tak jak to cítím, pravda je, že nestojím o jiného muže a myslím, že nikdy nebudu. Můj Martin je jediný. Miluji ho a nikdy nepřestanu. Bát se nemusí, sama nejsem, mám jeho dvě krásné dcery a ty mě drží při životě. Veškerou lásku dám jim.

Kytičko, prosím tě, je možné, že by se k nám mohl Martin někdy vrátit? Zdál se mi opět sen, říkal mi, že se k nám vrátí a to v lidské podobě, jen mi neřekl jak. Je možné to zjistit?

Mohu já s ním nějakým způsobem komunikovat? Zkoušela jsem to skrz snubní prstýnek, odpovědi se mi zdály pravdivé.

Je možné, že je stále s námi v domě? Kolikrát mám pocit jako by tu s námi byl, ale pak je chvíle, kdy mě přepadne pocit zoufalství, že tu není, že jsme o něj nadobro přišli.

Setkáme se ještě někdy spolu?

Omlouvám se, mám příliš dotazů, které mě moc trápí a marně na ně hledám odpověď. Proto prosím o pomoc Tebe. Předem mockrát děkuji.

S láskou Hanka

 

ochrance.JPG

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

4 roky utekly

(nikita, 10. 4. 2017 14:24)

Zdravim vsechny pritomne, ctu vyse uvedene (VZKAZ PRO MOU LÁSKU....) a s pani se ztotoznuji,...myslim, kdo to zazil, proziva to podobne a zna stejne pocity a ma stejne otazky... Zajimalo by me, jak to pani Hanka zvladla a jak se jeji zivot po 4 letech zmenil, zda ji do zivota vstoupil dalsi clovek a tak...

Dojemné

(Tereza, 16. 12. 2014 16:04)

Velmi citlivý a dojemný příběh ... láska je protkána skrze celý vzkaz Hance od manžela.

Dohody Duší...

(Marianna, 10. 10. 2013 20:07)

Draha Haničko,pripomenula si mi svojím osudom jednu Dušičku,ktorú som stretla na prvom seminári u Kytičky a ktorá tiež prišla o mladého manžela.Nádherný odkaz si od neho dostala prostredníctvom Kytičky a cítiť to z celého príspevku-síce tvoju bolesť,no zároveň jeho Lásku k tebe i detičkám.Viem,že hladať slová útechy ti teraz moc nepomôžu,príjmi však priatelskú radu a vykroč na cestu duchovna,iba to ti pomôže pochopiť "prečo?"Potom nájdeš stratený vnútorný pokoj,časom zacelíš bolestivé miestečko v srdiečku a opravíš si aj svoj karmický zápis.Všetko,čo sa nám deje, sa deje z nejakého dôvodu a je na každom z nás,ako sa k tomu postavíme aby sme si čo najmenej karmicky priťažili.Sami sme si zvolili,že sa narodíme aj keď niekedy ten čas nemáme tak dlhý,niekedy stačí aj málo na opravu.
V kronike Akaše máme zapísané každý svoj osud,svoju úlohu na Zemi,ludí čo máme stretnúť...
Haničko, všetko je to aj náš súhlas tam Hore.Často počuť ludí:prečo to Boh dopustil?Ale Boh nám dal slobodnú vôlu na to však ludia zabúdajú a obviňujú sa dookola...Neurob tie isté chyby,že budeš žiť iba minulosťou,tak si moc duchovne nepomôžeš a nepohneš sa ďalej Haničko.Želám ti vela lásky do tvojho uboleného srdiečka,ty to časom ustojíš.Iba silné Duše si zvolia ťažké skúšky a tým duchovne rastú...A o to ide!Bola to vyššia dohoda vaších Duší Haničko.Posielam svetielko s láskou Marianna

Re: Dohody Duší...

(Lenny, 10. 10. 2013 23:28)

Souhlasím... krásně napsané..

Re: Dohody Duší...

(peťa, 11. 10. 2013 13:38)

Drahá Marianna, i tobě děkuji za slova utěchy. Vím, že máš pravdu, ale je to tak těžké...Vím, že dělám možná chybu, neustále se trápím otázkami proč, kdyby, co jsem mohla udělat proto, aby tu s námi byl. Je to ironie, celý náš společný život jsme byli neustále s něčím nespokojený, dlouho jsme čekali na mladší dcerku, trápilo nás to. Pak, když ten zázrak přišel, nakoplo nás to ku předu. Dali jsme se do stavění domu, plánovali jsme si spoustu dětí. Každý večer jsme ulehávali vyčerpaní, ale štastní. Do baráčku jsme se nastěhovali a ke štěstí nám nechybělo vůbec nic, po letech jsme si mohli říct, to je život jaký si představujem, ale takový život trval měsíc, pak odešel.Vím, že musím děkovat za to, že jsem měla to štěstí žít s takovým mužem, ale zároven vím, že život bez něj bude pro nás hodně bolestivý. Kdo jednou pozná štěstí, neumí si představit život bez něj.Děkuji ti za tvá krásná slova.

vzkaz pro Peťu...

(Lenny, 9. 10. 2013 0:41)

Milá Peťo, soucítím s Tebou.. kdysi jsem taky přišla o milovaného muže..jen to nebylo v tomto životě, ale v jednom z předchozích... před pár měsíci jsem potkala muže, s kterým je mi tak dobře, jako ještě s nikým... mám pocit, že ho znám už stovky let..Potvrdilo se mi, že je to on...!! A nedavno jsem byla u něj na návštěvě.Stala se mi tam zvláštní věc..povídali jsme si a trochu popili vínka..najednou se mi rozbušilo srdce, měla jsem pocit,strach ze smrti..nevím co to bylo , ale pak už si chvili nepamatuji nic, až do doby, kdy nademnou stojí celý vykulený Petr, a slyším ho říkat : " co to proboha bylo? jsi v pořádku? " " ANo jsem" opovídám. Petr celý rozrušený odvypráví to, co jsem si nepamatovala : " ty jsi najednou byla jak v tranzu a šla jsi neodbytně ke skříni a davalas moje kolo pryč s tím ,že ti můj zemřelý děda říkal, že mu tam překáží..!! a pak jsi se uklidnila a sedla si zpátky na gauč." Tvrdil pak,že tam jeho děda bydlel a měli se moc radi..a že tam ke staru na tom mistě, co bylo to kolo, děda doopravdy sedávál..!!
Jen jsem tímto příběhem chtěla dokázat , že doopravdy žádná smrt neexistuje, pořád tu jsou naši milovaní s námi... a existuje pravidlo i tam v jiných dimenzích, že to ,co je dole je i nahoře...držím palce, a moc na Vás myslím... P.S. Věřím , že brzy najdeš způsob , který Ti pomůže se s ním spojit..možná, že ten prostředek, způsob, bude prostě čekat za Tvými dveřmi...

Re: vzkaz pro Peťu...

(peťa, 9. 10. 2013 14:25)

Milá Lenny, děkuji. Ani nevíš co pro mě znamená, že jsi mi tohle napsala.Také mám pocit, že jsem svýho Martina znala stovky let. Začali jsme spolu chodit v mých 16ti letech, dnes je mi 32. Jsme spolu "pouhých"16let, ale na druhou stranu je to půl života. Neumím si představit život bez něj. Znám každičkou křivnku na jeho tváři na jeho těle,vím naprosto přesně jak by na co zareagoval, vím přesně co by v určitých chvílých řekl.A ted tu není a já se s tím nedokážu vyrovnat.Chybí mi jeho objětí,jeho smích,jeho pohlazení... Každičký pohled na ty ubohý děti bez tatínka mě drtí srdce na milion kousků.Jediný co mě drží na tomto světě jsou ty holčičky, jedná má jeho oči,druhá jeho ústa, vidím v nich kousek něho. Potřebují mě, mě už ztratit nemůžou,kvůli nim tu bolest musím přežít, bez nich bych už nebyla nic.A jak píšeš, snad smrt neexistuje, naši milovaní tu zůstavájí s námi. Děkuji ti za tu větu, opět mi trošku dodala sílu. Taky doufám, že se s ním nějakým způsobem spojím a někdy možná i setkám. Děkuji

Re: Re: vzkaz pro Peťu...

(Lenny, 10. 10. 2013 0:26)

AHoj Peťo,
jsem ráda, žes odepsala a děkuji Ti za to..chápu, že to cítíš takhle.. necítila bych jinak...dobře ale vím, že nejsi jen manželkou ani matkou.. jsi něčím víc..jsi to TY , takova jaka si zasloužila lasku takového muže..TO každá žena neprožije..vím,že dokážeš být silná , schopná , plná lásky a to taky každá žena neumí...Věřím, že najdeš způsob, jak s ním komunikovat i na "tu dálku" , uplně sama bez dalších lidí, protože jenom tak si můžeš být stoprocentě jistá, že je to on a kdo ví, k čemu TI to ještě může být dobré... O děti se neboj, jsou to silné a moudré bytosti,které TI pomohou..určitě by Tě rád viděl silnou, krásnou ženu, kterou miloval a miluje stále..drž se a opatruj ta svá koťátka.. dobrou..myslím na Vás...:-)