Milá Kytičko,
omlouvám se, že Ti píšu, ale nějak mě to popadlo a já jsem se rozhodla, že Ti musím napsat, co se mi dnes stalo. Nevím jestli to bude dávat smysl a jestli to bude mít "hlavu a patu", protože jsem trošku rozrušená, ale snad pochopíš co Ti chci napsat.
Asi od včerejška jsem měla strašnou chuť meditovat, aspoň trošku. Jenomže už třetí den ležím, přepadla mě chřipka nebo co, tak jsem si říkala, že to vydržím až budu zdravá, ale nějak to nešlo vydržet a já jsem dneska lehla, že si trošku zarelaxuju, vyčistím čakry a tak. Když jsem ležela, najednou mi před očima začaly lítat zlaté skvrny,nejdřív jsem si myslela, že to je něco za víčky, že třeba mrkám nebo tak, ale pak jsem pochopila, že to jsou andílci.Úplně jsem cítila, že jsou se mnou, oblilo mě teplo a já jsem cítila, že zničehonic brečím, normálně mi tekly slzy po tvářích. Měla jsem pocit, že mi přišli říct, že od teď už budu šťastná, pořád mi to šlo na mysl, že budu šťastná a že budu mít šťastnou rodinu. Nevím proč tohle. Snad jsem si to nenamlouvala, snad to nebyl jenom výplod mojí fantazie. Viděla jsem sebe, svou dcerku, nějakého muže a kočárek, byl podzim. Kytičko, nenamlouvám si to jen? Pořád jsem brečela. Potom když jsem cítila, že už jsem sama, měla jsem nutkání sednout si, a napsat dopis. Seděla jsem asi půl hodiny a psala a psala. Dopis na odpuštění. Nevím přesně komu jsem ho měla psát. Psala jsem co mi na mysl přišlo, prosila jsem o odpuštění všechny, úplně všechny, kterým jsem kdy ublížila. Prosila jsem i své rodiče, sourozence, prostě všechny. Nevím co se se mnou dělo, proč jsem měla takové nutkání. Musela jsem napsat i své holčičce, pořád jsem psala, že ji moc miluju. Ještě teď mi jdou slzy do očí, když Ti to píšu. Potom jsem to všechno spálila a šla si dát sprchu. Teď sedím u počítače, slzy mi tečou a já se cítím strašně lehce. Najednou snad i vím, proč přišla ta chřipka. Musela jsem vypnout, odpočinout si, být sama. Jinak bych tohle nikdy asi neudělala. Nevím jestli to všechno chápu, jestli si to jen nenamýšlím. Musela jsem Ti to napsat, snad se nezlobíš.
Kytičko, kdyby jsi si náhodou našla chviličku na přečtení mého mailu, budu moc ráda, kdybys mi napsala, jestli jsem to cítila, jestli to bylo opravdu tak jak si myslím nebo jestli jsem si to jen vymyslela ve své fantazii. Každopádně je mi teď dobře, cítím se lehko. Do postele už nepolezu, ale sbalím se, a pojedu k našim za dcerou, už je mi smutno. A myslím, že ty 3 dny co jsem proležela i když sama doma, mi moc pomohly. Moc

Ti děkuju.

Johanka

Johanko,
víš, andělé někdy otevírají intuici postupně.
To co jsme spolu udělaly, byla jen pouhá část.
Teď už záleží na Tobě co se bude dít dál.
Ale vidím, že jsi šikulka. A moc hezky Ti to jde. Víš, ta chřipka TI opravdu prospěla, i když to
zní divně. Někdy nám andělé posílají nemoc, aby nás posunuli.
Ty jsi to pochopila správně. Ano, budeš mít šťastnou rodinu. Už jí máš ve své představě.

Nepochybuj o ní. To co si vložíme do hlavy, ten scénář příštího děje, nás posunuje určitým směrem.
Mám teď před očima naše setkání. Jak nás andělé úžasně nasměrovali.
Cítila jsem potřebu tě kontaktovat a ty jsi zrovna projížděla městem, kde jsem byla. Právě v té jediné minutě mého telefonátu, jsi projela místem vzdáleným 80km od mého bydliště. Nejsem matematik, abych propočítávala pravděpodobnost takového setkání. A víš, že andělé nás neradi vidí počítat. Proto pouze děkuji. Za to,že toto všechno se děje. A my smíme být účastníky tohoto děje a můžeme pozorovat tu úžasnou souhru. Někdo přesně řídí děj. To už víme. Ten děj, řídí z lásky k nám. Máme si vzájemně pomáhat.

To je cíl.

My k tomu cíli běžíme. Občas padají klacky pod naše nohy. Ale my vstáváme a běžíme dál. A to je na tom to nádherné.
Mám z Tebe radost. Touha odpouštět a být se všemi v harmonii, to je jasná známka změny tvých vibrací. O to andělům jde. Abychom byli plni

lásky a měli otevřené srdce.

Děkuji Johanko, že JSI.

S láskou Kytička