14.1.2008

Drahá Kytičko,

 

Jsem moc ráda, že

jsem našla Tvé

stránky, na kterých

jsem našla to, co

jsem dlouho

hledala.

Odpovědi na některé otázky, které jsem měla ve své

hlavě už dlouho.

Přesto, jsem se rozhodla napsat Ti a poprosit o vysvětlení.

Jako dítě jsem vyrůstala v milující rodině. Mám 4

sourozence a mojí rodiče nám dětem dávali hodně lásky a

opravdu laskavé péče. Všechny děti chodili do hudební

školy, maminka krásně zpívá. Tak jsem hrála na piáno a

velmi milovala hudbu. Vzala jsem si muže, do kterého

jsem se zamilovala ve svých 17 letech

.Známe se od dětství a když mi bylo 22 let, tak jsme se

vzali.

Toužila jsem po rodině, jako byla ta naše a moc jsem se

těšila na děti. Byla jsem zvyklá je hlídat.

Všichni sourozenci byli mladší než já. Ale děťátko

nepřicházelo. Prošli jsme různá vyšetření, žádné vážné

překážky, ale když jsem slavila 30 narozeniny, děťátko

jsem stále neměla.

Ve svých 34 letech jsem se rozhodla, že podstoupím

umělé oplodnění. O dítě jsem ale v 6 týdnu těhotenství

přišla. Můj svět se zhroutil. Myšlenka na dítě byla už mojí

noční můrou. Tak jsme to zkusili ještě jednou. Tentokrát

bylo všechno v pořádku a já jsem nesmírně šťastná

porodila holčičku Karolínku. Mojí dcerce bylo pár

měsíců, když mi lékaři řekli zdrcující zprávu.Moje

Karolínka neslyší.

Nemohu se s tím smířit. Tolik to bolí. Chtěla jsem, aby

moje holčička měla sourozence, ale nějak teď ztrácím

odvahu. Můžeš mi Kytičko napsat co bude dál? Nevěřím

už totiž tomu, že otěhotním přirozenou cestou.

S pozdravem Lili

 

27.1.2008

Milá Lili,

Být matkou je velké štěstí, ale toto štěstí není každému dopřáno. Samozřejmě nic se neděje jen tak bez příčiny. Když ženě osud nedopřeje vlastní dítě, obvykle to má nějaký důvod.

Podle zákonů karmy, neodejdeme do duchovního světa vyšších dimenzí, dokud nesplatíme do poslední mince svůj dluh. Dluh Tvé duše se úzce dotýká mateřství. Proto dítě nepřícházelo.

Ani přijít nemělo. Měla sis prožít tu samotu, bolest a také strach o partnera. Měla jsi pochopit skrze tuto bolest část své minulosti,která se dotýká života, který se neuskutečnil. Jinými slovy, kdysi v minulosti jsi se dítěte zbavila. Vidím však ještě jedno dítě, které jsi v některém jiném životě nemilosrdně  odložila.
Táhne se tedy tento Tvůj prohřešek přes několik životů. Tvé dětství bylo harmonické a krásné. To aby Tě ještě více bolelo,že tuto lásku nemůžeš předat dál.

Ty jsi ale opět Lili v tomto životě neuspěla. Nesmířila jsi se se svým osudem. Neboť naplnění Tvého úkolu spočívá v tom, že přijmeš dítě, které porodila jiná matka, jako své. Dokonce vidím, že jsi musela žít, někde blízko takového místa, kde opuštěné děti jsou.

Snad jsi se na tyto děti chápavě dívala, ale nepomohla jsi jim. Naopak tvrdošíjně jsi chtěla své vlastní dítě. Je to tak,že když v minulém životě matka dítě odloží ,musí v dalším životě přijmout dítě cizí. Musí si ho jakoby od někoho zpátky vzít, aby splatila dluh, vyrovnala karmu. To je záměr.

A ty jsi se postavila proti záměru a dohodě se Stvořitelem. Zkrátka jsi vše vzala do svých rukou a šla na umělé oplodnění. Přišlo ještě jedno varování, poslední nápověda. O dítě jsi přišla. Ani tato zkušenost tě ale nepřivedla na myšlenku, že blízko kolem tebe jsou děti, které čekají na lásku, pohlazení a tvojí pomoc. Chtěla jsi být svému partnerovi ženou se vším všudy. Být neplodná, to je ponížení pro tebe. Nastoupila jsi cestu vynuceného mateřství. Po druhé se Ti tvůj záměr, podařilo dovést až do zdárného konce. Dítě jsi donosila a porodila. Ale bez požehnání, jakoby navzdory všemu. O to bolestnější rána tě zasáhla, když jsi pochopila, že tvoje holčička neuslyší. Musím ti napsat Lili, že v tomto směru nastane zvrat a lékaři najdou řešení. Alespoň něco slyšet tvá dcerka určitě bude. Tím jsem si jistá. Ale sourozence ji nepořizuj. Tentokrát by ti tvá vzpoura mohla přivodit i vážné zdravotní komplikace. Prosím, rozhlédni se kolem sebe a napiš mi, co vidíš??

Já vidím děti strádající samotou, nedostatkem lásky, pocitem nepotřebnosti. Otevři náruč a srdce, já  jsem Ti právě podala klíč. Umělé oplodnění je pouhá  hra na Stvořitele. Duše, které skrze toto nepřirozené, mechanické stvoření přicházejí, jsou duše, které nepřicházejí za účelem lásky.

Je to opačný proces. Jakýsi  zpětný chod. Při  běžném,přirozeném otěhotnění  je už u maminky připravená duše děťátka. Přivádí ji anděl. Při umělém oplodnění vzniká život a teprve přichází duše. Nevím proč toto musím napsat, ale ta duše, přichází bez anděla, bez požehnání.

Přichází sama vzpurně a svévolně. Něco jako duše vzbouřence. Zpětný chod v tomto případě znamená svévolný odchod a příchod na svět. ANO. Já vidím duše sebevrahů. To mi andělé poslali před oči. Dávají mi signály, že s tímto stvořením nemají nic společného.

Lili, přeji Ti sluníčkové dny a hodně lásky

Kytička

 

29.1.2008

Milá Kytičko,

Já vím, co si někteří lidi o umělém oplodnění myslí. Ale ty nevíš, jaké to

je, ten pocit prázdnoty a nenaplnění. Kdo to neprožil nemůže soudit.

Nelituji toho. Já svou dcerku miluji.  Ale máš pravdu,že vlastně naše

zahrada sousedí s dětským domovem. Také mně to párkrát napadlo,

ale vlastní dítě, které mám se svým manželem, to je něco úplně jiného.

Je naše. Ten kdo má děti, tohle nikdy nepochopí. Už se začínám

smiřovat s tím, že Karolínka bude jedináček. Ale kdo ví, třeba jednou

najdu odvahu, přejdu zahradu a prohlídnu si ty děti, které jsou mi zatím

cizí, nevím, možná, zatím o tom nepřemýšlím.

Měj se hezky

Lili