MRAZIVÝ PŘÍBĚH Z LETNÍHO  SETKÁNÍ V BRŮMOVĚ

Letní setkání v Brůmově bylo uprostřed lesů – v krásné přírodě jejíž okolí malebně lemují karpatské vrchy. Ticho a klid – jen zpěv ptáků a šumění stromů a síla přírody, která nám dodává tolik potřebnou vnitřní sílu. Páteční večer jsme prožili v družné debatě a vzájemném poznávání lidiček, kteří si přijeli odpočinout a uvolnit svou mysl, duši i tělo. Propojení duchovního i tělesného cvičení v přírodě, velmi posiluje,uvolňuje a léčí psychiku každého člověka.. Meditační cvičení je ideální prevence proti psychické nerovnováze a duševním nemocem. A tak nám ve vzájemném propojení plynul čas a nastal sobotní večer, který jsme prožívali s všudypřítomnou andělskou energií a přijímali jsme zasvěcení do energetických systémů.

Ještě než jsme začali zasvěcovat, všimla jsem si tmavého stínu procházejícího po chodbě. Už po několikáté během večera jsem pozorovala postavu pohybující se v tmavé chodbě hájenky. Postava pomalu přecházela chodbu, několikrát se vrátila a znovu nás se zájmem ode dveří pozorovala. Děvčata si všimla mých pohledů do tmavých míst chodby a tak jsem jim vysvětlila co vídím a ještě několikrát jsem je během povídání upozornila na nezvanou návštěvu, Některá děvčata už odešla spát a my se přesunuli z jídelny do společenské místnosti. Zůstalo nás posledních šest bdělých dušiček. Zasvěcení bylo dokončeno, jen jsme si povídali.

Právě jsem chtěla navrhnout, abychom se odebrali ke spánku, zvedla jsem se ze židle, když mnou znenadání projela silná mrazivá vlna.

Bylo to tak velmi silné, že jsem se zachvěla. Cítila jsem přítomnost cizí energie, která byla v bezprostřední blízkosti mé osoby a než jsem stačila cokoliv říct, mrazivý vítr obletěl všechny v místnosti. „Kytičko, co to je, je tu nějaká duše?“Začaly vystrašeně vykřikovat ostatní děvčata.“ Podívala jsem se na okna a ta byla zavřená stejně tak jako před chvílí. Projela mnou další mrazivá ledová vlna, bylo to, jako by na nás někdo foukal ledovým fénem a když jsem se otočila – uviděla jsem podivně se kmitající plamen svíčky, který se zvětšil zhruba do trojnásobné velikosti jako je obvyklé. Všichni upřeli pohled na tu svíčku.

Cítila jsem, že nemám příliš zasahovat do tohoto děje, jen jsem zašeptala prosbu o ochranu sebe i ostatních děvčat.Pohlédla jsem na Danušku a ona rázem pochopila. „Kytičko, začalo to mým zasvěcením, že?“ Ta energie je tu kvůli mně?“ Jen jsem kývla hlavou na souhlas a Danuška se zadívala do podivně tančícího – nezvykle velkého plamenu svíčky. „ Kdo jsi??? Jsi muž??“ Plamen svíčky se poslušně stáhl do běžných parametrů a uklidnil se. „Jsi žena?“ Po této větě opět vyrostl a zvětšil se. Janinka – další účastnice našeho setkání se zadívala na plamen a odříkávala mechanicky slova. „Ta duše je žena – je to žena, která byla psychicky narušená a někdo zneužil její slabosti. Někdo jí velmi ublížil a vy jste ji nikdy nepřijali do své rodiny. Také Janinka upřela pohled na Danušku.

Jsi moje teta J.???“ Danuška vyřkla tuto větu a plamen vyskočil do obřích rozměrů a začal zběsile tančit na všechny strany. Všichni kolem s údivem vydechli. Náhle se otevřely  dveře a vstoupila Jitka s Ivankou. „My nemůžeme spát, můžeme tu být s Vámi?“ Pochopili jsme, že děvčata vycítila, že se něco děje a tak jsme jen souhlasně kývli hlavou, aby se rychle posadily.

 Pak jsme byli svědky nezvyklé události. Danuška kladla otázky, a plamen opisoval kruh, pokud odpověď byla kladná a nebo kmital ze strany na stranu, když odpověď byla záporná. Do této komunikace vstupovala také Janička, která vždy řekla předem větu a věděla, jak duše odpoví. Bylo to tak neuvěřitelné, že jsme vše pozorovali se zatajeným dechem, tak tiše, jako bychom zamrzli v jakémkoliv pohybu. Vyslechli jsme příběh o ženě, která byla svým příbuzným zneužívaná a dokonce čekala dítě. Aby rodina byla ušetřena hanby, bylo její dítě zabito a pochováno, ona byla prohlášená za psychicky nemocnou osobu. Po tomto sdělení v se v místnosti ozvalo silné prasknutí. Všechny jsme se lekly, bylo to tak nečekané a děsivé zároveň. Dostaly jsme jasný signál, co tu duši trápí nejvíc. Už jsme pochopily důvod, proč teď nemá klid ani po smrti. Přesnost s jakou plamen odpovídal, zmenšoval se, pak zase rostl a opisoval pravidelné kruhy, to bylo neskutečné, až děsivé.

Nikdo z nás NIKDY neviděl tímto způsobem hořet svíčku. Jakoby neviditelná ruka přidávala a ubírala intenzitu plamene a jeho síly, výšky i pohybu. Plamen svíčky tancoval v naprosto nepřirozeném rytmu a velikosti.

Nikomu se nechtělo spát, přesto jsme se rozhodly tuto komunikaci ukončit. V tichosti jsme šeptaly modlitbu za klid této duše.  Noc byla klidná, nic zvláštního se až do rána, nedělo. Jen když píšu tyto řádky, cítím studený závan vzduchu a taky mi tu občas praskne a bouchne. Je mi jasné, že tato záležitost není ještě dořešená a křivdy minulosti často dostihnou naši přítomnost i budoucnost. Opět jsem si uvědomila, jak křehká je hranice mezi duchovním a fyzickým světem…..

VÍM,ŽE EXISTUJE MOST, KTERÝ SPOJUJE DUCHOVNÍ A FYZICKÝ SVĚT- JE ALE VELMI KŘEHKÝ, PROTOŽE JSME HO POSTAVILI Z NAŠÍ LÁSKY /KYTIČKA/