26.6.2007
Dobrý večer Kytičko,

Nezlobte se, že Vás ruším,ale je mi hrozně smutno. I když je krásný letní večer a já jsem prožila nádherný den se svým manželem a tříletou dcerkou,chce se mi brečet a cítím takový pocit prázdnoty. Nevím, jak to blíže popsat. Dívám se na manžela, na dceru, jak jsou spolu šťastní. Hrají si , a já tu sedím a teď už i brečím. Víte,mohli jsme být už totiž čtyři. Když jsem zjistila, že čekám druhé dítě, překvapilo mně to. Jistě chtěla jsem mít dvě děti, ale později. Zaskočilo mě to. Byla jsem plná rozpaků, když jsem to sdělila manželovi. Manžel byl absolutně proti. Řekl mi, že mám dost práce s Kristýnkou a že druhé dítě je v naší situaci nemožné, neboť máme dvoupokojový byt a během příštího roku se chceme stěhovat do bytu mých rodičů.

Cítila jsem smutek, ale on měl Kytičko pravdu. Bylo to moc brzy mít další miminko. Tak jsme se dohodli. Paní doktorka mně poslala na zákrok a vše proběhlo bez komplikací. Když jsem se vrátila domů, všechno to na mně nějak víc dolehlo. Cítím, že se něco stalo špatně. Kristýnka je moc šikovná a druhé miminko by taky jistě bylo, ale já jsem mu tu šanci nedala. Odešlo. Teď vím, že jsem si s manželem měla promluvit, snad by všechno pochopil. Možná bych ho nakonec přemluvila. Od té doby mně nic nebaví. Pořád mám v hlavě, že bych měla už dvouměsíční miminko. Už by se usmívalo na svět. Když potkávám maminky, vidím jejich  miminka, vzpomenu si, jak jsem já byla šťástná, když se mi narodila moje Kristýnka. Nevím, jak se zbavit toho hnusného pocitu. Jak se zbavit výčitek.
Vždyť nejsem sama, kdo takhle vyřešil nechtěné těhotenství. Ale, co je nejhorší, bojím, se, že miminko už ke mně nepřijde. Schválně jsem po celou dobu, žádnou antikoncepci neužívala. Manžel to neví, Je to už skoro rok a stále nic. Myslíte Kytičko, že to je můj trest ?

Děkuji Vám za případnou odpověď

Andrea

3.7. 2007
Milá Andreo,

Zákrok, který jsi podstoupila, nese určitá rizika. Většinou se hovoří o malém riziku pozdější sterility,nebo neschopnosti další dítě donosit. Přesto je  to velmi agresivní zákrok. O čem už se hovoří mnohem méně, je,že vlivem hormonů, které jsou v těhotenství v těle matky přítomny,může být při záměrném přerušení, ohrožena v určitých případech psychická rovnováha.
Tobě se mělo narodit děťátko, které dlouho čekalo na svolení, přijít k tobě.

Samozřejmě,že je to opakované setkání z minulého života. Musíte se potkat, je to důležité.

Ale myslím si Andreo, že ke mně nejsi zcela upřímná. To nebyl u tebe jediný zákrok tohoto druhu. Vidím docela jasně, že tuto chybu opakuješ. Pak se divíš, že nemůžeš pociťovat radost z fungující rodiny a zdravého,krásného dítěte? Navíc jsi se přestala mít ráda. Marně vinu dáváš manželovi.
Tvé energie, týkající se emocí jsou zablokovány.
Rada je zcela standardní. Nejdříve musíš odpustit sobě, manželovi,pak prosit o odpuštění dušičku, kterou jsi odmítla. To první přerušení byla také chyba, ale holčička k tobě nakonec přišla znovu.
Nyní, ale mezi tebou a duší nenarozeného dítěte, vznikla určitá vazba.
Ta vazba na tebe doléhá. Je nutné se dát co nejdříve dopořádku a otěhotnět znovu. To je jediné řešení. Nic jiného tvou duši neočistí a mysl nevyléčí. Klekni na kolena a odpros Stvořitele za opakované pohrdání životem. Pros anděly, aby vyléčili tvé emoce a přivedli k tobě dušičku, která stále čeká a je u tebe. Čekáš trest? Víš není to jako ve škole, že něco provedeš a učitel vytáhne rákosku. Zátěže karmy si neseme i přes svou smrt a někdy i přes několik životů. Trestáme se sami.
Neseme totiž v plné míře následky našich myšlenek, slov, toho co uděláme a dokonce neseme plnou odpovědnost za to, co jsme měli udělat a neudělali.

Přeji Ti Andreo, ať brzy držíš v náručí své štěstí. Vím, že se mi sama ozveš, tentokrát s lepší zprávou.

Kytička

7.10:2007
Milá Kytičko,

Váhala jsem, jestli Vám mám ještě vůbec psát. Trvalo mi to dost dlouho to mé odhodlání.
Nechtěla jsem Vám minule nic tajit. Byla jsem tehdy moc mladá a neměla jsem jinou možnost.
Musela jsem jít na interrupci. Bylo mi čerstvých osmnáct. Byla jsem studentka. Bez příjmu.
Dítě by vyrůstalo bez otce. To jsem nechtěla.
Věřte mi, že si tyto scénáře každou chvíli přehrávám ve své mysli.
Ale proč vám vlastně píšu. Děkuji Vám za rady a povzbuzení. Rituály o odpuštění jsem udělala.

A teď to hlavní. Jsem těhotná asi jedenáctý týden. Prosím andílky o pomoc, aby děťátko bylo zdravé. Snad bude všechno v pořádku. Kytičko, prosím Vás, je to ta dušička, co ke mně měla přijít?
Já cítím,že je. Mluvím na to děťátko. A vím, že mně slyší.

Děkuji Vám za všechno .

 Andrea

OD MILUŠKY

Milá Kytičko, našla jsem Tvé stránky a již vím, že se budu často vracet právě k nim. Vše mne zajímá. Nevím, zda smím, ale ráda bych napsala svůj názor k interrupcím. Snažím se hledat vhodná slova a právě si uvědomuji, kolik vnitřní síly a lásky máš v sobě, když tolika lidem umíš pomoci a neublížit, byť jen jedním nešetrným slovem. Teď, když mám sama napsat , co cítím, zvažuji každé písmenko. Chtěla jsem ti poděkovat, jak pěkně jsi paní Evžénii odpověděla na toto bolestné téma. Existuje kniha, kerou napsala také velmi vzácná žena a ta se jmenuje: " JSEM " Autorkou je PhDr. Marta Foučková a doporučila bych ji přečíst všem! V knize jsou podána svědectví lidí, kterým paní doktorka pomáhala řešit řadu psychických problémů a bloků hlubinnou terapií, regressí- návratem do minulých životů. Čtením této knihy se ve mně uvolnila řada emocí a mám-li být spravedlivá, musela bych se sama za sebe stydět, když pomyslím, kolik chyb jsem udělala a ublížila druhým. V knize je popisován příběh ženy, která v minulém životě byla sama tím nechtěným dítětem a matka ji odsoudila k předčasnému konci- k interrupci. Ta žena tam popisuje úplně všechno! Pocity své matky, rozhovory s otcem, s babičkou. Ta nenarozená dušička vnímala úplně vše, co se kolem ní a její matky stalo a řeklo. Vnímala, že je nechtěná a prožívala strach ze smrti, prosila svou matku ať ji nenechá zabít... a vnímala i svůj vlastní bolestivý konec.

Miluše