Milá Kytičko,
máš moc krásné stánečky ,prosím,můžeš mi pomoci a odpovědět na můj dotaz?
Před 6 lety tragicky zahynul můj syn. Vůbec se neví, zda to byla vražda, nebo sebevražda. Stále to bolí a nelze se s tím smířit. Byl tak mladý,krásný a plný života. Nevěřím,že by dobrovolně odešel. Vlastně se udusil výfukovými plyny v autě. Ale proč, to nikdo neví. Prosím, mohla bys zjistit, jestli na jeho smrti má někdo vinu? Případně mi s jeho duší zprostředkovat komunikaci?

Děkuji Hanka

Milá Hanko,

Máš pravdu, s tak tragickou událostí se nelze jen tak smířit. Nelze zapomenout. Navíc zde jsou nezodpovězené otázky, které visí ve vzduchu a přivolávají pocit nejistoty a dalších znepokojujících emocí.
Tvůj syn byl krásný muž, vidím jeho tvář i přes záclonu smrti.Jistě se ptáš, jak je to možné. Neboj ,nevyvolávám duše zemřelých, nikdy bych tento zákon o nedotknutelnosti jejich klidu neporušila. Ale napojila jsem se na tebe. A to mi stačilo. I teď v této chvíli je tvůj syn vedle tebe. Vlastně nikdy neodešel. Zemřel mladý, aby mohl splnit svůj úkol. Jeho smrt měla hlubší význam. Tato velmi bolestná zkušenost ti měla připomenout ty nejdůležitější hodnoty. V minulém životě, jsi zmařila život dítěte. Nechtěj znát podrobnosti. Není to nutné. Zkrátka se to stalo. Tvůj syn je určitě tvůj jediný. Nemáš dalšího syna. To umocňuje tvůj zármutek. Uvědomění si, že život druhého člověka je vzácný a nedotknutelný. Už to víš. Svojí bolest máš ukrytou hluboko ve svém srdci. Nedá se vyléčit. Dá se jen schovat pod povrch, až přejde trochu víc času,zmírní se.Věř mi,tvůj syn nezahynul vlastní rukou, ani to nebyla nešťastná náhoda. Byla to msta.

Vidím nějakou mladou dívku a plamen žárlivosti, který vzplanul v plné síle. Důkazy však už byly pohřbeny v propasti času. Nepátrej po tom. Přineslo by ti to ještě více bolesti. Ten, kdo má tento čin na svědomí, jistě svému trestu neujde. Co se týká zprostředkování komunikace, i když poměrně často předávám vzkazy od zemřelých sama je kontaktovat nesmím. V případě, že tvůj syn něco sdělit potřebuje a najde si ke mně cestu, ráda ti předám jeho slova.

Už tak jsi velmi úzce propojená s jeho duší. Víš, někdy to není dobré, přiliš se upínat k tomu, kdo musel odejít. Měla bys jít víc dopředu, ty se však stále vracíš zpátky.žiješ stále jen pro svého syna, i když tu delší dobu není. Jsem si jistá, že si s ním povídáš a cítíš jasně jeho přítomnost. Čas zhojí rány,ale na duši zůstanou trvalé jizvy. Měla bys konečně začít znovu žít.

Přeji ti dny plné andělského světla a letního sluníčka

Kytička