Jdi na obsah Jdi na menu
 


UMÍRÁ MI MAMINKA, MOHU JEŠTĚ NĚCO UDĚLAT??

10. 3. 2011

umírající-v-posteli.gifMilá moje Kytičko,

Už v červnu jsem Ti psala o své mamince, které byla zjištěna rakovina slinivky. Psala jsem Ti o rady. Tvá odpověď nezněla moc optimisticky. Psala jsi mi, že zde příliš možností a naděje není. Že se máme snažit využit času, který nám zbývá na urovnání sporů, který jsem s maminkou občas mívala a pročistit negace. Upřímně jsem se snažila využít dnů, které tak rychle uplynuly. Drahá Kytičko, myslím, že už je to tady. Maminka nám umírá. Je na pokraji svých sil a vlastně už nedokáže vstát, už jen spí.. Lékaři nám jasně odpověděli na otázku KDY?. Odpověď: Dnes, zítra, za hodinu, zkrátka buďte připraveni na nejhorší. Kytičko, je to tak těžké. Prosím, jak to zvládnout a co mohu pro maminku ještě udělat?  Nedokážu neplakat a netrápit se. Kde vzít tu sílu. Vím, že už je všechna snaha marná a nelze čekat zázrak.

Prosím, jen o pár slov.  Děkuji.

Markéta

linka-BC.gif

 

víla-nádherná.jpgDrahá Markétko, a všechny moje drahé sluníčka, která si čtete tyto stránky.

 Mám Vás všechny moc ráda. Na seminářích si často povídáme o tom, že člověk se nemá bát smrti. Samotná smrt /i když to tak mnohdy nevypadá/  je mnohem příjemnější než akt zrození.

Duše mrtvých mi často opakují, že smrt není zlá, že je radostná, plná změn a nového očekávání. To osamění, které ve velmi krátké  prvotní fázi pociťovali, bylo rychle vystřídáno setkáním s úžasnými bytostmi, často příbuznými a blízkými lidmi, kteří je předešli v odchodu do duchovního světa. Proto bychom se měli zbavit jakéhokoliv strachu ze smrti. Je těžké si představit, že člověk, ležící na smrtelné posteli může vnímat ještě něco radostného. Utrpení, které ale vidíme je spojeno s nemocí. Smrt to je fáze, kdy je člověk svobodný volný, smrt je krásná. Je osvobozující a je to posvátný okamžik.

Stav umírání předchází stav uvolnění, jako při hluboké meditaci. Do tohoto stavu upadne člověk často, aby bolesti, které pociťuje byly snesitelné, aby toto utrpení unesl. Už v tomto stavu mu andělské bytosti pomáhají s přípravou na velkolepé setkání s těmi, které miluje. Pro člověka, který miluje Boha, je umírání krásné. Vždyť ví, že je spojen s tou největší láskou, a že každý okamžik tohoto setkání bude slavností jeho a probuzením duše. To, co jeho radost spoutává a svazuje je smutek, těch, které tu zanechá. I když ví, že toto odloučení, pomyslně  není na dlouho – jejich smutek stahuje jeho duši do nižších vibrací a proto jeho odpoutání je někdy několikrát přerušeno a duše se na malé okamžiky znovu vrací. Slova umírajících jsou často prosby - 

Prosím Tě neplač.   Slib mi, že budeš šťastná.  Prosím usměj se na mně ještě.  Polib mne, než odejdu.  Obejmi děti. A podobně.

Slova těch, kteří zde zůstávají jako pozůstalí, by měla být vždy plná lásky a naděje. Miluji Tě a nikdy na Tebe nezapomenu. Odpusť mi, čím jsem Tě kdy zarmoutil, také Ti odpouštím ať tím je naše láska dokonalá. Prosím Boha, aby Tvá duše došla pokoje. Děkuji Ti za všechno, co jsi pro mne udělal/a/. Jsem ti vděčný/á/ za to, že jsem se s Tebou mohl/a/ potkat. Pak můžeme vyslovit konkrétní poděkování. Děkuji, že ji pro mne byl otcem, nebo byla matkou, manželem, přítelem, dcerou, synem a podobně, záleží na vztahu, v jakém jsme s umírajícím byli.

Toto poděkování je důležité, protože duše si to pamatuje a pak, jí to může ulehčit, když předkládá skutky svého života. Protože vděčnost druhých lidí, nám velmi pročišťuje karmu.

 

V duchu je dobré vzývat anděly a také příbuzné, kteří jsou už v duchovním světě, aby pomohli duši umírajícího přejít do vyšších vibrací, projít bránou, která dělí náš svět od světa duchovního. Prosme za klid a šťastný návrat duše do dimenze lásky a společenství andělů.

Často umírajícím velmi pomáhá, když je držíme za ruku a necítí se v této chvíli sami. V žádném případě už se v této fázi na ně energeticky nenapojujeme a nepředáváme jim žádnou energii.

Smrt stejně jako zrození je součástí našeho života. Jsou to dva mezníky, které tvoří hranici našeho pozemského života. Je dobré uvědomit si, že po smrti přichází za nějaký čas opět zrození, v případě, že duše ještě nedošla stavu osvícení. Tato informace nám může poskytnout naději a smrt pro nás není už tak beznadějná a definitivní.

Přeji Ti Markétko hodně sil a lásky. Přeji Ti, aby se brzy zahojila ta rána, která v duši, i navzdory všem výše popsaným nadějím, po odchodu milovaného člověka zůstává.

S láskou Kytička

 

 Mrkněte na  toto amatérské video, které je přinejmenším velmi emotivní.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Maminka

(Janos Dluhus, 7. 10. 2016 1:00)

.urcite vase matke nebyla dobrym clovickem....

Re: lze se spojit s dcerkou

(Karel, 13. 4. 2014 1:28)

Ahojky, není za co se omlouvat, ona ví, že za to Ty nemůžeš, je to její cesta. Netrap se tím. Vše má svůj důvod. :)

prosba

(Hana, 7. 8. 2011 18:09)


Dobrý večer ,na vaše stránky jsem se dostala náhodou a jsou velice zajímavé. Chtěla bych se vás optat a poprosit o vysvětlení. Naše maminka zemřela 21.7.2011 v nemocnici. Měli jsme to "štěstí", že jsme se s maminkou mohli rozloučit. Pan primář nám umožnil rozloučení,den předem 20.7., než-li ji uvedl do umělého spánku. Maminka na nás koukala, nemohla mluvit, neboť byla napojena na ventilátor, ale mačkala nám všem ruce na souhlas. Loučili jsme se s ní slovy, že již bude brzy šťástná, bez bolestí tam nahoře, že jí přejeme aby byla bez bolestí,které jí zužovaly po celý její pozemský život. Stále vidím maminčiny oči, jsem přesvědčena o tom, že byli šťastné, že jsme pochopili jako rodina, že ona si v poslední době nepřála nic jiného, než-li odejít. My jsme ji v tom bránili, že ještě nenastal čas, ovšem v ten den 20.7. jsme dospěli k názoru, že ten den již nastal, že nemá smysl maminku držet tady na zemi, aby nadále trpěla. Chtěli bychom vědět, zda-li našla její duše okamžitou cestu tam nahoru ke světlu..? Víte, jsme rádi, že v tichosti, bez bolesti, ve spánku ( tak jak nám pan primář říkal) odešla nahoru, ale stále jsme smutní, že je to definitviní, že ji už nikdy neuvidíme a nevíme, zda-li je opravdu šťastná a našla cestu ihned.Existuje nějaká možnost, aby nám maminka dala znamení, že je nahoře naplněná radostí, že jí nic netíží. Je ve vaší moci, nám předat odpověď na tento náš dotaz. Maminka se narodila 27.7.1942 a tento svět opustila 21.7.2011 v 16,30h v nemocnici v Mar. Lázních.Moc vám děkujeme za odpověď a radu, nebo vysvětlení. dcera Hana, tatínek Josef

poděkování

(Milunka, 18. 7. 2011 1:59)

Kytičko,jsem v úžasu,nic tak krásného jako tyto stránky jsem neviděla.Děkuji Ti za ně.Dám si je do oblíbených abych k nim měla blíž.
S Andělíčkama mám svoji vlastní zkušenost.Ještě jednou moc děkuji,jsi úžasný člověk.Milunka

andele na zemi

(marie, 21. 4. 2011 22:33)

video bylo vynikajici, a podle zaběru pravdivy. krasny.

Prožila jsem to samé

(Jana, 21. 3. 2011 9:39)

Milá Markétko ,prožila jsem to samé před necelým rokem.Moje maminka také umřela na rakovinu a také jsme sntím nemohli nic udělat.Moc to bolí pořád a nejvíc mě mrzí že mamka nemohla žít,protože mám malou holčičku ted ji budou 3 a nikdy nepozná tu nejlepší babičku ,která ji odešla tak brzy.Pokud si budete chtít popovídat napište na email bublinka-001@seznam.cz držte se Jana

Nemoc

(Adél, 20. 3. 2011 22:00)

Cítím s vámi. Mám už čtyři měsíce dědečka po jedné operci, kterou přežil v nemocnici na různých hadičkách a nemůže celou dobu mluvit, má tracheostomii a nemůže jíst, hýbat se, nic! Je to šílené, je to utrpení pro dědu. Musí to být očistec! Proč tak dlouho musí trpět? Je při smyslech a vše si uvědomuje, to je to nejhorší. Jen čeká. Jeho zoufalé pohledy.... Tak moc ráda bych mu pomohla, ale jak? Z nemocnice nemůže domů, musí být pod dohledem dr. Modlím se za něj a prosím o to, aby ho nic nebolelo, aby netrpěl. Pořád doufám, že se stane zázrak a alespoň se dostane domů. Moc mu to přeju, pokud má odejít, tak alespoň důstojně a ne takto! To je to nejhorší, když nevíme jak odejdeme v jakém stavu.... Tohle bych nikomu nepřála. NIKOMU!!!

Pohřeb

(Anna Marie, 11. 3. 2011 21:46)

Před jedenácti lety mě umíral blízký člověk na rakovinu, byla jsem s ním do poslední chvíle a také vše velmi bolestně prožívala. Během následujících let jsem spoustu věcí pochopila a také jsem se začala na svět dívat jinýma očima. Dnes jsem se mohla přesvědčit, že smrt vnímáme bolestivě opravdu jenom my, kteří zůstáváme na této zemi. Byla jsem na pohřhu mojí tety a přes to že lidé okolo mě plakali vnímala jsem zvláštní klid. V jednu chvíli se za rakví objevil světlý stín a já cítila v nitru hřejivé teplo a lásku. Byl to pro mě nejkrásnější pohřeb v mém životě, měla jsem možnost vnímat klid duše, která odcházela s tohoto světa. Milá Markétko, vím jak moc jsou tyhle chvíle těžké a jak bolí, ale prosím, snažte se svojí mamince, kterou moc milujete, usnadnit cestu na druhý břeh. Bude Vám moc vděčná za Vaší lásku a pochopení, za to že její duše bude moci v klidu odejít. S láskou Vás objímám a posílám hodně síly. Anna Marie

pro Marketku

(Slavka, 11. 3. 2011 13:01)

Drahá Markétko, dobře vím, co prožíváš, mně umřela maminka a za 14 dní tatínek, též jsem byla u obou, je to již 20 let. Často na oba myslím, zůstala nesmírná láska jako most, po kterém vždy utíkám, když mi je nejhuře a vím, že tam někde jsou oni, kdo jsou stále se mnou. Hodně síly, bude trochu lépe, uvidíš, s láskou Slávka

Povzbuzení

(Miška, 11. 3. 2011 9:06)

Milá Markétko, chtěla bych Tě povzbudit pro tyto a příští těžké chvíle, chtěla jsem ti říci, že je to přesně tak, jak píše Kytička. Má maminka mi umírala doma přede dvěma roky, a i když okolí nikdy nepochopilo mou větu, že umírání může být i krásné, tak věř, že já to tak s maminkou zažila. Do poslední chvíle jsme se sestrou byly u ní, držely ji za ruku, hladily ji a ona odešla s takovým úžasným klidem. Během času se bolest ze ztráty proměnila v oboustranou nekonečnou lásku, kterou smrt neukončila.

děkuji

(Mona81, 10. 3. 2011 15:32)

moc krásně napsané....děkuji Ti Kytičko za všechny, kteří čtou tyto řádky...

maminka

(veronika, 10. 3. 2011 14:02)

Markéto,přeju Vám hodně síly.Moje maminka umřela před rokem a půl. Dodnes jsem se s její smrtí nesmířila. Pořád to bolí. Byla vážně nemocná,celé dva roky jsem byla s ní. Pak jsem na týden odjela a ona třetí den po mém odjezdu zemřela. Nestačila jsem se ani rozloučit. Byla úžasný člověk,který nás neskutečně miloval. Umřela mi nejen maminka,ale i nejlepší přítel na světě!!!
Pomáhají mi tyto stránky a za to chci Kytičce poděkovat. Veronika

Nádherný dotyk anjelov

(Marianna ohajko@ehs.sk, 10. 3. 2011 11:37)

Drahá Kytička,ďakujeme za obvzlášť silný zážitok z tohoto videa.Musela som si ho púšťať 3x,cítila som nádhernú vlnu pokoja a lásky,tepla a nehy.
Je krásne dospieť k poznaniu,že tu nie sme sami a každý deň ďakovať za toto objavenie.
S láskou Marianna-Maja

Poděkování

(Lenka, 10. 3. 2011 11:19)

Kytičko, děkuji za dnešní článek a přeji Markétce hodně síly. Já jsem ztratila tatínka a vím, jak je to těžké.Bohužel nic z toho co píšeš jsem nemohla udělat. Zemřel náhle cestou z práce. Děkuji za krásné povzbuzení.
Lenka