Milá Kytičko,
asi ne náhodou jsem se dostala na tvé stránky. V podstatě mě duchovno zajímá už dlouho dobu. Žiji ve vztahu s mým přítelem( podvědomě se zřejmě oba vyhýbáme svatbě ) už 20. rok. Poznala jsem ho v 17 a byla jsem si od prvního okamžiku jistá, že je to ten pravý na celý život. Rok na to mě v době největší zamilovanosti chladnokrevně zradil, opustil bez vysvětlení. Až pak jsem zjistila, že je v tom jeho " kamarádka".Bylo to jakoby mi vrazil nůž do srdce. Nicméně rok poté se objevil znovu a opět si mě připoutal zpátky. A tak se to opakovalo dokud se nám nenarodila dcera. Neříkám, že v obdobích, kdy jsme nebyli spolu, jsem neměla žádné partnery. Vždy mi dávali pocit, že jsem pro ně dokonalá a ta jediná. Vracela jsem se však do vztahu, ve kterém tento pocit neznám, přestože jsem podle mínění lidí přitažlivá, pracovitá, zvládám tolik věcí najednou, že by to jiné porazilo. Narodil se nám syn a před rokem neplánovaný poslední benjamínek. Můj partner se k otěhotnění stavěl tím způsobem, že mi řekl, že je to na mně, ale ať si uvědomím, že tím ztratím možnost cestovat, jezdit na kole, chodit za zábavou. Váhala jsem jen krátký okamžik, tohle pro mě nebyla žádná ztráta oproti možnosti přivést na svět další mimi. A s tou zábavou to u mě není tak horké. V našem vztahu se baví především on. Je velmi pohledný, sportovec a ve společnosti především u žen velice oblíbený. Pravý lev. Má spoustu přítelkyň se kterými chodí na kávu, řeší s nimi své sny, touhy, ale i problémy a přede mnou vše skrývá. Prakticky si žije ještě svůj vlastní život vedle toho našeho společného. Rozhoduje si o všem sám. I o financích. A to s sebou přináší i šílené kopance. Je silně zaměřený na peníze, ale tvrdí, že ne. Chce si za ně jen koupit svobodu a ukazuje přitom na ostatní lidi, kteří jsou podle něj nešťastní, protože žijí ze dne na den a nemají žádnou perspektivu. Necítím se, že bych chtěla patřit k takovým zoufalým lidem, kteří za ničím nejdou. On mi to ale stále předhazuje. Nemám potřebu si své dny plánovat , ale on mě do toho nutí. Začátkem února jsem mu přišla na nevěru, takovým způsobem, že jsem na něj uhodila s tím, že o všem vím, že jsem se to dočetla v jeho korespondenci a řekla mu, že s ním končím ať vypadne. Ve skutečnosti jsem však nevěděla nic, měla jsem jen už delší dobu šílenou tíži na solaru a to je vždy známkou toho, že mě podvádí. Byl v takovém šoku, že přiznal, že do toho spadnul a už to trvá několik měsíců. Z toho jsem zase byla zničená já, protože jsem mu tak nějak odpouštěla jeho krátké flirty, ale tohle jsem nečekala. Dlouhodobý vztah vedle toho našeho, přičemž jsem si celý rok připadala ohromně šťastná a ani ve snu by mě nenapadlo, že se dokáže tak přetvařovat. Naše 3 děti nesmírně miluje, je to skvělý táta. Něco se ve mě tentokrát zlomilo. Už nemůžu dál, ale nějaké síly mě stále nutí zůstávat. Je to jako na houpačce. Jeden den se ráno probudím a říkám si, že vše hodím za hlavu a začneme znovu. Druhý den jsem vzteklá, nemůžu se na něj ani podívat, nejraději bych, aby se sbalil a zmizel už konečně z mého života. Cítím, že bych se s tím sama poprala a zvládla všechno i když 3 děti je pěkný zápřah.
Prosím poraď mi, jestli má tenhle vztah nějakou budoucnost, jestli se můžeme nějak změnit. Vím, co bych měla dělat, ale připadá mi hloupé a dětinské chovat se podle těch "moudrých" rad psychologů- vzbuzovat ve svém partnerovi schválně žárlivost, strojit se, chodit pozdě domů, vysedávat s kamarády na kafíčku. Byla by to jen hloupá odplata. Chci a potřebuji ve vztahu důvěru a žádnou přetvářku. A toho se mi bohužel u něj nedostává. Copak musím i vedle toho nejbližšího člověka pořád něco hrát? Moc děkuji za odpověď
Zlatuška

 
Zlatuško,
kartičky mluvily naprosto jasně.
Potřebuješ najít rovnováhu.
A tu v tomto vztahu definitivně ztrácíš. Potřebuješ pocítit svobodu, neboť tě spoutává lež a přetvářka.Cítíš na rukou okovy, protože si uvědomuješ, že ve lži se nedá volně dýchat. A nedůvěra je známkou bolesti ve tvé duši. Pokud se budeš trápit, objeví se zdravotní problémy a nebudeš věřit ani sama sobě.Tím,že se sama postaráš o děti, získáš sílu osobnosti. Seberealizace. V každém případě mi věř, že brzy tvůj manžel pochopí, že v tobě ztrácí něco velmi cenného. Ztrácí tvé otevřené srdce, které se zavřelo, protože bylo poníženo a zraněno.
Přeji Ti hodně odvahy a sluníčkových dnů.
S láskou Kytička

 
Milá Kytičko,
především ti musím poděkovat za tvé řádky. Byla jsem opravdu překvapená, když jsem uviděla odpověď od tebe. Od mého dopisu uteklo pár dní a já čím dál tím víc cítím, že už to zvládnu. Mám na své straně obrovskou podporu jednoho pozemského anděla, jinak tuto paní nemůžu nazvat. Vím, že mi moc pomáhá, čistí, vede. Najednou zase začínám objevovat svojí ztracenou identitu. Už jsem to zase já, ta stará bojovnice, o pár let starší, rozumnější a díky mateřství citlivější. V současné době mám jasno, po jaké cestě se vydat. Po cestě seberealizace. Příliš jsem spoléhala na svého partnera a celá se v něm ztratila. On sám ze své cesty sešel a bylo potřeba ho vrátit zpátky. Jsem ráda, že na sobě začíná pracovat. Jde to možná pomalu a možná, že proměna bude hodně bolet nás oba. Za těchto podmínek se musí naše cesty rozdělit a já už si dovedu představit život bez něj. Někde úplně vzadu je skrytá myšlenka na shledání, ale to bude jen v případě, že si do morku kostí uvědomí, že se nenarodil jen pro hromadění majetku a sexuálních prožitků.
Přeji ti krásné láskyplné dny a ještě jednou děkuji
Zlatuška