Milá Kytičko,

asi nebudu první, kdo Ti píše s takovým problémem. Navzdory tomu, že mám přes rok nitroděložní tělísko, jsem otěhotněla. Moje největší noční můra byl vždycky sen, že jsem těhotná. To zoufalství a beznaděj...vždycky mě to děsilo. Navzdory tomu, že je mi 29 a mám hezký vztah, ještě děti nechci. Nevím, jestli je kdy budu chtít. O svém rozhodnutí jít na interrupci nepochybuju, jen nechápu důvod. Proč se to stalo?

Z událostí posledních týdnů (ještě před zjištěním těhotenství) mám pocit, že nedokážu už vnímat podporu vesmíru, andělů. Jako bych přestala být chráněná, pochybuju o jejich existenci.

Mám pocit, že dřív by se mi takové věci dít nemohly, vždycky jako by mě něco chránilo před tím nejhorším vyústěním situace. Předpokládám, že se Ti představa interrupce nelíbí a samozřejmě - je mnoho žen, které otěhotnět nemohou, ale to pro mě není důvod, abych překopala celý svůj život a vedla ho směrem, který mi připadá jako ten nejhorší možný scénář. Ještě jsem nevyřešila samu sebe, svoje problémy a bloky, nechci na sebe brát v takovém stavu zodpovědnost za jinou osobu, která přeci může stejně tak dobře přijít až za pár let. Děkuju,

  Mell

Milá Mell,

Dala jsem si práci a našla si v historii emailové schránky, email,který jsi mi psala poprvé. Docela  mě překvapilo jeho datum a dlouhá vzdálenost času.  Byl mi doručen  28.11. 2007. To už je tedy dost dlouhá doba. Vím,že  se snažíš porozumět duchovním zákonům, jemnohmotnému světu, karmě a také sama sobě.

Víš, Meli, lidé mají nejrůznější noční můry. Bojí se smrti, rozchodů, zklamání, bolesti,finančních potíží,nemocí, neúspěchu a dalších věcí. Noční můra z těhotenství, není až tak častá, ale přesto ji někdo může pociťovat.  Palčivý, nesnesitelný strach z těhotenství, odpovědnosti,porodu a starosti o dítě. Také strach ze ztráty svobody, nezávislosti a finanční nejistoty, toto vše sečteno a podrženo, je jakási FÓBIE Z MATEŘSTVÍ.

Nemusíš si ani vůbec uvědomovat svůj skrytý strach v Tvém podvědomí, ale jak už víme, fóbie jsou nepřekonatelné strachy. Fóbie jsou někdy způsobené traumatem z dětství, jindy získané z předchozích životů, ale vždy komplikují život a znepříjemňují situace. V každém případě se s nimi dá pracovat. V tobě se milá Mell, kombinuje obyčejný strach,  s pořádnou dávkou sobectví a to úplně zablokovalo tvoje mateřské instinkty. Necítíš potřebu radovat se z nového života, ani potřebu pečovat o něj a chránit ho. Myslíš v této chvíli především na sebe a své pohodlí. Našla jsem ještě jeden Tvůj email ze dne 4.1. 2012, který začínal těmito slovy cituji:

„Dobrý den Kytičko,chtěla jsem se s Vámi poradit. Od roku 2002 nejím maso z etických důvodů. Nechci se podílet na zabíjení zvířat…..“ Tedy moje otázka zní: souvisí můj duševní stav s jídelníčkem?

V jiném emailu  mi zase píšeš, že denně chodíš, na mé stránky. Mohla ses už tedy alespoň něco naučit a určité souvislosti života pochopit, mít v hlavě trochu jasněji. A tak se ti na jednu stranu například zabíjení zvířat příčí a na stranu druhou, klidně s chladným vědomím zabiješ své vlastní dítě. Víš, Mell, nezáleží vůbec na tom, zda se mi představa interrupce líbí, nebo nelíbí. Na mě v této chvíli vůbec nezáleží, já mám tyto věci dávno srovnané, mám v nich zcela jasno. Jde o celou řadu Tvých omylů, kterou nosíš ve své hlavě. Není tak jednoduché a v žádném případě to není samozřejmostí,aby se stejná duše,kterou zavrhneme, mohla na naše zavolání vrátit zpět k nám  a znovu se narodit.

 Píšeš mi, že nechceš brát zodpovědnost na sebe za „osobu“, která stejně tak dobře může „přijít až za pár let“.Další velký omyl.

Nejspíš si to představuješ takto: Řekneš: "O.K. takže přijď až za pár let." „Odložíme ještě naše setkání“.

Toto je dnešní strohý vzkaz pro Tvé nenarozené děťátko? Za pár dní, se klidně v nemocnici položíš na lehátko a necháš si jej vyříznout z těla? Pokud jsi těhotná jen krátce, mohou Ti plod dítěte případně jen odsát, tedy poté, co  rozdrtí jeho hlavičku,aby prošla úzkou trubičkou a postupně silným tlakem vtáhnou další části miniaturního dětského tělíčka, které skončí v plastové nádobě, jako nepotřebný zbytek, odpad, jakési torza lidského smetí.

Toto je obraz interrupce, smutný konec jednoho dítěte, které se tak usilovně probouzelo k životu a bylo připraveno žít a milovat svou maminku. Mohlas být nejdůležitějším a nejmilovanějším člověkem v jeho životě. Vidět jeho úspěchy, ale napřed první nadechnutí, krůčky, slova, básničky. Tisíce polibků, obejmutí, pláče a radosti.

 Pak budeš nejspíš chvíli relaxovat. Uvědomíš si, jak Ti spadl balvan z Tvého srdce, nemusíš už nic řešit, o nikoho se starat. Můžeš si v klidu zajít na oběd, ale pozor, bude přísně vegetariánský, protože Ti přece tak vadí – Zabíjet zvířata. Vše se uklidní a ty nebudeš muset překopat kvůli nějaké osobě – tedy teď už jen biologickému odpadu svůj život. Nemusíš dojít k tomu „nejhoršímu scénáři“, jak jsi označila mateřství, nemusíš se bát,  že bys musela o někoho pečovat a někoho milovat. Jen uvnitř Tvé duše, zůstane prázdné, bolavé místo.

Nemáš jistotu, že odložené setkání se někdy bude znovu realizovat. Nikdy nemáš jistotu, že stejná duše dostane znovu svolení narodit se Ti, že dobrotivý Bůh jí k tobě zpátky pošle. Nemáš ani jistotu, že přijde nějaký zítřek. Natož abys dokázala odhadnout, co bude za pár let.

Ach, moje ubohá Mell. Bůh Ti právě nabídl ten nejúžasnější a nejvelkolepější dar, který jsi mohla dostat. Podílet se spolu sním na zázraku ZROZENÍ NOVÉHO ČLOVĚKA.  Dar, který každá žena nedostane. Mohla jsi být u toho. Ale tento velkolepý dar, jsi svému Stvořiteli hodila s opovržením zpět. Tvá otázka je, proč se to právě tobě stalo? Proč jsi i přes zábranu antikoncepce otěhotněla? Odpověď je jednoduchá. Protože Bůh nás ženy tak miluje, že nám dal toto výsostné privilegium,spolutvoření společně s ním.  A samozřejmě, že toto setkání s duší Tvého dítěte bylo velmi důležité.

Stalo se to, protože Bůh Ti věřil a s nezměrnou láskou k Tobě poslal duši děťátka. Pokud žena těhotná být nemá, pokud si tento život v duchovním světě už tak nastavila, tak také neotěhotní. Znám spoustu žen, které děti nemají, a také je nikdy mít nechtěly.  Je to v pořádku. Vše se děje tak jak má. K tobě ale děťátko přišlo. Toužilo po Tvé lásce a měli jste mít dál v životě společnou cestu. Proto to udělám tak, jako vždy, v těchto případech. DOBŘE SI VŠECHNO ROZMYSLI, MOC TĚ PROSÍM O DALŠÍ ZVÁŽENÍ TVÉHO ROZHODNUTÍ.

I když, jak píšeš, Tvé rozhodnutí zabít své dítě, je konečné, protože chceš napřed dát do pořádku sebe, protože máš bloky a své problémy, ve skutečnosti je to tak, že právě dítě často přichází jako lék, který svou láskou uzdravuje duši matky. Nyní je drahá Mell, předvánoční doba. Dostáváme dárky. Přála bych Ti k vánocům krásný dárek. Možná by se ti líbil, jako každé ženě,  nádherný, dokonalý šperk. Vzácný a  drahý. Pravda je ale taková, že tím nejdražším a nejkrásnějším šperkem na krku ženy, jsou  ruce jejího dítěte.

Přeji Ti vše dobré

S láskou Kytička

 RUCE DÍTĚTE, JSOU TÍM NEJKRÁSNĚJŠÍM ŠPERKEM, NA KRKU KAŽDÉ ŽENY