Jdi na obsah Jdi na menu
 


LÁSKA MATEŘSKÁ , TO JE SÍLA, KTERÁ PŘEKONÁ I SMRT

9. 2. 2011

víla-nádherná.jpgTento příběh začal stejně jak stovky jiných příběhů krátkým emailem. Až později se ale ukázalo, jak silná a vyjímečná je láska, která nekončí smrtí. Láska pouze nabere nový rozměr a navzdory naší bolesti a pocitu bezmoci, je tu stále.

I když nevidíme tělo, přesto někdy cítíme energii toho, kdo odešel k andělům. Cítíme a vnímáme stejně intenzivně jeho duši, plnou lásky a citu.

 
polobaňka.gif22.2.2010
Milá Kytičko, kontakt na Vaše stránky mi dala Ivana z Brumova, ta navštěvuje Vaše semináře.
Ráda bych se s Váma osobně setkala. Před 2 měsíci mi zemřela moje dcera Karolínka. Je to pro mně velice těžké a potřebuji pomoc. Děkuji za odpověď a věřím, že mi pomůžete. Dáša H.
 
 
 
víla-nádherná.jpgA tak jsem se krátce po tomto emailu v salonu setkala s Dášenkou, která za mnou v doprovodu své a dnes už také mé kamarádky Ivanky přijela.
Když jsem poprvé uviděla Dášenku, jemnou, krásnou, drobnou útlou, tmavovlasou ženu, cítila jsem ve svém srdci velký soucit s tak těžce zkoušenou duší. Objala jsem jí a v duchu jsem poprosila anděly, abych jí směla pomoci. Posadily jsme v klidu u kávičky a Dášenka začala vyprávět svůj příběh. "
 
Tiše mi sdělila:" Před pár lety mi Kytičko, zemřel manžel. "
 
Sledovala jsem měnící se barvy v auře, jak velká bolest znovu vstupovala do jejího srdce.
Vnímala jsem jaksi z dálky její slova a zastavila se u věty:
 
 
polobaňka.gif„ A pak jsem Kytičko onemocněla já. Dostala jsem zánět mozku a málem jsem zemřela. Téměř rok jsem se potácela mezi životem a smrtí. Víš, jedinou oporou mi byla moje dcerka Karolínka. Moje sluníčko. Držela mě nad vodou. Byly jsme tak úzce spojeny. A já jsem věděla, že díky Karolínce se uzdravím. Kája měla 23let.Dělala mi vždy jen radost.
 
Celou svou bytostí se snažila mi pomoci dostat se z této nemoci. Tak moc mi pomáhala. Konečně jsem se vrátila domů. Stále mi nebylo ještě dobře. Byla jsem velmi slabá. Kája mi opravdu moc pomohla vrátit se do života. Jednoho dne mi Kája řekla, že se necítí dobře. Šla k lékaři. Prý běžná viróza. Stalo se něco Kytičko, co nedokážu pochopit. Kájince začaly selhávat plíce. Vůbec nemohla dýchat. Řekli, že je to ta prasečí chřipka. Zařídili jsme jí převoz do Prahy.
 
Lékaři jí přivedli do umělého spánku a za pár dní nám Kájinka zemřela. Odešla 31.12.2009. Byla jsem tak slabá, že jsem nemohla jet do Prahy více než 300km a tak jsem se s ní nemohla ani rozloučit. Ona za mnou pořád do nemocnice jezdila a já Kytičko, jsem jí nechala zemřít samotnou. Opuštěnou. Nedržela jsem jí za ruku, když jí bylo zle, tak jako ona držela mne. Nikdy si to neodpustím. Nikdy si neodpustím, že jsme se nerozloučily.
 
víla-nádherná.jpgDáša se rozplakala a třesoucí rukou si utírala slzy. V té křehké ženě, bylo tolik bolesti, bezmoci a lítosti, kolik jen lidské srdce dokáže unést. Vytáhla z kabelky fotku krásné dívky, s upřímnýma jasnýma očima a podala mi jí. To je Kája. Dívka vypadala tak trochu jako anděl. Právě takové bytosti často odcházejí.
Cítila jsem energi té dívky kolem svého těla a v různých koutech salonu začalo praskat. Plamen svíčky začal divoce plápolat. A já jsem vzala do ruky papír a tužku.Slyšela jsem jemný milý, laskavý, ženský hlas a začala jsem psát věty, které se měly stát lékem na nesmírnou lidskou bolest a beznaděj. A tak se jak už tolikrát propojil náš fyzický svět se světem duchovním a otevřela se cesta komunikace.

schody-do-raje.gif

 
1. Otázka matky: Co mám udělat?
vila-a-kralicci.gifMami nedělej nic, co by jsi nechtěla. Budu posílat znamení, kdyby se něco stalo. Nepochybujme nikdy o naší vzájemné lásce. Odjeď do Itálie.
Jedním z nejkrásnějších pocitů zde, je vidět Tě šťastnou.
I kdybys byla maminko, zdravá, nic by se tím nezměnilo. Každý den byl důležitý, abychom si vzájemně předávali energii lásky. Nakonec by k tomu, co se mi stalo, stejně došlo.
Stejně tak, jako já jsi udělala všechno. Byly to předem rozhodnuté události. Byly předem
Naplánované. Pokud by to nebyla chřipka, byla by to jiná, třeba náhodná událost. Můj odchod
Z tohoto života byl krásný. Netrpěla jsem.
 
2. Otázka: Zda Karolínka trpěla a zda jí trápí, že se nerozloučily.
vila-a-kralicci.gifMami už jsme to řešili. Ne. Ne. Ne. Stačí?? Přece jsem se přišla já s Tebou rozloučit. Vzpomínáš si? Mami pro každou z nás jsou v tuto chvíli úplně jiné podstatné věci.
3.Otázka na sestru:
Lucka je Lucka. Mami, obě víme, že jiná nebude. Mám ji ráda,. ale ona jinak mně, než já ji.
Ať je hodná na své děti. Martínek mně někdy vidí, ale neví, co to je. Lucka je uvnitř sebe nešťastná. Pomáhej jí.
 
3. Otázka na přítele Dášenky.
vila-a-kralicci.gifMám radost z Tvé cesty k němu. Jsi mnohem klidnější.Moc moc pozdravuj. Ať mi Tě hlídá. Až se uzdraví Tvůj smutek, pak budeš také pomáhat lidem.
 
4. Otázka. Jak se cítíš?
Je mi krásně a trápí mě, že tobě ne. Jen si vyčítám, že jsem tobě maminko nemohla splnit tvůj sen. Že jsem neměla víc času. Víš, nedokončila jsem tu školu.
 
 
To bylo všechno, co jsem slyšela.
 
Dášenka stále plakala. Ale úžas v jejích očích nešel přehlédnout.
 
polobaňka.gifAch, Kytičko. To jsou opravdu její slova. Poznávám ji. Víš, mnohokrát jsem říkala, že můj sen, je vidět svou dceru, jak promuje. Kytičko, to opravdu řekla moje Kája. A Kytičko, opravdu jsem měla pocit, že za mnou ten den, co se to stalo přišla. Jakoby mi někdo sedl na postel. A měla jsem zvláštní pocit. Moc Ti Kytičko děkuji. Opravdu moc.
 
víla-nádherná.jpgDáša za chvilku odjela a já jsem měla ještě dlouho pocit bolesti, ale zároveň jakési nové radosti. A tak za mnou přijel za krátký čas přítel Karolínky s její sestřenkou a také oni měli příležitost se rozloučit a slyšet slova, která se zapsala do jejich srdce. Dáša za mnou přijela ještě několikrát. Jednou jí dokonce Karolínka mou rukou namalovala obrázek.
Poslední setkání proběhlo před vánočními svátky:
 
 
 
18.12.2010
vila-a-kralicci.gifNejdražší maminečko,
Moc se těším z nového setkání, které brzy nastane. /Dáša pláče, protože její maminka je těžce nemocná./
Chtěla bych, aby ses těšila na vánoce. Mami, prosím, udělej vánoce jako vždycky. Dělej vše, jako bych s Vámi byla. Dej mi na stůl talíř a já tam budu, jen mne nebudeš vidět. Největší můj dárek, který mi můžeš darovat je když Ty maminko, se budeš radovat. Moc mne stále trápí, že mně je tak krásně a tobě NE.
 
Pak otázky a odpovědi na ryze soukromé rodinné záležitost, které zde nezveřejním.
 
Můj odchod Vás bolí, přesto je to teď jednodušší, najít k sobě cestu. Namalovaná srdíčka.
 
Na otázku jak se máš? Odpověď:
Krásně, maminečko, vnímám láskyplné bytosti, minulé, přítomné i budoucí přátele. Maminko, tato doba, bude pro Vás, pro všechny duše na planetě
Moc těžká.Na zemi se budou dít divné věci. Nesnaž se je všechny pochopit, jen stále miluj.
Nejsem součástí života na zemi, ale vnímám, jak se život ze země ztrácí. Myslete na to. Myslete na svou lásku. Nezabývej se mami myšlenkami a věcmi, které nejsou důležité.
 
Otázka na přítele Karolínky:
Mami já mu stále naznačuju, ale on to nechápe. Je jak poleno.
Snaž se mu pomoci. Neříkej mu to, ale na vánoce příjdu i k němu. Je pro mne stále důležitý.
 
Otázka matky: Trpí babička? Odpověď: Myslíš, tělo? Nebo duši? Ona si to musí všechno prožít, tak to má být, tak to chtěla. Neboj se, nebude to dlouho trvat. Mám Tě maminečko
moc ráda.
 
víla-nádherná.jpgA já Kytička bych na závěr chtěla napsat to, že lásku matky a dítěte, nemůže zastavit ani smrt. Je to velmi silná energie, hluboce zakotvená v našich srdcích. Važme si každého dne, každé minuty, kdy můžeme objímat, hladit a líbat své děti, i své rodiče. Pokud máme jakýkoliv problém, ještě dnes se z celé duše odpusťme a vraťme se do náruče svých dětí i svých rodičů, pokud je to ještě možné a jsou na tomto světě. Pokud odešli, zapalme svíčku a zašeptejme nejen modlitbu, ale také vzkaz. MILUJI TĚ A POSÍLÁM TI LÁSKU ZE SVÉHO SRDCE.
Věřte, že jejich duše, to vnímá. A to i přes to, že /a někdy to dokonce i víme/ se možná už narodili v jiném těle. Energie lásky totiž přetrvává navěky.

S láskou Kytička

 

 link---andel.gif

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Honzík

(Petra, 20. 9. 2011 18:30)

Milá Kytičko.také bych se s vámi ráda setkala,,,zemřel mi jediný bioloig,syn Honzík...mám ještě 3 děti v osvojení...Zamřel na mé 40řicáté narozeniny ...1.7,,tohoto roku v Chorvatsku..Ano ve snu by mě nanapadlo,,že mi zemře moje dítě...Měl hodné srdíčko,,tolik měl ráda osvojené souroznece a pomáhal s nimi ..pomáhal doma při práci na domě...Nechápu ..proč tolik hodný syn nám odešel,,cítím to jako naspravedlivé...vyučil se ..2 roky chodil do zaměstnání,,snažil se...Srdéčko nás tolik bolí...Kytičko milá..děkuji za odpověd...Petra

Pro všechny

(Kytička, 13. 2. 2011 9:56)

Vzhledem k tomu,že právě v těchto dnech prožívá Dáša další velkou bolest v podobě odchodu maminky do duchovního světa,prosím Vás, pošlete světýlko a pomodlete se za sílu pro její duši. Je s podivem, kolik toho někdy musí člověk vydržet. Přeji všem sluníčkovou neděli.
S láskou Kytička

Re

(Patrik, 28. 8. 2011 8:08)

Dobrý den, prosím vás mužete odstranit dotaz ze dne 27.8.2011 jde o mou přítelkyni a nepřeju si aby psala na ty to stránky .Děkuji mockrát

Pro Patrika

(Kytička, 28. 8. 2011 11:05)

Milý Patriku, pořad, který Tvá přítelkyně shlédla v televizním vysílání a kde já vystupuji byl zpracován pro dušičky, které opravdu hledají pomoc. To byl záměr tohoto vysílání. Teď jde spíš o to, že nějak nemohu pochopit, že o tom, co Tvá přítelkyně napíše, a kde to napíše, chceš rozhodovat Ty. O to více ji z celého srdce toužím pomoci. Tak co pro začátek jí udělat třeba odblokování aby si uvědomila, že s ní manipuluješ?
S láskou Kytička

MÝT MOŽNOST SE ROZLOUČIT

(Lucie Kopová , 27. 8. 2011 20:18)

Dobrý večer, dnes jsem si pustila na internetu dokument o Českém Milování z názvem láska až za hrob . Byla tam pani která vyprávěla příběh o svém zesnulém manželovi, se kterým se nestihla rozloučit a vyprávěla o kontaktu s vámi a o tom jak jste jí pomohla se sním spojit . Moc jsem vás chtěla touto cestou poprosit a požádat, o spojení z mojí maminkou která svuj život ukončila sama a před časně . Moc mě to trápí na srdíčku a o to víc že se nedožila narození mé dcery . Prosím pomoste děkuji mockrát.

Smutné

(Pro kytičku, 31. 3. 2011 15:24)

Krásné stránky, zastávám stejného názoru jako vy kytičko, ohledně života. Věřím, že mateřská láska, je ta nejsilnější ze všech.Je mi líto Dášenky a také věřím ,že jste jí pomohla. Nedokázala bych si představit, že by mi odešla maminka (děti ještě nemám - nemohu posoudit). Nedávno odešel dobrý kamarád mého přítele. Bylo to pro něj těžké a stále ještě je. Často přemýšlím kde je, věřím tomu že stále "žije" a tak strašně bych chtěla (samozřejmě nejen já) ho vidět znovu, že žije.. Bylo mu 18 a ještě k tomu jedináček, pro rodiče to je doposud velmi těžké.Prosím ať se vrátí :-( Nejspíš vše je "osud"... Máte krásné stránky, jdu sem vždy když myslím na blízké zesnulé,sem tam se proplakat, ale také ze zajímavosti, jsou to velmi zajímavé stránky :-)

mateřská láska

(Ada, 13. 2. 2011 20:29)

Kytičko, měla bych na Tebe jednu otázku, jestli mohu. Omlouvám se, že tímto zasahuju do prostoru, který je především pro Dášenku.
Moc by mě zajímalo, zda mateřská láska přetrvávající z minulého života lze nějak vyřešit? Lze se těch silných pout k člověku, kterému jsem byla maminkou v minulosti nějak zbavit?? Víš, poznala jsem muže a z mojí strany je to neskutečně silný cit, trvá to dlouho a jsem z toho už nešťastná. Navštívila jsem paní, která pomáhá stejně jako ty, ale řekla mi, že tento muž ne, prý by to nebylo dobré. Řekla mi o třech společných životech- byla jsem jeho maminkou, on mým otcem a partnery. Ale můj cit k němu je stejně natolik silný, že i když bych se ho měla vyvarovat, srdci neporučím, pořád bych s ním chtěla být..a taky se neustále potkáváme a cítím,že je to oboustranné..ale celé takové zvláštní. Myslíš, že bych sama zvládla tohle nějak vyřešit? Děkuji Ti moc za jakoukoli reakci

s láskou

(Zara, 11. 2. 2011 12:21)

S nekonečným vděkem jsem přečetla všechna krásná slova a dala jsem si drobný dárek, že jsem pustila stavidla vodopádu pláče... Bůh je ke mně milosrdný a můžu občas obejmout mého nekonečně milovaného syna... Vím, že je vše tak, jak má být... Díky za všechna slova, díky za pláč... Děkuji mnohokrát Kytičce a věřím, že se Dáši ulevilo***** Žijeme své životy a někdy to tak moc bolí*****

Slzy...

(Z, 10. 2. 2011 8:25)

Když jsem četla příběh Dáši tekly mi slzy...
Vzpoměla na dobu kdy dcerka byl často v nemocnici. Na strach co bude,jestli neumře a hlavně na tu bezmoc, kdy dítěti nemůžete nijak pomoct a ono se na Vás dívá. A když je starší ptá se Vás, proč právě já... A vy nevíte jak mu odpovědět.... Viděla jsem v nemocnicích tolik bolu, nářků a opuštěných dětí (kdy rodiče přesto,že je milovali je tam nechávali samotinké, protože neunesli utrpení a bolest svých dětí.)(Díky pomoci a pochopení manžela, rodičů,babiček,bratra - jsem to vydržela být oporou dítěti v nemoci - ale jsem tím velmi poznamenaná. Jsem šťastná, že naše dcera žije!!!Byla to ale moje volba zůstat s dcerou v nemocnici, nikdo mě nenutil!! Snad jen vzpomínky z dětství - na bezmoc nemocného dítěte v nemocnici bez rodičů!!Kdysi to nešlo, dnes je to jiné!!) Někdy mám pocit, že je lepší některé věci nevidět.
Dášenko, vím,že slova útěchy nepomáhají, proto Vám přeji hodně Lásky a dobrých lidí kolem Vás.
Vám Kytičko, děkuji za tyto stránky, za sílu pomáhat lidem, za Lásku s jakou vyslechnete bolavá srdce i duši... Děkuji Vám, za všechny lidičky co zde najdou odpověď na svou bolest, nebo se vypíšou ze své bolesti . S Láskou Z.

Smutné, ale moc krásné...

(Michaela, 9. 2. 2011 14:30)

Pořád pročítám tyto stránky, jsou plné bolesti,a le někdy, díky vám, Kytičko, přijde do života lidí klid...jsem vděčná, že jsem si přečetla i tento příběh, dává mi to sílu chápat odchod mého syna i když to stále bolí...zapálení svíčky a posílání vzkazu přes její světlo je pro mne skoro denním rituálem...děkuji, je to moc krásné a přeju Dášce, moc štěstí a sílu na další setkání s dcerou...