Dobrý den,

Pročítám denně Vaši andělskou

poradnu a pokaždé najdu

odpověď na nějakou

otázku, která mně už dlouho ležela

v hlavě. A tak i já Vám nejprve

děkuji za Vaše

stránky. Je mi 32 let a mám

hodného manžela, jsme jak se tak

říká,dobře finančně

zajištění.

Vlastně by nám ke štěstí nemuselo vůbec nic scházet. Ale ono přece jen schází.

Nemáme děti.

Vždycky jsem toužila mít větší rodinu, my jsme doma byli 3 děti.

Ale k nám miminko nepřichází. Podstoupili jsme několik vyšetření a nakonec se

ukázalo, že děti, nemůže mít můj manžel. Nemá životaschopné spermie. Alespoň tak

nám to bylo řečeno. Tak moc nás

to trápí a manžel se cítí navíc méněcenný, i když to nepřizná, dost ho to

užírá. Zvláště když vidí mou touhu po dítěti.

A tak jsme zvažovali všechny možnosti, jak se dopracovat k tomu, aby se v i našem

domě ozýval dětský smích. Já manžela rozhodně nechci opustit, a příčí se mi

samozřejmě i nevěra za účelem početí. A tak jsme zvolili oplodnění In vitro –  od

anonymního dárce spermatu. Stojíme na začátku a já stále ptám, proč cíítím takovou

nejistotu. Pak si sama odpovím. Jiná možnost zkrátka není. Alespoň já, budu

v tomto případě biologickou matkou dítěte.

Prosím o Váš názor.

Děkuji

Terísek

Milý Terísku,
poslední dobou mi chodí takové dotazy docela často. Je správné řešení umělého oplodnění cestou anonymního dárce spermatu? Například proto, že dvojice není muž a žena, ale dvě ženy?
Anebo v případě neplodnosti otce a zachování věrnosti partnerky?
Žena se nechává uměle oplodnit, otec zůstává v anonymitě. Jeho jméno žena nikdy nezjistí. Otce chrání zákon. Jeho jméno nesmí být nikdy prozrazeno. Zdá se,že se nám příliš zalíbila fráze:

„Otec není důležitý“. Ale on důležitý je a to velmi. Ale kdo to vlastně je anonymní dárce spermatu?

Zřejmě někdo, kdo potřebuje peníze. To je totiž důvod, proč jeho kroky směřují do spermobanky. Často si takto přivydělávají studenti a chodí na tyto odběry opakovaně. Vzhledem k tomu , kolik tisíc vajíček lze oplodnit z jedné dávky, nemáme absolutně představu, kolik jednomu dárci, z jednoho odběru běhá po světě dětí. A teď se podívejme trochu do genetiky. Dobře víme, že pokrevní příbuzní,  nesmí společně plodit děti, neboť by docházelo k degeneračním vadám a tyto děti by se rodily s vývojovými vadami, které by přenášely zase dál. Některé děti by se rodily rovnou mrtvé. Vím dobře o čem píšu, neboť znám i takové svazky. V jedné rodině v blízkosti mého bydliště, museli tento problém řešit.

Zemřelo jim několik dětí, než se narodilo jedno zdravé. Tito lidé byli v příbuzenském poměru – bratranec a sestřenice. Když se ptali na patřičných místech odborníků, jakou šanci mají na zdravé děti, bylo jim odpovězeno, že jejich děti mohou být i zdravé, ale děti jejich dětí, budou sypat na jejich hlavu  doslova kletby. Neboť tyto vady se nejvíce projevují přes jednu generaci.
A já se tedy ptám: „Jak zaručíme dětem ze zkumavky, které nesmí znát svého otce a tím ani své pokrevní příbuzné, že se právě toto nestane?

Že si dcera za několik let, nevezme svého otce, a nebo, že se nepotkají sourozenci, kteří založí rodinu, aniž by o své příbuznosti měli sebemenší tušení.
Víš, Terísku, například u pejsků, kteří mají průkaz původu, se sleduje tato příbuznost až do osmého pokolení. Jen aby se vyloučilo spojení jedinců,kteří jsou v příbuzenském vztahu. V plemenné knize jsou zaevidováni chovní jedinci a toto se přísně hlídá. V uchu mají vytetovaná čísla,aby každý pes byl jasně identifikovatelný, nejen kvůli krádeží, ale také kvůli záměně. Toto se bedlivě hlídá u všech chovných zvířat, ať jsou to psi, krávy, ovce…….

Existuje pouze jediná vyjímka, ČLOVĚK. Je to smutné,ale je to tak. A tak je zase v tomto směru, člověk posazen níže než zvíře. A to je chyba. Nemělo by nám být jedno, že  věda, která má zdokonalovat, vlastně může způsobit degeneraci dalšího lidského pokolení. To je jen zlomek trestu za to, že tvoříme bez Stvořitele. Protože neplodnost,je svým způsobem trest. Něco je nám odepřeno. A má to jistě svůj důvod.

Z duchovního pohledu, nemáme jít proti proudu a pokud nám Bůh děti odepřel, ví určitě proč. Není to náhoda,že sis vybrala právě takového partnera. Společně s ním, si máš odžít nějaký karmický dluh. Proto cítíš tu nejistotu.
Uvnitř sebe Terísku, máš jistotu, že je správné zůstat se svým partnerem.
Měla bys jej proto přijmout takového jaký je.
I s tím, že nebudete mít vlastní děti. Jsou i jiné cesty, a z pohledu duchovního schůdnější a bezpečnější.

Nedávno, přijala moje kamarádka Leny, tento vzkaz, který se právě tohoto tématu týká.

 JE TO CESTA SLOŽITÁ, ALE PŘESTO EXISTUJE. NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S LEHKÝM BYTÍM, NEVÍM PROČ SE STÁLE PTÁTE. JE TO TAK JEDNODUCHÉ A PŘESTO TAK SLOŽITÉ.LÁSKA VÉVODÍ VŠEMU ZA VŠECH OKOLNOSTÍ . I TI NEJNIŽŠÍ, VE SPÁSU SVOU VĚŘÍ.
NIC SE NEDĚJE JEN NÁHODOU, VŠECHNO MÁ SVŮJ ŘÁD A SMYSL.
TAK PROČ POCHYBUJETE? JE TO CESTA SLOŽITĚJŠÍ, TĚŽŠÍ NAD RÁMEC CHÁPÁNÍ, ALE PŘESTO EXISTUJE.   TAK JAKO JÁ JSEM A MNOZÍ O MNĚ NEVÍ...LÁSKA.

 
Měli bychom si tedy znovu uvědomit, že děti mají být za všech okolnosti plozeny z lásky

Kytička