Ahoj sluníčko,
dnes Ti píšu s prosbou.
Když jsem se dívala na fotky, které jste nafotili v Chorvatsku, vzpomněla
jsem si na jednu fotku, kterou mám z června letošního roku. Byli jsme na
ukončení školního roku s dětmi a rodiči v lese. Když jsem ji viděla poprvé,
tak mě to zarazilo, ale teď jsem si ji prohlídla se zvětšením 200 % a vidím
tam přímo obličej...(dost vyděšený, tak jako já) :o)
Mohla bys mi prosím říct,co je to za dušičku, jestli to teda dušička je?
Děkuji moc a měj krásný sluníčkový den.
Mirka

Drahá Mirko,

Je to obličej dívky. Hodně mladé dívky.
Vidím dívku v tmavých dlouhých šatech. Vlasy má zapletené do copu a vidím ji sbírat něco se země. Nejspíš drobné roští a šišky. Spěchá, aby jí nikdo neviděl. Nesmí se to. Cítím strach té dívky. Vidím jak se natahuje a třese stromem. Šišky padají na zem a ona je rychle sbírá do jakéhosi plátěného vaku, který nosí na zádech. Ví, že je musí přinést domů. Slyším i její hlas. Ona ví, že se to nesmí, ale bez dřeva a šišek, není teplo, říká ta dívka. Když toto píšu, všechno mi tu praská, dívka je tu se mnou. Popisuje nějakého muže, který ji překvapil v tom lese a moc se na ní zlobil.

Ten muž byl krutý, nedal si vysvětlit,že nouze ji vyhnala do lesa. Starost o sourozence, na které zůstala sama. Bez dřeva není teplo. Stále mi to opakuje. Cítím tlak v hlavě. Muž měl v ruce nějakou hůl. Chtěl dát dívce jen za vyučenou a potrestat jí. Praštil ji. Ona se lekla a upadla. Bohužel se uhodila o nějaký výčnělek, patrně kořen stromu. Pak opustila hmotu. Nebyla to vražda, spíše nešťastná náhoda. Přesto její duše tam stále je. Nemůže opustit to místo.

Myslí si, že udělala něco moc špatného. Bála se o Vás. Chtěla Vás varovat. Křičela, nic tady nesmíte sbírat !!! Nikdo jí ale neslyšel. Šla za Tebou, cítila Tvou otevřenost. Ale ani Ty jsi ji neslyšela. Víc mi neřekla. Mirko, mohla bys na to místo zajít a poprosit anděly, aby pomohli její duši. Když budeš prosit, odejde do světla. Vím, že to dokážeš.

Měj se sluníčkově

S láskou  Kytička