Milá Kytičko,  

dnes byla maminka na masáži a dostala kontakt na tvoje stránky. Hned jsem si je pročetla a moc tě prosím o pomoc. Už tě hledám dlouho. Napíšu ti tedy náš
 příběh, naše trápení...Dne 28.04.2008 spáchal můj bratr Milan sebevraždu ve 23 letech, byla jsem v osmém měsíci těhotenství. Stalo se to v našem domě. Maminka přišla z práce, ještě za námi přišla do horního patra. Potom odešla dolů...nikdy nezapomenu, jak strašně křičela. Utíkala jsem za ni. Brácha ležel na posteli, mel na sobe takové fialové skvrny, ještě jsem se ho snažila otočit na bok, stale jsem doufala, ze ještě žije i Boha jsem prosila. Nenahmatala jsem mu ale puls, než přijela záchranka, tak mu maminka dávala umělé dýchání a můj přítel ho masíroval, bylo už ale pozdě... Bratra dlouho  trápily psychické problémy, nesnášel nespravedlnost, všechno strašně vztahoval na sebe. Nedokážu si odpustit, ze jsem mu nepomohla. Dávám celé naší
 rodině i sobě vinu za to, co se stalo. Byla jsem i v jeho pokoji, lehla jsem si
 na postel a prosila ho o odpuštěni, ze jsem mu nepomohla a starala jsem se jen o sebe.Od té doby jsem se ještě pořádně nevyspala. Za nedlouho se mi začaly stávat různé věci. Šli jsme večer s přítelem spát, byla jsem v polospánku, když se to stalo. Cítila jsem na sobě tak šíleny tlak takovou energii a strach.Jako by na mně tlačily něčí ruce. Jenže později se mi stalo zase v polospánku, byl to šíleny tlak nemohla jsem se ani pohnout ani nic říct, šel mně i šíleny tlak do hlavy a hučení. To se několikrát opakovalo. Kytičko, tak strašně se bojím, ze v noci svítíme. To má samozřejmě dopad na mou rodinu. Na malou Amálku a mého partnera.Už jsem vyhledala pomoc faráře, pani V. z B. u Olomouce. Pak se mi ale zdál sen. Bylo nás více lidi v nějaké místnosti všichni oblečeni v černém, přisedla jsem si ke staré pani, mela krásné černé vlasy. Řekla mi co se stalo a já se ji ptala, jak to ví. Zase na
 mně sel ten tlak, řekla jsem ji, ze se bojím. Ona mi pověděla, ze se
 nemam bát a mam to pustit do mě. Pustila jsem to a zase teď tlak a tak šílené
 hučení v uších. Potom jsem viděla jen její tvar v záři a něco mi říkala, ale
 bohužel jsem nic neslyšela. Pak to skončilo. Po tomto zážitku jsem ještě jednou
 prosila o pomoc pani V. Doporučila mi jednoho pana, který pomáhá
 vyprovázet duše.Přijel tedy k nám domů, byl tady asi 3 hodiny a také ho celou
 dobu cítil. Ted ho také cítím, vím, že tu je. Doufám, že se na mně teď nebudete
 zlobit, když ho pošlu za vámi. Třeba vám řekne co ho trápí.
 Také slyším lupáni nábytku. Ještě jsem zapomněla napsat, ze mi ten pan,
 co vyprovází duse, prodal kamínky na moji ochranu. Chvíli to pomáhalo, ale už se
 to stalo zase. Říkal, ze brácha vlastně nechápe co se s nim děje. Že je vlastně
 mrtvý, ale pořád je tady. Také , ze sebevrahům je zakázáno jít za světlem. Že
 mám zapálit svíčku, pomodlit se, zavolat ho a říct mu, ze už tady nemá co dělat a ať jde za světlem a ať se nebojí. Maminka se mě třeba ptala, proč to necítí ona. Musím napsat, ze strašně trpí Jedinou naší radostí je Amálka.
Kytičko, prosím tě, jestli za tebou přijde a bude chtít komunikovat, dej mi
vědět. A druha velká prosba, kdyby jsi s nim opravdu mohla komunikovat a mohla jsi se zeptat, zeptej se ho prosím tě strašně moc, jestli to, co mě říkal o taťkovi, je pravda. On už bude vedet. Je to důležité.
Kytičko, asi jsem ti to napsala moc chaoticky, ale psala jsem to tak, jak jsem
 momentálně  cítila.
Dekuji Ti, Kytičko...

Petra

Drahá Petro,

Sebevraždy se skutečně stávají čím dál diskutovanějším tématem. Tím, že se výrazně mění vibrace naší planety, tím také více sílí tlak na psychiku člověka a na jeho energie. Také dnešní doba příliš nepřispívá k pohodovému, klidnému životu člověka. Po násilném ukončení života, bohužel sahají stále více častěji a navíc lidé, čím dál mladší, dokonce už i děti.

Když člověk ukončí sám dobrovolně svůj život, opravdu nemůže jen tak odejít do světla. Trochu mně překvapil ten „pán co vyprovází duše“, myslím teď jeho větu,že máš bratrovi říct, ať jde za světlem a ať se už nebojí. „ Víš, říkám si, kéž by to bylo tak jednoduché!!

Vzhledem k tomu, že se takovými jevy už delší dobu zabývám, znám opravdu hodně lidiček, kteří mají ve své blízkosti duši, která se projevuje právě tak, jak popisuješ. I přes provedené rituály, prosby, zádušní mše, vysvěcení prostoru knězem, a velké společné  úsilí, milá Petro, ty duše jsou tam dál. Neodešly a neopustily Ty, které zarmoutily.

Tento fenomén se stává právě nejčastěji v případech sebevraždy, kdy duše má jako svůj trest, sledovat utrpení všech blízkých a tím si uvědomovat, jak velká chyba to je. Vztáhnout ruku proti sobě samému, to je porušení základních vesmírných zákonu o životě. Je to vzpoura proti Stvořiteli.

Popření lásky k sobě a svým blízkým. Je to těžká zátěž karmy, se všemi důsledky a tresty. Pokud Ti mám pomoci, musíme začít právě od Tebe. Cituji Tvou větu. „Nedokážu si odpustit, ze jsem mu nepomohla. Dávám celé naší rodině i sobě vinu za to, co se stalo.“

První, co je nutné udělat, je přestat si vyčítat jeho smrt. Ty neneseš zodpovědnost za to, co Tvůj bratr udělal. Nejsi zodpovědná za jeho destruktivní myšlenky. To co cítil, to byl jakýsi přetlak v jeho  duši. Možná jsi mu mohla věnovat pouze více času, ale i tak by jsi nedokázala odhadnout hloubku propasti, ve které se nacházel. Nedokázala by jsi uvěřit tomu, že by byl schopen jít až do takové krajnosti. Nebyl příliš důsledný, ale chtěl dokázat mnohem víc. Podceňoval sám sebe a často měl pocity, že zklamal i Vás. Domníval se, že jeho otec není takový jaký se zdá. To co řekl, opravdu tak cítil. Slovo, které se mi zapsalo při napojení bylo neobvyklé. Bylo to slovo PODVOD. Tak se nejspíš poslední dobou cítil. Odvést jeho duši bude možné, až za nějaký čas. Rozhodně to nepůjde hned.

Jeho duše vnímá Vaše utrpení a Vaše výčitky. Nejprve musíte odpustit sami sobě, to, co si tak důsledně vyčítáte a trápíte se tím. Především toto vysvětli Tvé mamince. Pak je potřeba odpustit jeho duši, že jednal tak, jak jednal a všem Vám způsobil zármutek. Až se napjatá atmosféra trochu uvolní, je možné poprosit Stvořitele, aby jeho duši přijal a anděly poprosit, aby mu pomohli přejít bránou do světla.

Ještě Ti vysvětlím ten sen. Opět je jasná věta :cituji… „Ona mi pověděla, ze se nemam bát a mam to pustit do mě.“  Zcela jistě se jedná o jeho duši, která by do Tebe vstoupila. Už několikrát jsem zaznamenala, že právě podobné signály vedly k tomu, že duše se vrátila a narodila se znovu v dítěti někoho velmi blízkého. Toto se může stát, jedině za předpokladu, že všichni v rodině dojdou k jakési harmonii, klidu, že se s danou situací smíří a změní dosavadní hodnoty života a podobně.

Pak je to opravdu možné. Jinak duše sebevraha, zde může být uvězněná celou řadu let. Někdy i celá staletí, pokud nedošla klidu odpuštění od těch, kterým ublížila. Tím, že jsem Ti předala tyto informace, měl by tlak vůči Tobě od Tvého mrtvého bratra zmírnit. Uklidni se. Přestaň se bát.

Nikdo Ti přece nechce ublížit. Jeho duše volá po pomoci, lásce a uzdravení.

Já Ti přeji, abys dokázala pomoci bratrovi. Především uzdravením svých výčitek a překonáním bolesti a strachu, který cítíš.

S láskou  Kytička