Podľa mňa je jedným z najväčších cností človeka, že sa vie priblížiť srdcom aj mysľou svojím blízkym, s ktorými nemal možno najlepšie vzťahy. Musím sa pochváliť, aj mne sa to podarilo. Tiež som celý život počúvala aký je tato neschopný... a ako sa nestará... celý život mi to vŕtalo hlavou, že prečo práve ja aj moja sestra máme otca a predsa nemáme, akoby ani nežil. Paradoxné je, že až pretrvávajúce nezhody s mamou ma priblížili k otcovi, ktorému som povedala všetko to, čo sa vo mne za tie roky nazhromaždilo. Vypočula som si jeho názor a v srdci som cítila, že mi neklame. Je to nádherný pocit pochopiť druhého aj s jeho trápeniami a chybami. Ak sa rodíme s "pokrčenou" karmou, tak toto pochopenie najbližších nám ju určite do veľkej miery "žehlí". Ten pocit spokojnosti a vyrovnanosti,hovorí sám za seba. Držím všetkým palce, a posielam veľa svetla do každého vzťahu s rodičmi.
Lucia

Děkuji vám všem za krásná slova, úplně se teď tady u počítače rozplývám a mám slzy radosti v očích, když jsem zjistila, že Kytička uveřejnila můj mailík a taky mě moc těší pozitivní reakce na tento "problém", se kterým se v životě potkává hodně z nás.
Ještě jednou moc děkuji a přeji všem krásný sluníčkový den! :o)

Ahoj Markétko, je to zvláštní, ale téměř celý tvůj příběh je jako o mně.Andílci mě navedli, abych si ho přečetla. :-) Měla jsem to s taťkou podobně. Taky jsem si uvědomila, že je jiný člověk, než jakého mi ho mamka léta předkládala. Pro nás je tento člověk v jiném postavení než k našim matkám. Proto je skvělé, že se ti podařilo najít k němu cestu. I mně se to podařilo, nebo spíš pořád na tom pracuji a vím (cítím), že můj vztah s ním je hezčí a mnohem důvěrnější a děkuji za to..Nemůžeme odmítat rodiče.Je krásné, když si člověk uvědomí tu lásku k nim a napětí se uvolňuje. Přeju ti, ať se ti to daří a ať láska naplní tvé vztahy.

Markétko, gratuluji. Je to nádherný příběh. Teď ještě zvládnout maminku a budeš nejšťastnější člověk na světě, že?
I já jsem něco podobného zažila. Tchán byl ten nejhorší široko daleko... tchýně na něm nenechala nitku dobra, jejich děti, ale i vnoučata to automaticky přebírali.
Až jednou přišel ten správný čas a i jejich syn, teprve ve svých 45 letech pochopil, že otec byl to nejlepší, čím se mohl chlubit.

Milá Markétko, moc Ti fandím, láska je klíč do mnoha zámků. Jsem svědkem podobného příběhu. Netýká se přímo mě, ale odehrává se v mém okolí, kdy maminka od malinka své děti nasazuje proti tatínkovi ( se kterým již 50 let žije! ) a i po takové době s ním stále pomyslně soutěží o jakoukoliv přízeň. Je to moc smutné. Má 4 dospělé děti - a z toho jedno stále tatínkem silně pohrdá. Přitom ten tatínek, dnes už opravdu dědeček, je člověk plný života, radosti, lásky a neznám člověka, který by ho neměl rád. A stačilo by tak málo. Přesně to, co jsi udělala Ty, aby maminka a to jedno jejich děcko naplnili srdce láskou a tím všechnu negaci rozpustili. Všichni zúčastnění by pak byli mnohem, mnohem šťastnější. Markétko, hodně štěstí do dalšího života a Kytičce moc děkuji, že Tvůj příběh uvěřejnila, je moc poučný. S láskou Radka Aravae.

Velmi krásný příběh, který mi vehnal slzy do očí. Věřím, že jsi Markéto moc šťastná a je skvělé, že ti andílci k tatínkovi pomohli nalézt cestu. Přeji Ti, aby se i vztah s maminkou vylepšil. Také bych si moc přála, obejmout svého tatínka a znovu mu říct, jak moc ho mám ráda. Říct mohu, ale obejmout již ne. S láskou přeji všem, aby našli cestu k svým blízkým.

Rachell