Milá Kytičko,

Ozývám se po delší odmlce. Pracovaly jsme spolu před více než dvěma lety, kdy jsi mi harmonizovala čakry a odblokovávala celou řadu negací, které ulpěly na mé nejspíš hodně temné duši.  Možná si, podle e-mailové adresy na mně vzpomeneš. Cítila jsem se opravdu lépe a začala věřit, že všechno se obrátí k lepšímu. Byla jsem tehdy rozvedená a měla nového přítele Marka.Já i Marek jsme si přáli společně miminko. Možná,že já jsem to cítila intenzivněji. Ano, zcela jistě jsem věřila, že dítě bude naše pouto, které udrží naší lásku. Mám syna z prvního manželství a Marek má dvě dcery, také z předchozího vztahu. Ale to miminko opravdu chceme. Zatím se mi nedaří otěhotnět, ale jsem ochotná podstoupit i umělé oplodnění. Moc si přeji dát Markovi syna, kterého nemá. Proto jsem Ti napsala a žádala po Tobě radu. Odepsala jsi mi toto: (Dovol mi připomenout naší korespondenci).

 14.6. 2007

Milá Sabinko,

Odejít od partnera (manžela), který Tě miluje je rozhodnutí, které si jednou budeš muset sama obhájit.

Marek Tě nejspíš hodně okouzlil a získal Tvé srdce. Nevím, zda si uvědomuješ, že i on kvůli Tobě opustil ženu a dvě děti, které ho potřebují. Byla to pro Vás velmi silná zkouška. Neuspěli jste.

Každý máte k někomu závazky a já Váš vztah nevidím jako dlouhodobý.

Možná  by jsi měla celou situaci znovu zvážit. Víš, nevím, jak to správně pojmenovat, ale Marek není partner, kterému stačí pouze jedna žena. Ty také ráda občas prožíváš nová setkání a to není dobrá kombinace. Nejste připraveni na výchovu děťátka a věř mi, že by bylo rozumnější, aby vše zůstalo raději tak, jak je. A ještě lepší by bylo vrátit se zpět k manželovi.Nevidím Tebe a Marka jako harmonický pár, nevidím šťastného malého človíčka uprostřed Vás dvou. Mohu Ti pomoci získat rovnováhu a správný vhled k řešení této situace. Ale děťátko by k Vám přijít nemělo. Pokud ano, nedělej z dítěte nástroj na udržení vztahu. Zkus své rozhodnutí znovu přehodnotit.

S láskou Kytička

Já jsem nad tím přemýšlela, ale Marek se hodně změnil a já jsem moc prosila, aby dítě přišlo. Věřila jsem Kytičko, že jsem si ho opravdu vymodlila a proto jsem Ti mohla napsat tuto skvělou zprávu.....

 24.4. 2008

Milá Kytičko,

S velkou radostí Ti oznamuji úžasnou  novinu. Čekáme miminko. Občas má Marek sice úlety, ale netoužím po dokonalosti. Věřím Kytičko, že když mu dám dítě, tak zůstane se mnou a změní se.

Bude to chlapeček (zatím to jen tuším). Zdálo se mi, že k nám přišel a přinesl nám požehnání. Chtěla bych, aby se jmenoval Viktor. Narodí se koncem listopadu . Děkuji Ti za všechno. Děkuji za anděly.

Sabina

 Pak už jsem se Ti Kytičko neozvala, protože sled událostí byl pro mě až příliš bolestný, než abych dokázala vše popsat. Lékaři zjistili, komplikace a tak se nám 28.11. 2008 císařským řezem narodila holčička Nella. Byla moc krásná a přestože jsem věřila, že budu mít syna, plakala jsem štěstím. Byla tak nádherné miminko.

Ihned po porodu, mi lékaři udělali sterilizaci, neboť i první syn se narodil císařským řezem.

Byla jsem po narkóze ještě trochu omámená, ale vědomí, že mám krásnou holčičku, mě naplňovalo štěstím. Až do chvíle, než ke mně přišel lékař a dost neomaleně mi oznámil, že naše Nelinka má nádor v játrech. Prý v jejím věku neoperovatelný, kvůli případným komplikacím. Odvezli ji na kliniku. Už mi jí ani nepřivezli na další kojení. Dali mi léky na zastavení laktace a stáhli mně hrudník, aby se mléko už netvořilo. Připadala jsem si jako ve zlém snu. Nebyli mi schopni říct, jak dlouho bude moje miminko žít, ale pochopila jsem,že jen pár dnů. Svět se pro mě zhroutil a já neměla představu, co bude dál. Pořád jsem věřila, že se probudím a všechno bude jako dřív.

Marek měl známého lékaře na klinice tak jsme si prosadili operaci Nelinky. Varovali nás, že nádor se může objevit i v jiných orgánech, a tak jí i sobě připravíme ještě další, větší utrpení. Operace byla nekonečně dlouhá, byla jsem vyčerpaná čekáním, ale Nelinka to zvládla. Byla tu další naděje a já se chytla každého jejího nadechnutí. Pak přišel ten den, který změnil celý můj život. Z kliniky nám zavolali, že naše Nelinka zemřela na zápal plic. To je konec příběhu Kytičko. Mé dítě nežije a já nemohu mít již další děti. Synovi je patnáct let a vím, že za krátký čas mně nebude potřebovat.

Marek už pár nocí nepřišel domů, řekl mi, že  ho nebaví dívat se na to jak stále brečím. Snažím se nemyslet na to, co se stalo.  Ale svou holčičku mám stále před očima. Její vlásky, její malé ručičky, které neměly šanci naučit se hladit a hrát si. Kytičko, proč se toto děje? Proč nám Bůh tak ubližuje,že nám bere ty, které milujeme. Proč moje Nelinka neměla šanci?

Sabina

Drahá Sabinko,

Tvůj příběh je tolik podobný desítkám jiných příběhů, které mi jiné maminky píší. Víš, Bůh nám nikdy neubližuje. Je to dokonalá milující bytost. To jen my lidé si přinášíme nejrůznější dluhy, které máme k jiným duším a tyto dluhy je nutné vyrovnat. Už kdysi jste se z Nelinkou setkaly. Tehdy její ručičky hladit chtěly, a mohly. Jen její maminka se nedokázala vzdát nevázaného života a věnovat se svému dítěti. Teď se všechno vyrovnalo, je třeba poprosit za odpuštění a je možné ještě v tomto životě tuto dušičku potkat. Ne jako Tvé dítě, ale jako vnučku. Pak se Vaše ruce setkají a vše se uzdraví. Je docela možné, že budeš muset zastávat roli babičky o něco více intenzivněji, než je běžné. Tvůj syn a budoucí snacha nejspíš odjede někam daleko (pracovní záležitost). A Ty budeš pro malou holčičku na určitý čas, jako náhradní maminka. Zkus si představit tuto možnost, zkus se podívat na Vaše nové setkání s radostí a láskou.

Přeji hodně jarních sluníčkových dnů   Kytička