Dobrý den, prosím o pomoc a vysvětlení.
Zemřela mi holčička ve 39 týdnu těhotenství, týden před termínem, byla to sobota a v neděli jsem porodila.

Jsem na dně, nějak se s tím nemůžu pořád poprat, holčička mi umřela týden před termínem v bříšku, proč to tak muselo být? Byla opravdu vymodlená a po umělém oplodnění. Setkám se ještě s její dušičkou v jiném miminku někdy?

Nemám děti, je mi 33 a snažím se už 13 let a když konečně se zadařilo tak to
takhle dopadlo. Příčina je neznámá, malá byla zdravá prý si nalehla na pupečník ((Přeji
příjemný večer a moc děkuji, vaše stránky mě vždy úplně naladí na pozitivní vlnu.
Děkuji vám, já nevím, proč se to stalo a proč mi miminko Bůh dal a pak zas vzal.

Proč  jsem sní nemohla být?

Prosím pomozte, nikdo mi nerozumí, je mi hrozně ráda bych věděla,  co je s dušičkou mojí berušky, budu vděčná za Vaši odpověď.

Markéta

Drahá Markétko,

Vím, jak je pro Tebe těžké přijmout tuto smutnou událost života. Příchod vytouženého dítěte se během jednoho změní na beznaděj a neskutečnou bolest a zklamání.  Ta tichá, prázdná náruč matky, v momentě odchodu z porodnice je jedna z nejhorších věcí, kterou žena může unést. V duši to prázdné, bolavé místo už zůstane navždy. Jen opuštěnost, prázdnota a smutek. Násilné odloučení dvou duší, které si přivykly na vzájemnou blízkost, na letmé doteky dvou srdcí, tlukoucích tak neskutečně blízko sebe.

Naše podvědomí a také fyzické tělo někdy nedokáže na tuto okolnost hned  reagovat, takže se stává, že ještě několik dnů matka své dítě cítí, vnímá, často se probudí jeho pláčem a několik týdnů může trvat, než ustane tvorba mléka. Je mi neskutečně líto, že lidské duše musí prožívat tyto bolesti. Píšu, že MUSÍ. Z hlediska vyšších principů a duchovních zákonů totiž NEZÁLEŽÍ NA TOM, CO SE STANE, ale záleží na tom JAK TO PŘIJMEME. Je důležité, jak se s touto ztrátou dokážeme vyrovnat. To je podstata věci. Protože právě toto vyrovnávání je klíčem všech události. Člověk musí najít sílu, aby to překonal. Sáhne si na netušené rezervy ve svém nitru a tím svou duši posiluje. Jinak by tuto sílu nikdy neobjevil a nezískal.

Ptáš se, „Dobrý Bože, proč jsi mi to dítě dal, a pak zase vzal?“  „Vždyť bylo tak vymodlené?“ Hned jak jsem si od Tebe ty věty přečetla – viděla jsem Tvůj omyl a kartička NEDOROZUMĚNÍ mi to jen potvrdila.

Markétko trochu se mýlíš v úsudku, co je vymodlené dítě.. Vymodlené dítě, přicházející od Boha, přijde přirozenou cestou. Žena otěhotní spontánně, duše děťátka je u matky připravena a vše probíhá tak jak je to přirozené a správné. K tobě dítě nepřicházelo. Nemohla jsi otěhotnět přirozenou cestou. Píšeš, že ses 10 let snažila. Myslím, že deset let je dostatečně dlouhá doba na to, aby člověk pochopil, že když něco nejde, nemůžeme jít hlavou proti zdi.

Není dobré měnit něco, co se samo měnit nechce. Tvé dítě se narodit nechtělo. Bůh ho poslal, jen abys pochopila další věci. Není obvyklé, že dítě nalehne na pupečník a odejde týden před porodem. Ty nemáš žádnou zátěž karmy. Ani vztahovou, rodinnou, či fyzickou, Tvá duše se ale v tomto životě intenzivně učí. Máš partnera, který karmu naopak zatíženou má, a to dost významně. Přebralas část jeho karmy, jako jeho životní partnerka, a pomáháš mu, aby to zvládl. Dítě nebylo ve Tvém vyšším, duchovním plánu. Vlastně tato bolest ze ztráty dítěte, nemusela k Tobě vůbec přijít, pokud bys svou situaci vyhodnotila takto - 

KDYŽ DESET DLOUHÝCH LET NEMOHU OTĚHOTNĚT, TAK TO ASI TAKTO MÁ BÝT. KDYBYCH MĚLA BÝT MATKOU – DÍTĚ BY KE MNĚ PŘIŠLO. MODLÍM SE, A NECHÁVÁM VŠE VE VYŠŠÍCH RUKOU BOHA, PROTOŽE ON VÍ,CO JE PRO MĚ NEJLEPŠÍ.

Je to těžké, ale přesně tak, to je. Když člověk jde proti proudu, přináší to jen další bolesti a ještě větší zklamání. Často potkávám ženy, které nemají děti a pochopily už, že né každá žena má úkol být matkou. Ženy mají i jiné úkoly,jiná  poslání a tak pokud chceš Markétko mou radu, smiř se s touto okolností. Pokud budeš dále neochvějně absolvovat cestu CHCI MÍT DÍTĚ ZA KAŽDOU CENU pak Tě musím upozornit, že se kráčením po této cestě přidávají další zdravotní diagnozy, které nejsou právě nejlehčí. Pokud budeš potřebovat jakoukoliv duchovní pomoc jsem Tu a pomohu Ti toto těžké období překonat. Andělé mi poslali před oči zajímavý obraz. Mám Ti ho popsat.

Nádherná getsemanská zahrada na olivové hoře. Klečící Ježíš, zlomený bolestí ,strachem a také zklamáním z toho, že zůstal sám, opuštěný ode všech.. Jeho duše je plná strachu a bolesti.  Z jeho čela stékají krůpěje krvavého potu. Je noc před ukřižováním z jeho úst plynou tichá slova:

"Otče, je-li to možné, ať mne mine toto utrpení. Ale ať je, ne jak já chci, ale jak ty chceš."

Ježíš v první větě vyznal svou slabost – neboť přebýval ve fyzickém těle a pociťoval strach a úzkost jako každý smrtelný člověk. V druhé větě, ale vkládá svůj osud do Božích rukou a respektuje Vyšší dohody.

A tak i Ty Markétko ve svých modlitbách stále můžeš prosit o návrat svého děťátka. Protože naděje, je ten nejsilnější sloup, který podpírá celý svět. Ale zároveň prosím, ať respektuješ to, co Ti Bůh posílá. Je velmi důležité uchovat si v srdci myšlenku

 BOŽE, JSI MŮJ MILUJÍCÍ OTEC – DOBŘE VÍŠ, CO JE PRO MĚ NEJLEPŠÍ.  JÁ JSEM TI VDĚČNÁ ZA KAŽDÝ DALŠÍ DEN MÉHO ŽIVOTA A DĚKUJI TI ZA TVÉ POŽEHNÁNÍ, KTERÉ PLYNE NA VŠECHNY MÉ KROKY, AŽ DO KONCE MÉHO ŽIVOTA.

S láskou Kytička