Krásný den všem úžasným dušičkám, které čtou tyto stránky. Dnešní příběh je opravdu zvláštní, a dokazuje nám pouze to, že někdy zkrátka jen tiše stojíme a máme oči i pusu dokořán. Nestačíme se divit, jak vesmír dokáže vše potřebné zařídit a my se stáváme součástí jakéhosi vyššího plánu……

Byl docela hezký, sluníčkový čtvrtek a únor se úspěšně chýlil ke konci. Právě jsem dopila asi třetí  zdravou kávu, v čekárně už netrpělivě seděla další klientka, a já se připravovala na terapii. Najednou se v chodbě objevila trochu podivná žena. Vyšší, štíhlé postavy, na hlavě měla čepici a jen mlčky stála a tiše si prohlížela nápis na mých dveřích. „Hledáte někoho?“  Zeptala jsem se a přemýšlela jsem, proč mám takový zvláštní pocit a proč jsem nikoho neslyšela vyjít po schodech. Žena se tvářila, že mě neslyší a dál si pročítala písmenka na dveřích. „Mohu Vám nějak pomoci??“ Paní se jaksi zpomaleně otočila a v očích měla zvláštní nepřítomný výraz. „Nevěděla jsem, že zde děláte terapie.“  Ale včera jsem si přečetla Váš inzerát a tak jsem Vás našla.  Nádechla jsem se a trochu zaváhala s odpovědí.  „A kde jste ten inzerát četla? Žena bez zaváhání řekla jméno regionálních novin ve kterých objevila inzerát nabízející mé duchovní terapie a pomoc.

Zůstala jsem překvapeně stát a přemýšlela, jak se zmínka o mých terapiích mohla dostat do novin jako inzerát, když jsme doposud nikdy žádné mé terapie neinzerovali. „ A nespletla jste se náhodou? Určitě jste četla o nás?„ Paní mi opět zopakovala větu, že nevěděla, že v našem městě něco takového existuje, a že je ráda, že nás našla. „Víte, já potřebuji objednat co nejrychleji.“ „ Je to pro mě důležité." "Velmi důležité. "Nutně potřebuji Vaši pomoc, mám v hlavě hodně bloků, já už opravdu nemůžu dál. "  Souhlasně jsem přikývla a řekla: „To je v pořádku, posaďte se a já Vám vyberu nějaký blízký termín na objednání.“  Otevřela jsem elektronický diář a prošla volné termíny. Paní si nesedla, jen dál stála, opět s naprosto nepřítomným výrazem v očích, byla jako socha.. „Užíváte antidepresiva?“  Odpověděla mi bez zaváhání: „Ano, neurol, užívám ho , jeden za druhým, už je ani nepočítám.“ Trochu mě to překvapilo, ale zdržela jsem se komentáře a sdělila paní termín objednání. „Takže ve čtvrtek 13:00. „ Poprosím ještě o jméno, příjmení a telefonní kontakt na Vás..“ Paní se nadechla a pohlédla mi do očí." "Opravdu mi pomůžete?" Nějak mimoděk mnou při tom pohledu projel mráz.  "Jana Janotová.“ Číslo svého telefonu si nepamatuji, mám ho doma. Zapsala jsem si tedy alespoň tyto  údaje, paní poděkovala a odešla.

Hned jak se za ní  zavřely dveře, požádala jsem manžela, aby zjistil, zda v těch novinách, který paní četla, nějaká zmínka o našich terapiích opravdu nebyla.  I když prošel  na internetu  několik posledních čísel, nikde ani zmínka. Bylo to zvláštní, ale uvědomila jsem si, že andělé umí zařídit věci, které my nechápeme a že paní nejspíš četla neexistující inzerát. Kdoví, řekla jsem si, možná ani nepřijde. Čas, ale běží velmi rychle a tak i  týden se fofrem přehoupl a byl opět čtvrtek a na dveře mé pracovny někdo zaklepal. „Jé, vy jste přišla?“ Přivítala jsem paní za dveřmi a pozvala jí dál. Řekla mi, že se jmenuje Hanka. „ No, ano, jsem přece objednaná?"

„Prohlédla  jsem si důkladně asi třicetiletou ženu. Tentokrát neměla čepici a měla světlejší vlasy. Také její oči byly nějaké jiné. „ Znovu jsem se jí zeptala na inzerát, který četla a který neexistoval,  protože mi to neustále vrtalo v hlavě. „ Žena byla touto informací hodně zaskočena. "Ale já jsem žádný inzerát o Vás nečetla??.Nikdy jsem s Vámi nemluvila“ Já jsem se objednávala přes email. U Vaší asistentky. Ale to není možné, mluvily jsme přece spolu!! Minulý týden, byla jste tady, měla jste čepici a…„Řekla jste mi, že jste četla inzerát, že máte psychické problémy, užíváte antidepresiva a že už nemůžete dál?“ Hanka jen odmítavě kroutila hlavou.“  "To si mě pletete, já mám sice rodiné problémy a řeším podivné události, které se kolem mě dějí,ale žádné  léky neberu.!.

Snažila jsem se utřídit si myšlenky  a vzpomenout si na detaily setkání. Najednou jsem si uvědomila, že žena, která se u mě osobně objednávala, měla tmavší vlasy, a byla štíhlejší a měla jiné oči, vlastně stejné, jen s jiným, takovým nepřítomným výrazem . Jinak téměř stejné podoby. Ozvalo se opět zaklepání na dveře. Tentokrát vstoupila má asistentka.„Omlouvám se,ale slyšela jsem přes dveře Váš rozhovor a ráda bych to vysvětlila. Má asistentka přišla i s notebookem  a posadila se vedle nás. "Já jsem teď našla email, kterým se  paní Hanka k nám objednávala, ale pochopila jsem to tak, že si to ještě potvrdíme, tak jsem jí neobjednala ten požadovaný termín  jí nerezervovala no a pak jsem na úplně  zapomněla". "Ještě jednou se omlouvám".

Chvíli jsme všechny tři hledaly slova. „Ale, byla tady přece ta paní, která se objednávala, navíc byla úplně stejná, jako Vy Hanko".…začala jsem znovu popisovat ženu, její oblečení a najednou si Hanka zhluboka povzdechla zašeptala: „To byla určitě  moje maminka“. „Maminka??“ Překvapeně jsem zvedla obočí. Hanka se znovu zhluboka nadechla. "Ano, přesně tak vypadala, podle toho jak jste jí popsala. Já se kvůli mamince moc trápím". "MAMINKA V LEDNU SPÁCHALA SEBEVRAŽDU, VYSKOČILA Z OKNA". "Užívala dlouhodobě antidepresiva"."Už to dál nemohla unést". "Před několika lety spáchala sebevraždu také  moje sestra, víte a maminka se s tím nikdy úplně nevyrovnala." „Trochu se mi zatočila hlava, i přesto jsem položila tuto otázku: "A nevíte,Hanko , jestli maminka užívala neurol"? Hance se v očích zaleskly slzy. „Ano,brala  i neurol a hodně velké dávky.“  Mlčela jsem a nějak v tom tichu jsme nenacházely další slova.

Je možné, když omylem někoho neobjednáme, myslím tím někoho, kdo opravdu potřebuje pomoc, aby mrtvý člověk přišel  za něho zařídit termín setkání?Aby mu na tom tak moc záleželo? Přesto, že už není součástí našeho fyzického světa?

Podívala jsem se na Hanku. „A jak jste na naši poradnu přišla Vy?“ „No, šla  jsem si do cestovní kanceláře objednat zájezd za delfíny. Cítila jsem, že to mám udělat, že mě to pomůže. A ptala jsem se na zájezd na  Turzovku,  na mariánské poutní místo. Řekli mi, že nějaké duchovní zájezdy děláte Vy a poslali mě o patro výš, tady k Vám. Ten den jsem si u Vás koupila čakrovou svíčku. Vzala jsem si kontakt od Vaší asistentky, která mi řekla o Vašich terapiích. Pak jsem napsala email, ale nikdo mi pak nepotvrdil termín. Tak jsem to brala, jakože je to v pořádku a mohu přijet. „Že za Vámi přišla moje maminka mě nepřekvapuje. „ Takové věci se mi v mém životě stávají.“  „ Já už jsem také jednou v tomto životě zemřela.“ Prožila jsem klinickou smrt.“ „Vrátila mě moje babička.“ Řekla mi:“ Tady ještě nemůžeš zůstat. „ Rychle se vrať zpátky.„ „Zlobila jsem se tehdy na lékaře, že mě zachránili.“ „Bylo tam opravdu moc krásně.“„Tak se zdá Hanko, že jsme si všechno vysvětlili.“Přerušila jsem Hančino snění o vyšších dimenzích a můžeme konečně začít pracovat. Terapie už proběhla  běžným způsobem a když jsme se rozloučily, měla jsem pocit, že se mi opět přihodilo něco hodně zvláštního.

Celý večer jsem přemýšlela o tom, zda se naše dimenze opravdu propojí na takovou úroveň, že nebudeme rozeznávat rozdíly mezi fyzickým a duchovním světem. Možná už to právě začíná.....

S láskou Kytička