4.2.2008
Drahá Kytičko,
Promiň, že obtěžuji svými otázkami. Já vím,že jsem Ti psala nedávno, ale prosím Tě ještě o jednu radu.Poslední dobou neustále cítím vedle sebe něčí přítomnost. Například, jsem sama doma a jasně slyším jakoby někdo házel do okna kamínky. Jdu se podívat a nikdo venku nestojí. Myji nádobí a za mnou prostě někdo je. Nedokáži to popsat, těžko se hledají slova, a já jsem z toho opravdu nervózní. Pořád přemýšlím,kdo to může být. Slyším praskat v nábytku, někdy dokonce bez zjevné příčiny spadne váza, nebo lampička. Přepínají se mi programy v televizi,někdy se mi v noci zapíná samo rádio. Pořád hledám přirozené vysvětlení, ale na nic nemohu přijít.

V koupelně často cítím takový stísněný pocit. Musím se ohlednout, jestli někdo za mými zády není. Je to opravdu nepříjemné a někdy se ptám, jestli jsem normální, nebo skutečně jde o něco nadpřirozeného. Děkuji za Tvůj čas a odpověď.

Žanda

 
16.2.2008
Drahá Žando,
duchovní bytosti často na sebe upozorňují právě tímto způsobem. To házení kamínku do okna mně přinutilo k úsměvu, protože přesně tak, bývám často upozorňována já na přítomnost duchovních bytostí. Několikrát jsem se ptala manžela, jestli to také slyší, ale neslyší.

Je to sluchový vjem vyvolaný právě jen v mých myšlenkách. Někdy mají bytosti z jemnohmotného světa více síly a pohybují i předměty. U mě to bývá často propiska položená na stole, která se otáčí, nebo sama se pohybuje na stole. Jindy je to poletující papírek, nebo třeba spadne knížka z poličky. Vždycky, je to upozornění. Někdo nám říká: „ Jsem tady a potřebuji pomoc!“

Žando, ve tvém případě, je to tvůj tatínek. Snaží se tě upozornit na svou přítomnost. Mezi Vámi jsou otázky, na které nebyla zatím dána odpověď. Mám Ti říct, že nedostal odpuštění,které velmi potřebuje. Ženu, která se postavila mezi maminku a Tvého otce,tehdy opravdu hodně miloval. Bylo to silnější než on. Ale měla bys vědět, že ho vždycky trápilo, že tímto krokem ztratil Tebe.

Cítí, že ti nedal jako otec to, co jsi potřebovala. Nestačil Ti říct, jak moc tě měl rád. Tuto chybu neměl udělat. Byla to zkouška jeho zodpovědnosti k rodině, kvůli které vlastně přišel na svět.

Byl to jeho důležitý úkol. Je to velmi nestálá duše. Podléhá emocím a nezvládá situace.
Ani tentokrát se to nepovedlo. Bylo zbytečné,aby v životě dál zůstával. Proto přišlo ukončení života.
Teď to všechno vidí z jiné perspektivy. Měl možnost vidět tvé pocity, když jste zůstaly s maminkou samy a bez finančních prostředků. Tolik ti scházela jeho láska. Pohlazení. Někdy i pouhé povzbuzení.  Paní, s kterou žil, byla nekompromisní, nechtěla, aby se s vámi stýkal. Proto jste se vídali opravdu zřídka. Uvědomil si pozdě, jak moc Vás miloval. Nic nešlo vrátit, ani napravit.

Umíral sám. S výčitkami a prosbami o odpuštění. To přetrvalo i po smrti, a nelze se toho zbavit.
Musíš udělat odpouštěcí rituál. Musíš si s otcem promluvit. Jakoby byl na živu. Říct mu, že se nezlobíš. Měla by to udělat i Tvá maminka. Pro klid jeho duše a také Tvůj klid.

I tobě se uleví,když se zbavíš té tíhy negativních pocitů, které v tobě přetrvávají.

Měj se sluníčkově.

S láskou Kytička

 
17.2.2008
Kytičko, Tvá odpověď, je připomínka mé minulosti, na kterou jsem chtěla zapomenout.

Tušila jsem,že je to táta, ale bála se to přiznat. Kytičko, můj otec „byl“ gauner, který si nezaslouží odpuštění. Ublížil nám opravdu hodně a já si přála, ať se mu stane něco zlého. Moje maminka je na tom teď psychicky lépe, čas zahojil její rány. Po rozvodu se ale zhroutila. Nevím, jestli ji to mám vůbec připomínat. Já se zatím k odpuštění nechystám. Ať si to můj tatínek hezky užije ty výčitky, i po smrti. Také jsme neměli klid, proč by ho měl mít on. Nechal nás téměř v holobytě a nestaral se co s námi bude. Jen ať ví, jaké to je se trápit.

Jen tě Kytičko prosím, odveď ho ode mne, ať nemám ty úzkostné stavy. Prý to jde i na dálku.

Děkuji Žanda

20.2.2008
Žando,
člověk je tvor chybující. Všichni děláme chyby. Každý z nás občas potřebuje odpuštění.
Neživ v sobě tu nenávist, která Ti ubližuje.

Budeš se cítit lépe a taková očištěná, když takto silné a negativní emoce v sobě vyléčíš odpuštěním. Tvého otce od Tebe v žádném případě odvést nemůžu. A také nikomu jinému se to nepovede. Nesmí odejít, dokud nebude mít Tvé odpuštění. Tvoje maminka už mu v duchu odpustila. Její psychická rovnováha tomu odpovídá. V tobě je ale tolik zloby k tatínkovi. Víš, máš právo se zlobit, ale povinnost odpustit. Tak si to ještě jednou promysli. Rozhodnutí je ale jen na Tobě.

S láskou  Kytička