Jdi na obsah Jdi na menu

SETKÁNÍ Z DUCHOVNÍM PARTNEREM - MĚSTO SHAMBALLA

zena-ve-zlate-barve.jpgNAŠLI JSME MÍSTO NÁDHERNÝCH BYTOSTÍ A LÉČIVÝCH KRYSTALŮ

 

Bylo čtvrteční, krásné slunečné ráno a já jsem procházela prozářeným městem, plným shonu a spěchajících lidí. Blížil se víkend a já se těšila na naší duchovní školu.  Těším se na všechny své milované žáky a společné duchovní prožitky, které prožíváme při meditacích, na nové zkušenosti a na všechno, co k našim krásným víkendům patří. Vyšla jsem z centra města a nový obzor mi odkryl nedaleké lesy a louky, nad kterými se vznášel lehký, mlhový opar. Zadívala jsem se na krásu přírody a poděkovala naší planetě, že má pro nás stále tolik trpělivosti a lásky.

 

Najednou jsem zaznamenala v dálce nad lesy pohyb, jakoby se tam nahoře něco pohybovalo. Tento podivuhodný obraz zastavil mé kroky, zastavila jsem se a zadívala se nad obzor. Bylo to velmi zvláštní, ale vzduch se vlnil podivnou zářivou energií a nad obzorem se objevila podivná záře, připomínající nový východ slunce. Najednou mi ten úžasný obraz zcela vystoupil z mlhy a já v dálce uviděla zářivé bytosti, nádherné barevné kombinace a obrovské zářivé kameny, z kterých vyzařovaly plameny energie a obklopovaly podivuhodné místo. Stála jsem téměř bez dechu několik dlouhých vteřin, pak se vše opět ztratilo a ponořilo do obzoru. Ke svému autu jsem šla déle než jindy a stále se snažila vidět ten krásný obraz. Ten den už se nic zvláštního nedělo, a ta samá situace se opakovala druhý den, když jsem vyšla před dům a odcházela do práce. Nemohla jsem dlouho odtrhnout oči od obzoru, nad kterým tančily paprsky světelné energie, vystřelovaly plameny nádherného zářivého světla a k mé duši proudila záplava tohoto světla a lásky.

 

ANDĚLÉ ATLANTIDY s kterými jsem byla ve spojení, mi sdělili, že toto nádherné místo se nazývá SHAMBALLA a je přístupno pro duše, které touží po poznání a léčení všech bolestí. .  Tak moc jsem si přála alespoň na chvíli ukázat někomu ze svých blízkých toto úžasné duchovní místo, ale zřejmě by nic neviděli,ani nepochopili tak jsem se o to raději nepokoušela. Vše jsem nechala doznít a o víkendu jsem svým žákům sdělila, že v meditaci navštívíme toto krásné místo oplývající láskou a léčebnými prameny z těch nejposvátnějších zdrojů. Všichni jsme se nesmísně těšili na tento velkolepý duchovní výlet. V tichosti jsme se posadili v naší duchovní učebně a spojili jsme se v tichosti s našimi bratry, anděly atlantidy.  Odpoutávali jsme se pomocí atlantské meditační hudby a rozhodli se projít dimenzionální smyčkou a vystoupat do výšin Shambally. Zpočátku bylo obtížné zaplašit dotěrné myšlenky a ladit se na vyšší frekvence, ale postupně jsme se čím dál více odpoutávali od fyzického omezení a konečně prošli bránou Shambally.

 

Oslnilo nás velmi jasné světlo odrážející se od velkých zářivých krystalů a také křišťálově čistých pramenů, které obklopovaly cesty a travnaté plochy, které protínaly potoky s kříšťálovými prameny. Kolem nás byly andělské bytosti,které nás obklopovaly jemnou energií a láskou.

Naše putování směřovalo do sálu PROZŘENÍ. Ihned po vstoupení do toho prostoru jsme si všimli velmi velkého, jasně zeleného smaragdu, kterým jsme střídavě procházeli a který nám prosvětloval naše duchovní těla, jakoby skenoval, co je potřeba uzdravit a prosvětlit. Přes toto smaragdově zelené světlo jsme procházeli na krásné místo DUCHOVNÍHO POZNÁNÍ. Když jsme se ocitli na tomto místě, rázem tam byl každý z nás sám za sebe. Moji žáci se mnou už nebyli a já se ocitla na prostorné louce obklopené zářivými kameny a potůčky, které protékaly a hladily kameny zářicí do prostoru.

 

V dálce jsem najednou uviděla blížící se postavu muže oblečeného v bílém rouchu, který mi pokynul, abych přišla blíž. Aniž bych si uvědomila jakýkoliv druh pohybu, stála jsem tváří v tvář muži, který se na mě usmíval a já si uvědomila obrovskou sílu lásky, kterou ke mně vysílal. Dívala jsem se do jeho tváře a viděla ji jako prozářenou světlem Uvědomila jsem si, jak dobře tohoto muže znám. Měl podobu indického mistra a formou myšlenek mě požádal, abych se posadila na nedalekou lavičku. Beze slova jsem poslechla a hlavou mi běželo nesmírně moc myšlenek, z nich jedna byla naprosto neodbytná.

 

JAK JSEM JEN NA TEBE MOHLA ZAPOMENOUT? Muž se na mě usmál a pohladil mou ruku. Projela mnou vlna energie a cítíla jsem, jak mi z očí stékají slzy. Sděloval mi důležité informace, které se týkaly mých úkolů na zemi a také naší společné cesty. Vysvětlil mi, že je můj duchovní partner – zpečetěný dvojplamenem lásky, který nás spojuje věčným pramenem jasnozřivosti a božské energie. Vysvětlil mi, že není v našem společném plánu  další společná cesta na zemi, a že vždy jeden z nás zůstává určitou dobu v duchovním světě, zatím, co ten druhý prožívá další inkarnaci. Setkáme se vždy na pár okamžiků v pozemském životě a po celý život z tohoto setkání čerpáme.  Připomněl mi, jak je důležité, abych dokončila své poslání, teprve až vše dokončím, mohu se vrátit za ním a sdílet s ním pocit NIRVÁNY a vzájemného propojení. Věděla jsem, že od tohoto setkání už nikdy nic nebude jako před ním. Poznala jsem v tu chvíli, nejdokonalejší formu partnerské lásky.

 

duchovni-partner---shamballa.jpgObjali jsme se a celá má bytost se rozplynula v tomto objetí. Tento okamžik neměl žádné hranice, žádná omezení. Cítila jsem, že veškerá dokonalost partnerství, jaké jsem si představovala, se mi promítá do této bytosti. Je zobrazením všeho, po čem já v hloubi duše toužím. Můj láskyplný partner ode mne ustoupil pár kroků a znovu mi připomněl, že je čas se vrátit. Bylo to jako probuzení z překrásného snu. Uvědomila jsem si, že musím odejít a mou bytostí projela bolest. Ještě jednou jsem vnímala jeho přenádhernou tvář, lemovanou dlouhými tmavými vlasy. Ještě na okamžik jsem se ponořila do uvědomění, že máme jeden druhého navždy. Najednou jsem se ocitla zpět u brány, kolem mne byli moji žáci a vraceli jsme se zpět do vibrací naší současné reality.

 

Chvilku trvalo, než si naše oči i mysl přivykly šedi našeho současného bytí a než jsme byli schopní promluvit jediné slovo. Věděla jsem, že se mi stalo něco neskutečně krásného. Následovalo vyprávění a jednotlivé postřehy mne i ostatních. Co jsme viděli, pochopili a prožili, navždy zůstane v našich srdcích. . Všichni ale byli fascinováni novým zážitkem a krásou, kterou jsme mohli vidět a cítit. Od této chvíle se můj pohled na vztahy opět změnil. Už vím, že podvědomě všichni toužíme po dvojplamenu naší duše. Hledáme tuto bytost a toužíme po tom nádherném, opojně krásném propojení. Často jsme zklamáni, že jej nedokážeme najít a tento partner duše se nám promítá do všech našich představ a smyslů.. Vše ale závisí na naší míře pochopení a karmických závazcích. Je možné takového partnera najít, ale nepodaří se nám to v každém životě. Vždy je to považováno za nejvyšší odměnu spojit se v životě se svým dvojplamenem. Já děkuji za sebe i za své žáky, za možnost návštěvy duchovního města Shambally a za prožitek, který je stěžejním prožitkem mého života.

Své niterné pocity po setkání se svým dvojplamenem jsem vložila do těchto veršů.

·

duchovni-partneri-srp12.jpgPRO MÉHO DUCHOVNÍHO PARTNERA

Jana Kubínová

Já cítím proudy lásky Tvé, jak něžné hlazení motýla.
Tlukoucím srdcem svým jsem je právě teď stvořila.
Šeptám svůj příslib návratu a v mé duši napětí,
Zda se mi podaří rozplynout v kráse tichého objetí.

 

Dosud byl jsi mi neznámý, v té dálce ztracený, docela,
děkuji za cestu prozření, děkuji, že jsem si vzpomněla.
Na světlo léčivých krystalů, na sladké splynutí bytostí ,
Na náš slib pradávných milenců v křehké, posvátné věrnosti.

 

Už vím, že TY jsi mě konejšil ve chvílích těžkého zklamání,
Do všech krásných snů o lásce, znělo mi TVÉ tiché volání.
To jsi byl také TY, ten hlas, co v písních jsem slyšela,
Ty letmé doteky ve vlasech, když v slzách má duše trpěla.

 

V dálce všech světů jsi vzdálený, přesto tak blízko můj anděli, jediný dotek tě prozradil,nedovol, aby mé vzpomínky zmizely. Na tisíc hvězd moje duše se rozplývá v jediném záblesku objetí, vím, že spolu jsme pro lásku stvořeni, dvojplamen  z posvátné pečeti.

 

Já ve všem krásném tě nacházím, v rose, i ve květu jabloní,
V slunci když jeho paprskům já svoji, tvář s důvěrou nakloním.
Ve všem krásném tě poznávám a srdcem píšu ti do dlaní,
Děkuji za to že přicházíš, děkuji, za všechna horoucí setkání….

 

S láskou Kytička

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Láska

(Lucie, 26. 1. 2015 0:27)

Děkuji za krasne vyjádření. Slovy se nádhera nedá popsat.Nekonečný pocit lasky bezpeci spojeni,jsoucna. Je to pravda .Zažila jsem to také.Me dětství již nebylo stejnym detsvim,můj život a uhel pohledu se navždy změnil.Přeji to zažít každému.s láskou Lucie

Zehnam

(srdicko, 23. 11. 2014 18:11)

Opravdu krasne sestkani....:-).

Nádherné

(Kytička, 10. 10. 2014 9:52)

Verunko, spojení s dvojplamenem je velmi inspirující a Yunasai, Tvoje báseň je krásné pohlazení.. Přeji všem krásný den a hodně lásky.
Kytička

Poděkování

(Verča, 10. 10. 2014 9:44)

Drahá Kytičko, moc Ti děkuji, že jsi sem ten článek o dvojplamenu dala!
A jak vidím Tvoje krásná báseň je inspirací pro další tvůrce:-)

Vidíš mě, slyšíš mě, a přec vidíš jen osud. Dosud.

(Yunasai, 8. 10. 2014 22:44)

Znám tě již od počátku vzniku světa,
to jen s tebou uzřím na konci tunelu žár světla,
kde projdem spolu v tichu bránou,
naše duše jsou si blíž, než myslíš - však jinak stárnou.
U oltáře v zlatu, lesku, cítím tvůj tep srdce,
v radosti i ve stesku, cítím bije stále prudce,
když mě v modlitbě voláš ke shledání,
ještě nás čeká společné poslání.
Hle, tu jen ty a já - nebeský i pozemský anděl,
jemuž svěřen překrásný jest Boží úděl.

Vidím tě všude, i tam, kde je tma,
jsem s tebou když usínáš, ale i když se budíš ze sna,
říkáš mi: "Jsem jen tvá," však každý tě zná - rád má,
pořád se ptá, na lásku dbá, věří, že je král.
Víš, kdo jsem, přec zatím jen tušíš,
víš přec, co tu vykonat musíš,
jen tak onu prokletou pečeť zrušíš,
zatím se stále jen v nitru své podstaty dusíš.
Hledáš vzduch, chléb, hledáš vodu,
pluješ však ke mně jen proti proudu,
sami před sebou vlastního soudu,
ti říct: "Miluji tě víc, než svůj život," právě teď mohu.
Jsem s Tebou.





Re: Vidíš mě, slyšíš mě, a přec vidíš jen osud. Dosud.

(Kytička, 8. 10. 2014 23:58)

To je moc krásné. Komu je ta báseň určena?
Děkuji za odpověď

Re: Re: Vidíš mě, slyšíš mě, a přec vidíš jen osud. Dosud.

(Yunasai, 9. 10. 2014 3:46)

Nevím, prostě jsem psal. Já teprve hledám sám sebe, nevidím víc, než jednu myšlenku. Víc nehledám. Nehledám myšlenku Boha, ale svou myšlenku se snažím rozvinout k Božskosti. Tahle cesta je složitá, a není přímá. Ale jak by to bylo jednoduché, kdybychom vše vsadili na lásku :-).. Tu pravou si najde. Tyto energie jsou silný magnet, stejně jako Tvoje. Kdyby si někde moji duši potkala, pozdravuj ji a opatruj. Děkuji.

Archiv

Kalendář
<< březen >>
<< 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Statistiky

Online: 14
Celkem: 3246710
Měsíc: 17097
Den: 869