Jdi na obsah Jdi na menu

POTRATILA JSEM DÍTĚ, CHCI, ABY I OSTATNÍ NEZAPOMNĚLI

30. 10. 2008

Drahí  moji priatelia, kamarati, známy, kolegovia a kolegene či úž bývalí alebo terajší všetky dušičky ktoré boli alebo vedia o mojom veľkom trápení. Zajtra 31. 10.2008  to bude rok čo sme prišli o naše milované prvé dieťaťko – dievčatko. V 21 tt.

Bol to najstrašnejší deň v mojom živote.

Obrazek

Prosím  všetkých,či už ste veriaci alebo nie. Zájdite na cintorín počas týchto dní a  venujte jej aspoň malú spomienku, zapáľte aspoň jednu malú sviečočku pri hlavnom kríži – len za ňu. Nech jej svieti večný plameň.  Cca o 8:00 – 9:00 to bude rok kedy nás navždy opustila a mne neprešiel deň kedy by som si na ňu nespomenula.
Neprešiel deň kedy by som si nepoplakala .... nedá sa len tak prehodiť stranu a ísť ďaľej. Snáď každá matka ma pochopí, a tie čo ešte detičky nemajú určite si na mňa raz v budúcnosti spomenú.... Za ten rok sme s manželom psychicky zostarli o 10 rokov, dozreli sme. Iné hodnoty riadia naš svet, sú iné dôležitejšie veci. Len Boh nás ochránil od krízy, ktorú sme štastlivo zažehnali a ja viem, že mám pri seba toho najúžasnejšieho a najchápavejšieho a najmilujúcejšieho človeka.

Ďakujem všetkým za podporu v tom ťažkom období, mnohým ďakujem za podporu teraz. Bez Vás, bez viery v Boha by som to určite nezvládla...
 Všetkým zo srdca ďakujem.

Obrazek

 PS: Tak ako nič v našom živote nie je náhoda tak ani tento mail neprišiel práve
k Vám náhodou.

 

ObrazekDrahá Jani,
musím reagovat na Tvůj email.
Znám hodně žen, a věř mi,že je jich opravdu hodně, které přišly o dítě dříve, než se narodilo.
Znám osobně ženy, které tragicky přišly o dítě a jejich život se krutě změnil z hodiny na hodinu.
Musely se s tím vyrovnat a vyrovnaly se. Jak vidíš na mých stránkách, dnes už mají v náručí své děťátko, které se k nim
vrátilo. Jsou šťastné a to, co se jim stalo, berou jako zkušenost a něco, na co je důležité příliš nemyslet a jít zase dál. Přijmout nový život, který si k nám hledá cestu. Znám ženy, které o dítě přišly a nemohou mít už nikdy žádné další. Je jich hodně. Přesto jsou statečné a snaží se žít. Nikomu nerozesílají takové emaily. Ví, že je to jejich záležitost, je to bolestná zkušenost.
Ty na své děťátko nemáš žádné živé vzpomínky,plné obrazů, protože jsi jej neviděla vyrůstat, smát se, bylo to tvoje dítě, ale zatím bez vzpomínek. Byla jsi na začátku šestého měsíce. Tvoje děťátko bylo malinké a neschopné přežít. Už dávno jsi měla být za tímto horizontem a připravovat se na nový život. Ty se stále vracíš do minulosti. Stále se upínáš k tomu malému tělíčku. K té hodině, která byla krutá, ale která už uplynula a život je dávno o kus dál. Místo, aby jsi se zaměřila na svou novou cestu k dalšímu dítěti, stále vyvoláváš v sobě bolestné vzpomínky na něco, co je nenávratně pryč. To není k ničemu dobré. Jitří to zbytečně tvůj smutek a blokuje to příchod nového života. Víš dobře, že moje vlastní dcera prožila stejný okamžik jako Ty.Všichni jsme věděli, co se děje. A já jako matka jsem jí řekla, popros tu dušičku o odpuštění a dívej se dopředu. Neohlížej se. Vlastně o tom, kromě naší rodiny ani nikdo nevěděl, proč. Věř mi, že ani ve snu by nás nepadlo rozesílat takové pozdravy. Nestavila nikdy svou bolest na obdiv. Tak jak já to cítím u Tebe. Kdyby jsi se jí zeptala na datum, kdy se to stalo, nejspíš by to už nevěděla. Je to už pryč. Nikomu nepomůže pořád se vracet k bolesti.Teď nosí má dcera pod srdcem nový život. A věnuje se jen myšlence na své budoucí zdravé dítě. Je šťastná. A to je správná cesta. Ty děláš pravý opak. Rozesíláš emaily, aby si i Tví známí vzpomněli na nenarozené děťátko, které je pro ně už naprosto anonymní. Promiň tentokrát musím být tvrdá. Tvoje dítě si zaslouží přijít znovu na svět. Néé aby jen za něj lidi zapalovali svíčku na hřbitově, ale zaslouží žít s Tebou v lásce.
Být ve Tvé náruči. Ale Ty jsi vůbec nic nepochopila. Jen se lituješ. A nutíš k tomu i ostatní. Je mi to moc líto. Psala jsem ti několik poselství od dušičky tvého děťátka, dokonce za mnou Tvá holčička byla, jak jsme byli v Chorvatsku, protože jsi jí o to prosila. Říkala jsi,že Wahlgrenis Ti napsala, že se točíš v jakémsi víru. Ano ten vír je sebelítost. Je nutné se konečně zastavit. Kdo se příliš rychle točí, upadne.Ty jsi své dítě pouze potratila. Protože jsi byla v 21 týdnu těhotenství. A vypuzeni plodu a placenty z dělohy do 28. týdne těhotenství je potrat. Toto zažila moje kamarádka třikrát po sobě. Až pak měla holčičku. A všechno zvládla.
Kdy už to konečně pochopíš. Nejsi sama, kdo přišel o dítě. Každou ženu,která má srdce to bolí. Mojí prababičce zemřelo několik dětí,malých, vím,že jeden chlapeček měl 7 měsíců. Zemřel na záškrt. Dříve se nenarozené děti neřešily,nedostávaly ani jméno. Byly to jen nenarozeňátka. Je to kruté???  Možná. Mělo to ale také jednu výhodu. Ženy rychleji zapomínaly, a bez problémů měly ve své náruči další děti. Možná je to tvrdé, ale rozesílat snímky potraceného dítěte je přehnané a  nikoho to neposune dopředu.Docílíš jen toho,že tě budou lidi litovat, pokud je toto tvůj cíl, pak jsi to udělala správně. Pokud, ale chceš být matkou, nejsi na správné cestě.
S láskou Kytička

Komentáře

Přehled komentářů

pro Sašu

(KYTIČKA, 31. 10. 2008 14:23)

Milá Sašo, Tvůj komentář je tak krásný a natolik moudrý, že mám pocit, že tím už vše k tomuto tématu bylo řečeno. Uzavírám Tyto komentáře a věřím, že Ten Tvůj si Janinka přečte a uloží do svého srdce. A nejen Janinka snad si ho přečtou všichni,i Ti kterým se zatím nadaří zvítězit nad sebelítostí a smutkem a více než po životě, touží po tom, aby ostatní viděli jejich smutek a litovali je.
to co napsala Lulaby (moje milá Lidunka) zde znovu otisknu. Tím bychom ukončili tuto smutnou debatu.

"KDYKOLI ŠÍŘÍTE LÍTOST, POSILUJETE UTRPENÍ.
KDYKOLI ŠÍŘITE POCHOPENÍ A LÁSKU, UTRPENÍ UKONČUJETE."
z knižky Doreen Virute, Poslové světla

pro Janu

(saša, 31. 10. 2008 13:18)

Někdy je potřeba otevřít oči a ten bouchanec opravdu bolí....je hrozné,co se Janě stalo-já sama měla 3potraty a z toho 2mimoděložní těhotenství...tenkrát mi bylo hrozně-chtěla jsem umřít...ale život jde dál a mně to všechno přivedlo na tuhle cestu-dlouhou cestu...otázek a odpovědí...je to kruté,ale je to o litování-pokud jsem se litovala a jen brečela,stagnovala jsem na místě...taky si vzpomenu,že by Naše první dítě už bylo ve 3třídě..ale mělo to tak být-teď máme skoro 5leté dvojčátka-čertíčky,kteří mi nedávají čas myslet na minulost a je to dobře...JÁ CHCI ŽÍT TADY A TEĎ...trochu odbočím-manželovi se zabil bratránek,když byl na vojně a jeho matka jakoby v ten den umřela sním....dává na obdiv svuj smutek/je to už 15let/,nežije-jen se trápí....fura lidí se jí vyhýbá,protože její pesimismus se nedá zkousnout-každého vyždíme jak citron....přitom nejvíc ubližuje sama sobě...Jani,přeji Ti,aby jsi tu bolest brzy překonala-bude líp uvidíš...dušička Tě měla něco naučit a určitě když vidí,jak pro ni truchlíš-tak jí není zrovna dobře....ale to by Ti určitě líp vysvětlila Kytička
Nedávno jsem četla...KDYŽ SE MIMINKO/ČLOVĚK/ NARODÍ,ANDĚLÉ PLÁČOU-VÍ,CO HO ČEKÁ....KDYŽ UMŘE,TAK SE SMĚJÍ-PROTOŽE SE VRACÍ DOMŮ....Taky nezapomeň,že ona si to sama vybrala...

pochopení

(Hanka, 31. 10. 2008 13:12)

Milá Janičko,musím Vám napsat .Je to hrozně těžké přijít o dítě a vůbec nezáleží na tom,že bylo maličké.Vy jste svou maličkou v sobě cítila a tohle může pochopit pouze žena,která sama byla těhotná a na své dítě se těší.
Já sama jsem matkou a sama jsem prošla smutkem.Nad námi je nekonečný a dokonalý Bůh,který vše řídí a toho můžete požádat,aby Vám umožnil se rozloučit s dušičkou Vaší holčičky,tak jak to umožnil mě.Byla jsem v nebi se rozloučit se svým chlapečkem a za rok a něco se mi narodila dcera.Úžasné nemyslíte?
Také mi dlouho trvalo se s tím smířit,ale já sama jsem tušila,že se jedná o jednu duši a opravdu mi pak bylo řečeno,že se mi ta dušička vrátila zpátky.Člověk má být vděčný za to,co má.Já rozhodně nechci být tvrdá.Já sama jsem totiž jednou potratila v 10.týdnu a zemřel mi 2,5 měsíční chlapeček před mýma očima.Nikdy jsem neztratila víru,lásku a naději a toto ze srdce přeji Vám.Pán Ježíš za Vámi stojí a Panna Marie na Vás myslí také.Nikdy na Vás nezapomenou.Opakuji znova já to plně chápu,ale Bůh Vám tímto něchtěl ublížit.Nevíme proč se to takto děje.Hanka.

Pro maminu a Pavlu

(Romana, 31. 10. 2008 11:53)

Také mi nedá abych nezareagovala, ale na některé komentáře jako je od maminy a Pavly. Máte pravdu milé dámy, opravdu jsem dlouho nic nevkusnějšího než vaše komentáře nečetla! Nikdo vás nenutí, aby jste to četly, když se vám to nelíbí, ale příště až budete zase chtět na něco reagovat, zamyslete se, jak je asi člověku, kterého se to týká. Já osobně Janku znám, a vím jak je to pro ni těžké, ale rozhodně jí nepomůže, když jí sem budete psát takové vzkazy. Každý člověk reaguje rozdílně na určité situace. Je mi opravdu špatně od žaludku z lidí, co dokáží říct tak tvrdá slova, aniž by si uvědomovaly, co tím mohou způsobit. Romana

Nic není naše

(Pavla1, 31. 10. 2008 9:49)

Milá Jano, vše, co je kolem nás je nám z milosti pouze propůjčeno...lidé, kamarádi, manžel i děti. Nic není naším majetkem a my nemůžeme s nimi nakládat majetnicky. Z tvého psaní cítím cosi negativního, možná to je důvod, proč se ti to stalo...Jen tvoje chtění a vlastnění nečeho, na co zřejmě nemáš nárok. Skloň hlavu a popros, stále děláš jednu a tu samou chybu, dokud se jí nezbavíš, asi změna nepřijde. Kytička ti to vysvětluje správně, ale ty to nechceš slyšet, nechceš vidět. Pokus se povolit své chtění, uvolnit se, změnit myšlení. Dítě je dar z milosti boží, nedá se vynutit ani koupit.

Děkuji!!!

(KYTIČKA, 31. 10. 2008 9:24)

Sluníčka moje, moc Vám děkuji za Vaše řádky, které doufám Janinku posunou z té ledové kry sebelítosti na pevnou zem. Aby na ní svítilo sluníčko a děťátko konečně mohlo přijít.Jsou věci, z kterými se musíme vyrovnat, i když je to hodně těžké, musíme zatnout zuby a jít dál.Sebelítost je jeden z nejvíce destruktivních pocitů. Peťulka tu krásně napsala, že se rozhlédla a viděla,že jsou na tom lidé hůř. Zlatíčka, dnes jsem si vzpoměla na jinou Slovenskou maminku. Na tu, která přišla o svá siamská dvojčátka. Dva krásné chlapečky. I když o tom neví, posílám ji náruč lásky a světla. Jak jí asi je, když se blíží svátek zemřelých a naše vzpomínky bolestně ožívají.
Přeji Vám všem nádherné dny. Večer odjíždím do Prahy na zítřejší seminář, ale i tam na Vás budu myslet. Jste moje sluníčka. Všichni.
Kytička

pro Janu

(Alice, 31. 10. 2008 8:06)

Mila Jano, kazdy z nas ztratil nekoho draheho, je to soukroma zalezitost kazdeho z nas a musime se s tim vyrovnat. Cim vice se budes litovat, tim vic na tom budes hure, preji Ti hodne sily, abys zvladla svuj smutek a ta smutna zkusenost Te posunula dale.

Je čas jít dál

(Petra, 31. 10. 2008 7:32)

Jani,také vím,jaké to je,když přijdeš o své dítě,ale ani to slovo své není tak úplně na místě,to jsem pochopila později.Nic z toho,co k nám přichází,nevlastníme,není to osobně naše,je to velký dar od Boha Otce a také jen on ví,co je pro nás správné,abychom pochopili určité věci a mohli se přiblížit k němu.Nejprve jsem byla velmi smutná,že děťátko odešlo,ale bylo to proto,že jsem ještě nebyla dostatečně připravená a měla jsem si pár věcí uvědomit.Naštěstí jsem si to uvědomila dost brzy,a to především díky tomu,že když jsem se rozhlédla kolem sebe,viděla jsem kolem lidi,kteří mají větší trable než já a spíče jsem litovala já je.A to mi velice pomohlo,že jsem si mohla uvědomit a těšit se z toho,že tímto přece nic nekončí a já se můžu těšit za nějakou dobu přivítat nového človíčka do svého tělíčka,tomu jsem pevně věřila.Takže žádné sebelitování,dušička by tímto nemohla být připravena k tobě přijít a to by byla velká škoda nedát jí svou lásku.Přeji ti,ať se dáš tím správným směrem a vše bude v pořádku,měj se krásně a ať ti svítí na cestu BBoží světýlko,Petra

indiáni - pro Annu

(Marie, 31. 10. 2008 7:23)

Anno,tady se zamýšlíme nad rok starým potratem.A nad rozesíláním emotivního emailu s fotkou ultrazvuku toho ubohého nešťastného tvorečka.Indiáni jsou moudří, sama píšeš,že tělo uloží a již se o tom více nemluví. Vzpomínám na svou babičku, porodila za války, její dítě odnesli a nikdy ho neviděla. Nikdy se nedozvěděla, co se s ním vlastně stalo.Pak se jí postupně narodily 4 děti, které s láskou vychovávala. Nikdo se jejím problémem nezabýval, i když věřím,že na to myslela. Neříkám, že potratit dítě nic není a nijak to nezlehčuji. To co ale Jana píše na různých stránkách mi připadá přehnané a zdá se mi, že se snaží, aby jí všichni litovali a foukali na stále čerstvou ránu, která už má být zahojená.

Pláčem se očistíš

(Anna, 31. 10. 2008 7:02)

Jano pro někoho Váš nápadný smutek mi nepřijde ani nemístný ani hloupý.Když člověk opravdu trpí nad nějakou ztrátou,chce aby to i druzí viděli a aby mu i projevili účast.Indiáni z oblasti Natalu mají rituál při úmrtí jednoho ze své skupiny.Ten kdo je přímý pozůstalý před pohřbem jde ke každému z vesnice a vypráví co se mu stalo.Každý má povinnost ho vyslechnout i když už situaci zná ,ví o ní celkem všechno ,ale i tak musí něco hezkého pro útěchu pronést, teprve pak tělo uloží a již se o tom více nemluví, teď se naopak považuje za špatné to ještě zmiňovat.Z hlediska psychlogie to je dokonalý očistný rituál. Společný smutek je popsán i v Bibli(Jefta a jeho dcera). Vůbec obecně přírodní národy považují projevení emocí jako samozřejmost.Ze zkušenosti víme asi všichni, že slova účasti obecně v jakékoliv krizi jsou pro nás nezapomenutelná i po letech.A to s tou svíčkou také není na škodu,když jsem jako malá holka chodila na Dušičky babičkám a příbuzným zapálit svíci, maminka mě vždy odvedla na zapomenutou a obvykle jak jinak zanedbanou část hřbitova kam se ukládali sebevrazi a lidé bez rodiny a také malé děti, tam jsem vždy dali kytičku a svíčku, a já to dělám to dodnes.Dokonce, to jsem slyšela od své babičky,může katolický duchovní provést výkrop nad předčasně narozeným dítětem, ale asi musí být patrno, že jde už o lidskou bytost?, nevím jestli je tam nějaké omezení. A také kdo je křesťan,měl by se modlit i za anonymní duše v očistci na které si nikdo nevzpomene, oni budou našimi přímluvci až jednou budeme my přímluvu potřebovat.proto mi nepřijde nijak hloupé když chceš aby cizí lidé zažehli světýlko za Tvou malou. Já to udělám, spolehni se , není mi to cizí.A.

opravdu zvláštní

(Jana, 31. 10. 2008 6:49)

Už když jsem začala číst tento článek, myslela jsem, že "špatně vidím". A byla jsem moc zvědavá co Kytička odepíše. Napsala to přesně tak jak to cítím i já. Je to divné, rozesílat takové maily. Byla to velká bolest to ano, ale pořád se k tomu vracet? Místo toho aby se Janka těšila na nový život, tak se utápí v lítosti. Achjo, snad to pochopí. Přeju to jí i manželovi.

Janinke

(Lullaby, 30. 10. 2008 23:06)

"KDYKOLI ŠÍŘÍTE LÍTOST, POSILUJETE UTRPENÍ.
KDYKOLI ŠÍŘITE POCHOPENÍ A LÁSKU, UTRPENÍ UKONČUJETE."
z knižky Doreen Virute, Poslové světla

P.S.: Akonáhle sa rozhodneš dať zbohom svojmu utrpeniu, tvojmu srdcu zavládne pokoj. Si statočná a silná, tak veľmi ako dokáže milované božie dietko byť!

pocity úzkosti

(Pírko, 30. 10. 2008 23:04)

Jani, když jsem četla tvůj příspěvek, mrazilo mě, divný pocit u žaludku mě úplně zaskočil..Tebe potrat měl posunout jinam, ne truchlit, ale pokoušet se o další děťátko, mít rodinu a ne se utápět v slzách..Kytička ti to moc hezky napsala, je zlatá, vysvětlila ti to jako nikomu..žij dál svůj život, ale beze smutku a s nadějí na nový přírustek..ať se ti to podaří..

Normální holky si popláčou

(mamina, 30. 10. 2008 21:15)

Opravdu si myslím,že Janino chování hraničí s diagnózou pro psychiatra. Kytičko, dnes jsi byla sice objektivní, ale tady asi Tvá duchovní pomoc nestačí. Rozesílat fotku potraceného dítěte a nutit ostatní aby zapalovali svíčky a vzpomínali, a posílali podporu, to je právě stav mysli, zralý na psychiatrické vyšetření. Normální holky si popláčou.

pro Janu

(Lenka, 30. 10. 2008 20:00)

Milá Jano, když jsem četla tvůj příspěvek,začal mě bolet žaludek, který mám jinak úplně v pořádku, udělalo se mi úzko a opravdu mi nebylo dobře.Tak nevím, jestli to byly tvé pocity, nebo to bylo hrůzou nad tím mailem... Já jsem ztratila člověka, kterého jsem milovala stejně, jako ty své děťátko...Ale snažím se jít dál... Četla jsem i tvé příspěvky na stránkách Wahlgrenis a až mě mrazilo, cítila jsem, že Iskra jsi ty. Když jsem měla otevřené tvé maily, najednou jsem cítila závan studeného vzduchu a přítomnost dušičky, v hlavě mi zaznělo...NECH NESMÚTI... Bylo to tak naléhavé!!! Tvoje děťátko trpí, když se utápíš ve své bolesti a sebelítosti. Jani , prosím, nedělej to, v zájmu sebe i děťátka...Vím, že to není jednoduché, ale musíš se vzchopit a jít dál...

PRAVA LASKA

(Viktor z B. Bystrice, 30. 10. 2008 19:50)

Pises:
"Za ten rok sme s manželom psychicky zostarli o 10 rokov, dozreli sme. Iné hodnoty riadia naš svet, sú iné dôležitejšie veci. Len Boh nás ochránil od krízy, ktorú sme štastlivo zažehnali a ja viem, že mám pri seba toho najúžasnejšieho a najchápavejšieho a najmilujúcejšieho človeka. "

Toto je dovod preco sa este nenarodena dusicka rozhodla odist. Priniesla ti (vam) skusenost a keby sa bola narodila, tak tvoj vztah s tvojim manzelom by nikdy nedosiahol uroven aku ma teraz.

Prava Laska ti dovoli dakovat za tuto skusenost a zit v radostnom ocakavani este krajsej buducnosti.

Bude to zniet velmi divne ale mala by si dakovat za to co sa stalo. Lebo az teraz si NAOZAJ pripravena mat rodinu...

Boh ta zehnaj.

Viktor

zvlastne pocity uzkosti

(Marta, 30. 10. 2008 19:24)

Neviem si predstavit, ako moze pomoct rozposielanie tej fotky.. je to kazdeho osobna skusenost a ma z nej nieco pochopit, neviem, tiez som mala pri citani toho mailu zvlastne pocity uzkosti..
Marta

Janě

(Pavla, 30. 10. 2008 19:06)

To je hrozné, nic nevkusnějšího jsem dlouho nečetla. Když se ti to stane vícekrát a potratíš třeba v osmém týdnu, tak taky budeš rozesílat ultrazvuky?? Každý rok?? Lidi vzpamatujte se. Je mi z toho špatně.
Pavla

Archiv

Kalendář
<< březen >>
<< 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Statistiky

Online: 15
Celkem: 3247205
Měsíc: 17212
Den: 845