Milá Kytičko,

 
Před více než půl rokem mi umřel tatínek a od té doby jsem se začala zajímat o duchovní svět,velmi jsem se touto ztrátou trápila a stále cítím bolest.Nejvíc asi toužím umět si s tátou popovídat,zatím snad dokážu vycítit jeho přitomnost, ale dál jsem se nedostala.

Tak moc jsem ho měla ráda. Tak moc nám všem chybí. Můj tatínek umíral v nemocnici. Byl vážně nemocný a já jsem si přála, aby se stal zázrak a u zdravil se.

Ten den, když jsem se probudila, měla jsem divný pocit. Věděla jsem,že musím jít do nemocnice.

Věděla jsem,že tatínek odchází. Manžel tomu nevěřil. Jeli jsme do nemocnice. Pořád mně zlobilo, že manžel nechápe to, že tolik spěchám. Jakoby nás pořád něco zdržovalo. Bylo to jako naschvál.

Když jsme přijeli do nemocnice, už jsem to nemohla vydržet a utíkala jsem k tatínkovi do pokoje.

Ale prohrála jsem boj s časem. Tatínek už nedýchal. Právě ho odváželi z pokoje.

Bylo mi to tak líto. Už jsem mu nemohla říct, jak moc ho mám ráda. Zemřel sám. Od té doby Kytičko, vnímám ve svém bytě takové zvláštní věci. Cítím, že tatínek se mnou je.

Na vánoce jsme všichni měli pocit, že tatínek je s námi. Při rozbalování dárku jsem poprosila přítele, aby nás vyfotil. Když jsem se podívala na fotku, na křesle jsem objevila zvláštní, jakoby shluk energie. Je to jeho oblíbené křeslo,  tatínek v něm vždycky sedával. Snad nám tím, chtěl dokázat, že je pořád s námi. Byla bych moc ráda, kdyby mi něco vzkázal.

S pozdravem

 Simča

Milá Simčo,

Píšeš mi, že Tě stále něco zdržovalo a bránilo Ti přijet za tatínkem včas. Bolí tě,že jsi se nestihla rozloučit. Víš, je to spíš tak, že andělé zabránili tomu, abys u tatínka byla když umíral.

Vidím dost úzké propojení a dost pevné pouto mezi Tebou a otcem. Jsi dost citlivá. Nedokázala bys zakrýt bolest, kdybys viděla tatínka odcházet. Velmi těžce by se loučil. Viděl by tvou bolest a vracela by ho zpátky. Umíral by déle a s těžkým pocitem viny. Takhle to bylo méně bolestivé.

Pro Tebe i pro něho. Jistě slyší co říkáš a vnímá všechny slova, která směřuješ s láskou k jeho duši. Je těžké vyplnit prázdnotu, kterou zanechá člověk, kterého milujeme, a který odejde.

Je ale důležité žít dál a plnit úkoly,které máme. Také bychom si měli uvědomit, že naši blízcí,kteří zemřeli, vidí , jak se trápíme, a to jim ubližuje. Chtějí vidět naše štěstí, naši radost a pokroky.

Simčo, posaď se v klidu na nějaké tiché místo, kde nebudeš nikým a ničím rušena. Zavři oči, přivolej tatínka do svého podvědomí tím, že na něj budeš s láskou myslet. Představuj si krásné místo, prosvětlené sluncem, provoněné květy a tam, v místě které je ti příjemné a milé se sejdi v myšlenkách se svým otcem. Všechno, co jsi nestihla mu pověz. Nezapomeň se rozloučit a popřát mu hodně štěstí a lásky. Věřím, že se ti uleví a tatínka to nebude tolik svazovat k místům, které mu byly v tomto životě blízké.

Přeji sluníčkové dny

S láskou Kytička