Jdi na obsah Jdi na menu

NÁVRATY DO MINULÝCH ŽIVOTŮ

13. 10. 2010

žena-v-obrázku-růže.jpgMilá Kytičko,
moc ti děkuju za zasvěcení mého syna Honzíka i za cenné rady, které dostal.
Pecku (sdělení) jsem ale dostala i já.
Říkala jsi Honzíkovi, že to jeho kuchařské řemeslo, /má od děcka nutkání ho dělat/, je návaznost na jeho předchozí život (životy) a že má i odčinit těžké ublížení a přečin , kdy vědomě ( s přinucením někoho druhého ) nicméně VĚDOMĚ podal KDYSI patrně otrávené jídlo.


Kytičko jak to řekl....zamrazilo mě . Jeho bratr Martin, (moje indigové dítě) jako malý kluk často pronášel větu "není to jídlo otrávené????" Nechápala jsem. Jeho averze vůči jídlu je dodnes. Je velmi podezřívavý, na každém žvanci studuje "datum spotřeby" a jídlo starší 1 den nepozře. Prostě NE.
Takže Martin byl tou obětí Honzíkova otráveného jídla. Znovu se potkali.

A Honzík možná opakuje tu samou chybu. Nemá Martina zvlášť rád, toleruje ho jenom z MUSU. Martin v Honzíkově přítomnosti vře, neuznává ho, ponižuje ho- nebo rád provokuje jeho vznětlivou náturu, nebo ho prostě argumentačně ubíjí. Na stranu druhou myslí na něho a když přijede, vozí mu oblečení za nemalé peníze. Ale hlavně....Honzík má tendenci ho "vychovávat" a vést k řádu, který je jemu vlastní, a mě taky. Řád a systém je něco, co Martin soustavně nabourává a neuznává.

Nejsem ještě u PODSTATY. Ale snad to postupně budu rozplétat. Do toho je ještě "zápletka" kdy obě moje děti letitě soupeřily a dodnes soupeří O MNĚ!!!!! Jejich konflikty vždycky "filtrovali" přeze mě, se snahou, abych jim byla soudcem. A na můj "soudcovský" verdikt oba čekali. Oba čekali "kdo prohraje" a kdo bude VÍTĚZ. A těžce nesli, když jsem před cca 3mi lety zavedla DOMA NEUTRALITU. Konec soudcování.
Děkuji Kytičko. Mám ještě hóóódně co odkrývat. A prosit anděly o prohlubování mé intuice. Vesmír je něco tak nekonečně moudrého.
A ještě něco bych ti ráda napsala, veskrze pozitivního.

Mám svoji milovanou babičku, 92 let, v plné kondici a s absolutně čistým rozumem. A já už jsem přišla na to, proč ta babi tak dlouho žije. Ona měla a má své průpovídky. Třeba "chtěla bych se dožít"....a dořekne cíl (jestli pravnuk bude inženýr). Jak se inženýrem stal babi ihned nastaví nový cíl "chtěla bych se dožít jestli i Jana (další pravnučka) bude mít vysokou školu".
 
Protože letitě používá tatáž spojení "chtěla bych se dožít" vesmír už má toto osvojené a na tohle slyší. A chtěla bych se dožít mělo vždycky nějaký konkrétní cíl.
Když babi dostane důchod zašveholí "ještě jim ho nedáááám" (myšleno státu, když by umřela).
A těchto průpovídek je mnoho. Hóódně.

Silně mi to připomíná Helenu Růžičkovou ve filmu Vlak dětství a naděje. Tahle ženská na každou těžkost, komplikaci, překážku, zmar a problém ZVEDLA HLAVU A S VERVOU PRONESLA "NA TRAGICKEJ ŽIVOT JSEM JÁ PES". Touto větou (s emocema) poslala na každou situaci do vesmíru JÁ SE NEDÁM ZAHNAT OKOLNOSTMA DO KOUTA. Neřkuli to, že z ní čišela v daný moment obrovská síla a že touto energií podvědomě uklidňovala všechny lidičky kolem sebe s náklonností ke strachu.

Snažím se teď najít pro sebe podobné "mantry" a tyto si osvojit do své mluvy. Myslím, že to je zásadní princip.

Kytičko, měj se co nejlíp. A ahojky do dalšího setkání a dííííík.

Johanka
 

linka-C.gif

 
víla-nádherná.jpgDrahá Johanko,
Vesmír je opravdu moudrý a my máme šanci učit se z předchozích chyb a tak pracovat tak na naší vlastní moudrosti.
Každá energie a je jedno zda jí vyšleme v myšlence, slovu, či skutku, podnítí reakci a další sled událostí. To je zákon Akce a Reakce, tak to známe z fyziky.
Paměť naší duše je stále aktivní. My tam máme uchovány prožitky z minulých životů, jen informace o nich jsou uloženy v podvědomí a to pracuje na trochu odlišném principu.
 
Loni jsem navštívila Turecko. Nádhernou, bohatou zemi. Poznala jsem tam jednu dívku (22let). Potkávali jsme se u večeře, která byla, víc než bohatá. Tato dívka, která trávila dovolenou se svou maminkou,jen seděla a opravdu téměř nic nejedla. Pak mi její maminka prozradila, že i po pěti dnech, kdy odjely z domova, jí pečivo, které si přivezla. Tato dívka měla velmi zvláštní potřebu. Potřebovala vidět, kdo jídlo připravuje, zda je dodržována jakási „hygiéna“. Pokud neměla kontrolu nad jeho přípravou, nedokázala nic pozřít. Byla to velmi pohledná, i když značně pobledlá a hodně útlá dívka. Její pohled byl ale plný bolesti. Něco v jejím chování nebylo v pořádku. Něco jí hodně trápilo.
 
S touto dívkou jsem se setkala ještě jednou. Na oslavě narozenin její maminky, kde jsem byla pozvána.
Tam jsme jí zvedali ze země, protože se jí najednou udělalo nevolno a omdlela. Viděla jsem jak dívce najednou zbělely rty, jak se jí ztrácí barva z obličeje, a ona padá k zemi a ztrácí vědomí. Nikdy jsem neviděla tak bílé rty. Její obličej byl téměř průsvitný. Rázem byla jakoby bez života. Její krásné oči byly bez pohybu. Její maminka na mně začala křičet. Udělej NĚCO !!! Ona mi zemře. Snažila jsem se jí uklidnit. Uložily jsme jí na bezpečné místo a bezvládné nohy zvedli do výšky. To stačilo.
 
Celkem rychle začala reagovat, jednalo se jen o náhlý pokles krevního tlaku. Bylo mi jasné, čím to bylo. Ta dívka hladověla. Paradoxně na oslavě, kde se bohaté stoly prohýbaly jídlem. Cítím, že jsou tam ještě jiné okolnosti. Její tělo odmítá přijímat potravu. Důvodů je nejspíš víc.
 
Příběhy života, jsou někdy až neuvěřitelné, když  začneme nahlížet za záclonku tajemství a začneme chápat souvislosti. Příběh Tvého syna je poučný. Pokud něco uděláme špatně, jsme později postaveni do situace, která nám umožňuje naše chyby napravit. A to mi připomnělo jednu ze čtyř dohod našeho podvědomí.
 
„ DĚLEJ VŠE, JAK NEJLÉPE UMÍŠ.“
  

S láskou Kytička

 

linka-BC.gif

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kolo osudu

(vendy, 15. 10. 2010 13:18)

Drahá kitičko,
již jsem Ti psala a to asi před 4 lety o mé dcerce která zemřela na mentální anorexii...nějaká doba uplynula a mnohé jsem pochopila .Nevím zda všechno co jsem měla pochopit ,ale mnohé.Na cestu pochopení jsi mne nasměrovala Ty a za to bych chtěla moc poděkovat.
Připomněla jsem si to tímhle příběhem o oné dívce která omdlela a byla tak křehká jak píšeš.Jako by jsi psala o mé holčičce,také jí bylo 22let.
Dnes již vím že jsme nemohla udělat víc ,to co ona měla zde udělat udělala a její čas skončil,také rozumím už tomu jak moc nám to chtěla všechno ulehčit.
Mám za sebou kus cesty a před sebou další ,doufám ,že jsme na správné cestě ,a za mnohé díky mé dcerce,která mně tam postrčila a Tobě ,drahá Kytičko ,že jsi mi pomohla to uvidět
S přáním všeho dobrého posílám na křídlech andílků díky
s láskou jarka-vendy

zajímavé

(Aduš, 13. 10. 2010 18:23)

Opravdu pěkný příběh Johanky, je vidět,že vše má své opodstatnění..stejně i s babičkou je to zajímavé-neuvěřitelné jak Vesmír funguje..moc pěkné,Kytičko děkuju za zveřejnění:)

pomoc

(Katy, 13. 10. 2010 10:31)

Té dívce nešlo pomoci ?

Archiv

Kalendář
<< březen >>
<< 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Statistiky

Online: 5
Celkem: 3247353
Měsíc: 17253
Den: 709