Mila Kyticka.
Opat sa Vam hlasim a chcela by som Vas poprosit o pomoc, volam sa Erika, som v vychodneho Slovenska, bola som na Vasom seminary v Bratislave. Bolo to v aprily a pisala som Vam hned v juny, lebo moj manzel tragicky zahynul. Mali sme sa spojit cez skype, ale mala som s tym problemy, takze mi to velmi nevyslo. Poslala som Vam vtedy aj nejake odkazy ohladom tragedie. Bol pilot a zrutil sa s lietadlom, on cely zhorel a dvaja spoluziaci vyviazli s mensimi popaleninami. Nam sa zrutil cely svet, zostala som s dcerkou sama vo velkom dome. Akurat nastupila do skolky, s manzelom sme sa tesili, ze uz konecne budeme mat na seba viac casu. No teraz mi zostali len predstavy, ktore sa uz nikdy nenaplnia a spomienky na nase spolocne prezite roky. Bolo ich len 11. Moje stastne cislo.

Chcela by som Vas poprosit, ci by ste mi nemohli objasnit tieto veci okolo nas, preco sa to takto muselo skoncit? Ako mam takto zit dalej? Ak viete, pomozte mi lepsie pochopit a "prijat" tuto tragediu. Nemam samovrazedne sklony, nato som prilis "zbabela" a navyse tu mam este nasu dcerku, ale som uplne rozpoltena a neviem co mam robit. Velmi by som sa s nim chcela skontaktovat, ale zatial mi to nejak nefunguje. Na seminary som prijala 1.a 2. stupen energie Miguraj, ked sme sa rozpravali, tak som Vam povedala, ze manzel mi dal peniaze aj na cestu aj na seminar, aj ked v take veci neveril, a o mesiac a pol zomrel, nastastie uz bol mrtvy ked zhorel.

 Taka strasna smrt. Vela rozpraval o smrti, ani nevedel preco, mozno podvedome nieco tusil a nejak nevedomky ma na to pripravoval. A mne sa zasa od zaciatku nasho vztahu snivalo, ze ma vzdy opusti pre nejaku inu, alebo len tak, ale ja som vzdy vedela, ze hlavnou myslienkou sna je to ze zostanem sama. Asi mesiac a pol pred jeho smrtou sa mi snivalo asi 3 krat, ze som ho pochovala. Ked som mu to vyrozpravala, tak sa len smial a vravel, ze bude dlho zit, velakrat som mu hovorila, ze ked uvidi biele svetlo na konci tunela, nech nejde nikam, nech sa vrati. Vzdy som mala zle tusenie. Myslite si, ze som si to ja privolala?

Ja jedina z celej rodiny sa nejak "drzim", jeho rodicia si urcite myslia, ze som ho nemilovala, ked sa chovam tak, akoby sa nic nestalo. Ale to je len navonok, ja neviem pred inymi ukazat a vyjadrit svoje city a myslim si, ze sa drzim hlavne koli energii Miguraj. Je to zvlastny pocit, citim, ze nemozem padnut pod TU hranicu, kde by som sa uz zrutila. Nieco ma stale taha nahor, ale v poslednych tyzdnoch mam stavy, ako keby mi to teraz "doslo" a hned mi je velmi zle, prepadne ma nieco ako strasna uzkost, alebo ani neviem ako to vysvetlit a mam z jednej sekundy na druhu stavy na odpadnutie. Neviem ako to mam zvladnut, ked si taham nejake anjelske karty, stale su tam same pozitivne veci, ze vsetko sa deje pre moje dobro, ze prezivam obdobie pozitivnych zmien, ze si mozem nieco priat, lebo teraz sa mi to splni a stanu sa zazraky.

Ja si vzdy prajem, aby sa Ludvik vratil, moze sa taky zazrak stat? Logika a zdravy rozum kaze ze nie, ale co ine by som si mohla priat? Co vsetko este pride? Ja viem, ze sme si to sami zvolili este pred nasim narodenim, ale aj tak preco sa to muselo stat? Urobila som nieco zle niekomu v minulych zivotoch? Neviem si predstavit, ze do 80-ky, budem zit bez neho. Velmi mi chyba a neviem si momentalne pomoct. Je to strasna bolest, ktorej sa neviem zbavit. Velmi by som sa potesila, keby moj Ludvik mal pre mna nejaky odkaz, ale viem, ze to nebude zavisiet od Vas. Kyticka, ak by ste mi vedela hociakym stylom pomoct, prosim urobte to. Viem, ze odpovedate len na niektore otazky, ale prosim Vas tentokrat odpovedzte aj mne.

Velmi Vas o to prosim. Som na pokraji zufalstva, zajtra budu 3 mesiace co zomrel, ja sa ho neviem vzdat a urcite ani on nas. Chcela by som vediet, ze ked pride moj cas, ci budeme opat spolu, ci patrime do jednej dusevnej skupiny.S Vami sa urcite este stretnem, pretoze by som chcela prijat aj 3. stupen energie Miguraj, ale to az vtedy, ked bude seminar zasa na Slovensku. Velmi Vas prosim pomozte mi, budem Vam do konca zivota nesmierne vdacna.
Dakujem, s laskou
Erika

Drahá Eriko,

Vzpomínám si na Tebe. Drobná tmavovlasá, milá  žena s krásnýma smutnýma očima. Povídali jsme si spolu na semináři a když jsem se na Tebe zadívala, slyšela jsem větu „ Moc těžká karma“. Sevřelo se mi srdce a věděla jsem, že Tvůj život už od malého dítěte byl složitý. Jsi zkušená duše, která se rozhodla využít tento život nadmíru plně, a proto zkoušky, které sis vybrala jsou těžké, složité a vyčerpávající.

Ty přesto neklesáš na kolena a jdeš statečně dál.

O tragické smrti Tvého manžela jsem četla na internetu. Mladý pilot, který se zřítil a uhořel, tato zpráva proběhla i v tisku.

Moje milovaná dušičko, já vím, že čekáš na zázrak. Slyším hlas Tvého manžela, je tak milý a laskavý. Věřím, že právě taková byla jeho duše.

„ Moje milovaná lásko, není lehké se rozloučit, když naše duše vždy patřily k sobě a jedna druhé stávala se oporou na poutích, po kterých se snažíme jít. Jsi moje statečné děvčátko, tak křehké, v tomto životě.

Tak bezbranné a něžné. Moje city k Tobě, byly vždy velmi silné a pouto, které nás svazuje neslábne ani samotou, kterou cítíš a vnímáš. Já jsem neodešel, jen přebývám v jiném prostoru. Jsem u Tebe a zároveň se den ode dne více vzdaluji, aby náš rozchod nebyl násilný a náhlý. Cítíš, že Tě hladím, když usínáš a pláčeš. Vidím Tvoji samotu a stesk jako závoj, který je položený na Tvém srdci. Byla jsi oporou pro nás všechny, pro své blízké, a tak to musí zůstat. Tvá nádherná duše září pro všechny. Neumím slovy vyjádřit, co přesně cítím. Náš čas byl však přesně stanoven. Budu Vás chránit, a milovat. Neuzavírej své srdce do samoty. Já vím, co cítí Tvé srdce. Umím to vnímat. Čtu ve Tvých myšlenkách. Příjdu za Tebou ve spánku.

Moje duše se k Tobě vrací. Jsem tak blízko a Tvé duše mne také vnímá. Nic nebolí víc, jako Tvůj smutek.

Všechny objímám novou otevřenou a dokonalou láskou. Zbavený všech bolestí a pout, které nás svazují, když přebýváme v materiální podobě. Zkus cítit to, co já lásku ke všemu a ke všem. Láska uzdravuje.

Nemůžeš ještě chápat proč, jsi musela toto prožít. Tvé duchovní vědomí se ještě plně neprobudilo. Ještě Tě příliš svazuje bolest. Děkuji za všechny naše přátele, kteří Ti pomohli. Jsem jim nesmírně vděčný a zahaluji všechny do krásné láskyplné náruče. Až teď vidím zbytečné chyby, kterých jsme se dopouštěli. Odpuštění je tak osvobozující a my jsme odpouštěli málo. Tvým rodičům,i všem, kteří nám někdy ublížili.

Přeji si zahánět Tvůj strach z budoucnosti. Nemohu však zasahovat do Tvých pocitů a slova, která vyjadřují lásku, jsou jen zábleskem světla, které září všude kolem nás. Bud dál otevřená lásce a nezapomeň, že já jsem tu dál pro Tebe. 

Drahá Eriko, cítíla jsem tolik lásky. Vím, že se ptáš PROČ musel odejít?  Ty už víš, že nic se neděje náhodou a pokud se nějaká situace stane, zkrátka jsme ji potřebovali prožít. Je pro nás důležitá. Léčí duši, která si jen skrze tuto zkušenost něco uvědomí, něco pochopí. Já vím, že je to moc těžké a že Tvé představy o životě byly jiné. Teď je všechno jinak. Až se potkáme na semináři, podíváme se do minulosti Tvých životů, abys pochopila smysl této události. Zaměř se na svou holčičku, která teď potřebuje Tvou lásku a něhu. Také ji schází tatínek. V tomto děvčátku zůstal jeho otisk. Vnímej ten dar mateřství, který ti byl dán. Čas uzdravuje a až se příště setkáme, až se obejmeme, budeš mnohem silnější. Teď je tvé srdce na kusy. Posbírej střípek po střípku, zvedni hlavu a podívej se na nebe. Slunce vychází dál pro Vás oba. Vaše odloučení není navždy. Den, kdy znovu spočineš v jeho náruči, bude ten nejkrásnější. Je třeba ale k tomu dnu dojít se ctí a se splněnými úkoly, které Tě ještě čekají. Nesmíš nic uspěchat.

S láskou Kytička