Dobrý večer,
 prosím, prosím, prosím  Před čtyřmi týdny jsem dostala za úkol zpracovat krátce téma práva zvířat.Začala jsem hledat informace a ještě týž den jsem se vnitřně psychicky zbořila. Až dosud jsem byla řekněme instinktivně věřící a snažila jsem se chápat svět i s takovými věcmi jako byl holocaust apod., protože jsem našla vysvětlení v minulých životech. Teď jsem ale úplně rozsypaná, protože jsem viděla ty nejděsivější obrázky ve svém životě, videa, na kterých ve strašlivé smrtelné hrůze doslova "křičí" malá telátka,hříbata, jehňata, ale i dospělé a strašlivě zubožené krávy a prasata na jatkách. Viděla jsem psy a kočky stahované živa z kůže, aby lidé mohli nosit kožichy, psy, kterým jsou za živa šroubovány do mozku ocelové dráty, aby se medicínský výzkum přesvědčil, jaká centra budou reagovat.....Těch zvířat je takto každoročně zabito více, než je lidí na celé planetě a na rozdíl od holocaustu to nemá konec.Děje se to stále, nejen ve dne, ale na druhé straně Země i teď v noci. Ztratila jsem všechnu víru v Boha, protože
za co trpí zvířata ? Neudělala vůbec nic, kromě toho, že se narodila na svět lidí a neumí se vůbec žádným způsobem bránit, z velkochovů nemohou ani utéct. Od té doby si ještě ostřeji a nesnesitelněji uvědomuji náš svět plný stupidní zábavy, plastických operací, nejnovějších modelů mobilních telefonů a nekonečného nakupování a přežírání na úkor celé planety a těch nejbezbranějších tvorů ze všech. Nemohu spát, nemohu se smát, protože vím, že se to děje pořád
a já nemám vůbec žádnou moc nějak tomu zabránit. Lidí, které to zajímá je strašně málo, většina se snaží to nevidět,neslyšet, protože vědí, že by se už nikdy nemohli podívat do zrcadla a říci si : " Jsem LIDSKÁ bytost "Mohu tak maximálně rozdávat letáky a být za naprostého cvoka,nebo se přivázat na jatka, odkud by mě odvezli rovnou do blázince,protože většině tyto děsivé hrůzy, toto zneuctění živých bytostí a tím snad i celého stvoření připadá normální, zatímco obrana
těch němých a nevýslovně trpících tvorů je pro většinu lidí ekoterorismus.Cítím se tak strašně vinna a tak strašně bezmocně, že to ani nedokážu vyjádřit................Jak mám pomoci ? Co mohu udělat ?
Copak lidstvo kleslo tak hluboko, proč to strašlivé zatajování na  straně jedné a naprostý nezájem na straně druhé, i když všichni tuší, co se skrývá za každým úhledně zabaleným řízečkem ?
Omlouvám se za tolik negace, myslela jsem, že se s tím časem nějak srovnám, ale s vědomím všednosti takových hrůz se nedá srovnat snad nikdy. Bolest, kterou cítím v prsou nepatří mě, je to bolest za všechny nevinné, bezbranné a ke strašlivé smrti lidmi odsouzené bytosti.
Za ně moc prosím, každý den prosím, ale nedostávám žádnou odpověď.

Anna

Milá Anno,
přišla jsi do tohoto života z vyšší dimenze. Jsi trošku odlišná duše.
Zajímá Tě to, co jiné lidi nezajímá. Ubližují TI věci, které ostatní lidi téměř nevnímají.
Tvé sepětí s přírodou je čitelné i v energiích tvé duše.Také máš pocit, že člověk si ten titul  "Pán tvorstva" vůbec nezaslouží?
Bolí tě z toho u srdce?Znám ten pocit. Když vidím skácenou alej krásných stromů,nevidím přes slzy. Když čtu o člověku, který si natáčí na video jak ubíjí k smrti zvířata, která jsou bezbranná, důvěřivá, musím se hodně ovládat, abych necítila stud za to,že jsem také člověk.Člověk je jediný tvor, který dokáže zabít pro zábavu. Jen tak. Aby se pobavil. Psí zápasy, to je zábava pro vyšší
vrstvy. Psi bojují až do vyčerpání, tak dlouho pokud jeden z nich nepadne mrtvý k zemi. Lidi okolo je povzbuzují a
uzavírají sázky. A pak až jeden ze psů zemře, jdou si radostně pro svou výhru. Co k tomu říct, co k tomu napsat?

Chybí mi slova. Nemohu vidět ty obrazy. Příliš z nich bolí srdce. Vzpoměla jsem si na fotografii fenky, která spolu se svými štěňaty odkojila veverku. A pak se mi vybavila vzpomínka, jak jsem jednou nastupovala do dopravního prostředku a byla tam opravdu velká strkanice a jeden muž zavolal silným hlasem:"Prosím Vás, tak se chovejte jako lidi a ne jak zvířata."

Mně napadlo, že chovat se někdy trochu jako zvířata, by nebylo vůbec na škodu.
A tak milá Anno, ani jedna nemůžeme ovlivnit celý svět. Ale nemusíme se s touhle situací smiřovat. Jsi duše z vyšších dimenzí, tato zem, je a bude vždy pro tebe místo plné zloby, šedivých dnů a nelidskosti. Ale žiješ zde. Svůj život jsi přijala, atak ti nezvbývá nic jiného než žít. A své svědomí uklidňovat aktivitou, která přinese užitek bezbranným obětem kterých Ti je tak líto. Aktivit je celá řada, můžeš třeba finančně podporovat psí útulek. Odmítat kupovat  krémy, které jsou testovány na zvířatech. Nenosit pravé kožešiny. A podobně. Jeden člověk nespasí svět, ale svým postojem může dát alespoň najevo, že zůstal člověkem.

S láskou  Kytička