Dobrý den,

Možná to není náhoda. Hledal jsem úplně jinou stránku a otevřela se mi právě ta Vaše. Popravdě je to na mně moc přitažené za vlasy, ale třeba je to jen o nedostatku mých informací nad touto tématikou andělů a síle Vesmíru. Jistě. Stačilo pouze zavřít okno, nebo úplně vypnout počítač. Nemohl jsem. Snad má zvědavost nebo co to bylo, zvítězila. Mimo jiné jsem si přečetl článek ze dne 14.5. 2009 „ JÁ UŽ TĚ NECHCI, PROTOŽE TI NEVĚŘÍM.“

A tak jsem se na chvíli zastavil. Překonal jsem prvotní odpor k růžové barvě.Toto téma je mi teď hodně blízké. Mohu přečíst i to, čemu v podstatě moc nevěřím. Nemusím spěchat. Mám teď dost času. Už  dva roky jsem opět sám. Neberte to tak, že si stěžuji. Mám teď spoustu času sám pro sebe, nikdo mně nikam netlačí, nerežíruje mi život, nezakazuje mi posezení s kamarády u dobrého piva. Mohu kouřit všude, kde mně napadne a nemusím denně uklízet. U nás mužů má i samota své výhody.

Proč to všechno píšu? Až donedávna jsem si myslel, že mám spokojenou rodinu. Že vydělávám dost peněz, mám rád ženu i své děti. Jezdíme na dovolenou, slušně bydlíme a máme dobré přátele. Já nemám milenku, ani jsem nikdy neměl. Snažím se žít podle určitých pravidel, i když nevyznávám žádnou víru. Nevím, proč právě mně to muselo potkat a život si se mnou musel zahrát takto nepěknou hru.

Je to více než dva a půl roku, co jsem zaregistroval  první změny na své ženě. Nějak příliš často chodila ke své kamarádce. Nějak stále neměla náladu na mně.Tak jsem nad tím dlouze přemýšlel, a jednou jsem jí šel ke kamarádce jednoduše a netaktně zkontrolovat. Nebyla tam. Přiznám se. Jsem chlap. Udělal jsem jí scénu. Neuhodil jsem jí, jen padla ostře mířena slova:"Kam chodíš Ty ……" Po chvíli se přiznala. Už pár měsíců se schází s našim společným kamarádem Martinem. Řekla to tak klidně a ani se u toho nezačervenala. Bylo to pro mně jako otřes mozku. Přišly nekonečné otázky a dohady, hádky a výčitky všeho, co jsem  já , nebo ona, udělali špatně. Pak přišla ta věta: „Už nemohu žít vedle tebe“. Za několik dnů po této větě přišel den, kdy se odstěhovala a vzala s sebou i naše dvě děti. (5 a 7 let). Náš "hodný"  „kamarád“ Martin si je k sobě nastěhoval. Až příliš rychle všechno proběhlo kolem našeho rozvodu a svěření dětí do její péče. Já jsem pracovně dost vytížený, často jezdím mimo republiku a to nejspíš o všem rozhodlo. Přišly další dny a otázka? Co  si počít s rozervaným srdcem a sebevědomím na bodu nula ? Mohl jsem se začít utápět v alkoholu, ale moje práce mi to nedovoluje. Mohl jsem začít nový vztah, ale i když to zní možná směšně, já  stále miluji svoji ženu. A tak tu jen sedím a čekám, že se jednoho dne, ke mně vrátí. Děti smím sice vidět co druhý víkend, ale když je má bývalá žena přiveze a zase odjede se svým nynějším přítelem a mým bývalým kamarádem, cítím jak mi stoupá tlak a cítím obrovské ponížení a zlost. Všední dny jsou tak dlouhé a večery nepřirozeně tiché a prázdné. Tolik mi má rodina chybí.  Zatímco já tady sedím a cítím se jako ten největší idiot, někde moje děti ( Anetka a Jan) dávají dobrou noc chlapovi, který měl tu drzost nazývat tolik let  mým kamarádem. Má teď moje děti i mojí ženu. Vím jen, že to mezi nimi tak úplně neklape. Že to není tak růžové, jako Vaše stránky.

A jestli se někdy moje žena bude chtít vrátit, asi nedokážu být tím tvrďákem, jakým bych chtěl být a tak jednoduše říct -

„ JÁ UŽ TĚ NECHCI, PROTOŽE TI NEVĚŘÍM.“ Já jsem asi trochu blázen. Ale věřím, že se jednou otevřou dveře a všichni tři, se mi zase vrátí. Já je chci zpátky. Co myslíte,snad nejsem úplná bačkora bez hrdosti?

Aleš

 Drahý Aleši

I takových dopisů dostávám spoustu. Vůbec si nemyslím, že jsi blázen. Máš jen stále rád ženu, kterou sis vybral jako matku pro své děti a chtěl si s ní prožít svůj život, zestárnout a vychovat děti.

Když někomu dáme své srdce, chápeš, že by to mělo být navždy. Tak to ale v životě nefunguje.Žádný člověk nám nepatří, nikoho nevlastníme. Přesto mám pro Tebe dobré zprávy.

Toto není trvalý stav. Ty svou ženu stále miluješ, protože ve Tvém podvědomí je informace, že musíte přestát tuto složitou zkoušku. Ty a Tvá žena k sobě najdete znovu cestu. Vím jen, že pan Martin dokáže dát Tvé ženě zázemí, ale rozhodně né nadlouho. Jeho čakry jsou znamením přelétavosti a nejistoty ve vztazích se ženami. Přijdou dny, kdy vzniknou spory a nepěkné, neharmonické energie zavládnou v jejich vztahu. Snaž se, pokud chceš svou ženu a děti zpátky o vzájemný kamarádský vztah. Nenásilný, jen aby věděla, že přesto, že Tě zradila, má v tobě oporu. To je velmi důležité, i když vím, že je to nesmírně těžké. Je potřeba posílat odpuštění. A čistit energie láskou, která je stále ve Tvém srdci. Existuje jedno mudrosloví „ Dva se perou, třetí se směje“. Řekla bych, že to přesně vystihuje situaci, která nastane. Věř mi, že Tvé večery už nebudou tak tiché.

Vydrž toto období bolesti a smutku. Nezavírej své srdce. Aby mohl přijít šťastný návrat, musí trochu bolet odloučení. I pro Tebe bude tato lekce lékem pro duši. Budeš si své rodiny mnohem více vážit.

S láskou Kytička