Dobrý den,

už delší dobu se trápím svými pocity a náhodou jsem rozklikla Vaše stránky a dočetla se, že komunikujete s anděly a dušemi mrtvých. Píšu Vám proto, že mě navždy opustil můj manžel Jaroslav,  který zemřel na rakovinu. Můj život s ním byl velmi těžký, manžel hodně pil a také měl jiné ženy. Nepoznala jsem s ním klidný, rodinný život. Přesto všechno jsem si z celé duše přála děti a rodinu.

Žili jsme spolu, nebo spíše vedle sebe, mezi námi byla určitá setrvačnost a já jsem nebyla schopná postavit se znovu na vlastní nohy.

Postavili jsem společně dům, narodily se nám dvě děti a já měla konečně pro koho žít. Neuměla jsem si představit, že někdy odejdu a budu sama. Raději jsem dál trpělivě snášela manželovy nevěry a jeho věčné vysedávání po hospodách, kdy se vracel někdy k ránu, jindy třeba až za dva dny, to když skončil někde u milenky a já mu nestála ani za to, aby mi zavolal. Když jsem jakkoli protestovala, často mě i uhodil a já jsem si jen tiše zalezla do koutku a plakala.

Časem jsem si na jeho hrubé chování přivykla, a měla jsem radost alespoň z dětí, které při mně vždy stály a i teď jsou mou velkou oporou. Roky ubíhaly, a mé zdraví se více a více zhoršovalo. Postihl mě v pětatřiceti letech plicní infarkt a také trombóza pravé nohy. Byla jsem na tom špatně i psychicky a jednoho dne, kdy jsem čekala na Jaroslava, který se zase neukázal už pár dní doma, jsem nemohla tuto situaci už  déle snést. Spolykala jsem celé balení určitých léků, oblékla si černé šaty, a doufala, že mé trápení navždy skončí. V nemocnici jsem, ale znovu procitla a jen díky péči lékařů, a především také psychiatrů jsem si náhle a zcela jasně uvědomila, že takto jednat nemůžu, že z života nejde utéct, že si svůj život musím jinak zařídit. Zjistila jsem, jak moc bych dětem scházela. Jaroslav mi dal najevo, že je mu jedno, jestli žiju, nebo ne. Rozhodla jsem se proto pro radikální řešení, podala jsem žádost o rozvod.

Za měsíc, kdy jsme byli  s manželem v rozvodovém řízení, mi sdělil, že mu zjistili rakovinu. Náhle nebylo již třeba rozvodu. Vše bylo zařízeno jinak. Jardova nemoc postupovala velmi rychle a nastal ten poslední den, jeho života. Přijela jsem jako každý den, za Jardou  do nemocnice, a on mě tentokrát požádal o něco, co bylo velmi těžké splnit. „ PROSÍM TĚ, ODPUSŤ MI,MRZÍ MĚ, JAK JSEM SE K TOBĚ CHOVAL“. „MÁŠ MĚ JEŠTĚ RÁDA??“ Zašeptal tu větu tak tiše, pokorně a s vypětím těch posledních sil, které mu zbývaly.   Nedokázala jsem vůbec nic říct a jen jsem cítila, jak těžké to je. Nedokázala jsem vzít jeho ruku do svých dlaní, ani ho pohladit. Jen jsem stála a dívala se, jak zápasí o každé nadechnutí. Uvědomila jsem si, že odpustit svému muži, nedokážu. Neřekla jsem tu větu, kterou chtěl slyšet, že mu odpouštím, mé srdce bylo zraněné a bylo v něm příliš moc křivdy.

Díval se na mě tak upřeně a v jeho očích byla bolest, lítost a také strach zároveň. „Máš, co sis zasloužil“! Tak moc se mě chtělo vykřiknout tuto větu, ale jen jsem dál mlčky stála a dívala se, jak je pro něj každý dech více a více namáhavý.

Za pár minut Jaroslav zemřel. Zůstalo jen prázdné ticho. Odcházela jsem domů s dojmem, že cítím sice smutek a klid, ale zároveň mi něco říkalo, že nemáme spolu vše dořešeno. Ten dojem přetrvává, vnímám často divný mrazivý pocit a smutek, kdykoliv si vzpomenu na naše poslední setkání v nemocnici. Můžete mi prosím paní Kytičko pomoci, abych mohla cítit klid a smířila se konečně se svou minulostí?

S pozdravem Marta Vidourová

Drahá Martičko,

často se setkávám s názorem některých lidiček, že jsou věci, které lze odpustit a jsou určité věci, které odpustit nelze. Naučit se odpouštět bez výhrady a bez jakéhokoliv omezení, je výsadou osvícených duchovních Mistrů. Tyto zářivé duše,  mají odpuštění dokonale zpracované a jsou absolutně napojeni na Zdroj lásky a Univerzální energii zároveň.

My ostatní se to zatím všechno trpělivě učíme. Jak asi poznáme, že tuto oblast v našem podvědomí ještě stále nemáme uzdravenou?

Jak poznáme, že zatím NEjsme Mistry v odpouštění? Poznáme to Martičko  jednoduše tím, že v našem životě nás potkávají situace,ve kterých jsme OPAKOVANĚ postaveni do situace: „ ODPUSTIT, ČI NEODPUSTIT?“. Řešíme-li stále tuto otázku – pak je to naše téma.  Máme-li stále co odpouštět – pak se stále učíme. Přicházejí lekce k trénování odpouštění. Když naplníme duši láskou, naučíme se odpouštět – pak už tyto zkušenosti nepotřebujeme a stávají se pro nás zbytečnými. Stáváme se podobni Bohu tím, že s láskou dokážeme otevřít své srdce a odpustit.

Pokud cítíš Marti, že s manželem nemáš vše dořešeno, zapal svíčku a udělej odpouštěcí rituál dle návodu v těchto stránkách a pošli manželovi lásku. Uvědom si, že pokud Ti dával takové lekce – POTŘEBOVALA SI JE. Neděje se nám nic bezdůvodně, vše přichází proto, že to chceme, nebo to potřebujeme, a nebo že se toho bojíme a přitahuje k nám tyto situace náš vlastní strach. V každém případě ten impuls přichází z našeho podvědomí a našimi vibracemi se šíří dál do okolí.  I Ty jsi Martičko těmito situacemi hodně získala – Vnitřní sílu – Trpělivost – Samostatnost –  Příležitost odpustit –

A samozřejmě je to cenná  životní zkušenost na posílení a uvědomění si, kdo jsi a co od života očekáváš. V neposlední řadě, sis odčinila jedno velmi těžké, karmické provinění. Pokud bys cítila, že potřebuješ nahlédnout do minulého života, ozvi se mi, a můžeme udělat osobní regresi, případně na dálku  výklad minulých životů přes anděly. Přeji Ti krásný den a posílám tento vzkaz od andělů:

DRAHÁ MARTIČKO, DOVOL SVÉMU VNITŘNÍMU SVĚTLU JASNĚ ZÁŘIT. VYJADŘUJ SVÉ RADOSTNÉ POCITY. KDYŽ VYJADŘUJEŠ SVÉ PRAVÉ JÁ, TVÉ SVĚTLO ZÁŘÍ TAK JASNĚ. OPAKUJ SI: KAŽDÝ DEN BUDU POCIŤOVAT RADOST. POCIŤUJ RADOST ČISTÉHO SRDCE. TVÁ DUŠE TOUŽÍ PO OČISTNÉ KOUPELI LÁSKY. ODPUŠTĚNÍ, KTERÉ PROUDÍ Z TVÉHO SRDCE ČISTÍ KAŽDOU ČÁST TVÉHO DUCHOVNÍHO TĚLA. ODPOUŠTĚJ A TÍM ZVYŠUJ SVOU SVĚTELNOU ENERGII. Z ODPUŠTĚNÍ PLYNOU  RADOSTNÉ POCITY A DUŠE PŘIJÍMÁ BOŽÍ SVĚTLO..  A TO VŠE S PLNÝM VĚDOMÍM, ŽE SVĚTLO JEŠTĚ ZESÍLÍ A OZÁŘÍ TAK I OSTATNÍ.

Já Kytička přeji Tobě Martičko a všem ostatním, krásný pohodový den