Srdečně Vás zdravím milá

Kytičko,

vím, že máte spoustu dotazů a že

Vám píší lidé s bolestnými a

pohnutými osudy.

Naštěstí nejsem na tom tak moc

špatně, ale přesto mám trápení, které

trvá už  dlouho a nevím, jak si sama

pomoci. Trochu se zabývám

                                                                       Tarotem   i andělskými kartami, ale

připadá mi, že v této situaci je člověk sám sobě špatným rádcem, proto

se obracím s prosbou na Vás. Můj problém se týká mého vztahu s muži. Je mi 28

let, mám dvě děti, jsem rozvedená a manželství ani druhý vztah po rozvodu se mi

nezdařil. Minulý  rok jsem poznala muže, kterého jsem od začátku milovala a stále

miluji, ale připadá mi, že by mě ten vztah zničil. Během celého roku jsem se to

snažila ukončit, ale nešlo to.

Pořád tam bylo silné pouto, které nás k sobě znovu přitáhlo.

Když jsem se s ním  seznámila, tak se mi druhý den zdál sen, v tom snu jsem stála u

okna a dívala se k nebi, najednou se na nebi vytvořila mléčná dráha z které vyletěla

žlutobílá žhnoucí koule a letěla k mému oknu. Měla jsem hrozný strach o děti a že

tak kolule vletí do bytu a zabije nás.

Rychle jsem zavírala okno a ta koule do okna narazila a zase se

vracela k té mléčné dráze, tam se otočila a opět mířila k mému oknu, tak se to

opakovalo asi třikrát až jsem to okno neudržela, otevřelo se a ta koule mi vletěla

přímo do dlaní, vůbec nepálila, jen příjemně hřála a tak zvláštně neznámě voněla.

Dívala jsem se na ni, jak svítí v mým rukou a pak se jakoby z popela rozsypala a

vsákla do koberce a nezanechala ani čmouhu. Ten sen byl tak živý a intenzivní. Stále

nevím, jak si jej vyložit. Nevím, co dělám stále špatně, proč se mi vztahy nedaří?

Proč stále mám pocit, že mě ten druhý podrazí, proč mu nedokážu věřit, proč mám

stále pocit, že mě jen využívá a opravdu nemiluje? Já vím, je to malicherné nač se

Vás tu ptám, ale já opravdu nevím, jak dál. Mám zůstat sama, bude to lepší?

Kytičko, vím, vychrlila jsem tady na Vás spoustu dotazů a pocitů, ale když si

najdete chviličku, budu ráda za každé Vaše písmenko.

Přeji krásný zbytek víkendu a moc

děkuji.

S úctou Danell

Milá  Danell,

to co u tebe vidím, je jakýsi blok. Postavená zeď, která tě má chránit  před zklamáním. Nedůvěra  k ostatním často pramení z malé víry k sobě samým.
Nevěříme sobě, a  tak nedůvěřujeme ani ostatním. Ptáš se mně, jestli máš zůstat sama, a přitom bolestně toužíš po lásce a objetí. Jsi plná lásky, musíš jí dávat dál. Ty sama nedokážeš být.

Není to proto,že by jsi nezvládla se sama postarat o rodinu, ale je to proto,že bez lásky nedokážeš žít.Jak už jsem mnohokráte psala, naše duše má paměť a jak prochází různými životy a zkouškami tak v této paměti něco zůstává a něco je zastřeno vědomím fyzického těla. Z tohoto poznatku plynou všechny druhy fóbiií, tedy nevysvětlitelného strachu z něčeho, čeho se jiný člověk vůbec nebojí.

A tak si při našem narození s sebou přinášíme nejen dědičné dispozice, ale také určité prožitky a zkušenosti. Každý si přináší ty své strachy a nejrůznější obavy.Je třeba se zbavit negativních pocitů, abychom se mohli dále otevřít. Já tě vidím jako milující ženu, obklopenou milujícími lidmi.

Otevřít své srdce a náruč. Jak je to těžké pro člověka, kterému někdo krutě ublížil. Kterého zradili ti, které miloval. Přesně to, se ti už v jednom z životů stalo. Já mám, ale pro tebe příznivé zprávy. Tento život se máš naučit důvěře a sebedůvěře.

Jsi úžasná, vyspělá duše a máš před sebou roky, ve kterých  budeš rozdávat lásku a pomoc ostatním. Jen takto můžeš totiž být šťastná.
Jen tak jsi úplná. Neboj se mít ráda. To co budeš dávat, to se ti bude vracet zpátky.

Přeji Ti sluníčkové dny plné lásky.

 S láskou Kytička

 
Krásný večer milá Kytičko,

akorát jsem přišla ze školy a otevřela si mail od Tebe. Ani nevíš, jak moc mě zahřál

u srdce. Mnohokrát Ti děkuji, že sis na mne udělala čas. Vím, že máš opravdu

spoustu nemocných duší, kterým moc pomáháš. Vlastně teď i té moji :0). Máš

pravdu, o blocích jsem si moc dobře vědoma, jen jsem nevěřila sama sobě, že by to

tak opravdu bylo. Ano, nevěřím si, stále se přesvědčuji o tom, že si nic nezasloužím,

že nic nezvládnu a že když dám svou lásku a důvěru, tak že se mi to vymstí a špatně

dopadnu a já už nechci trpět. Jsem silná osobnost, tedy alespoň navenek, ale uvnitř

jsi mne přesně vystihla. A úplně jsi mne dojala k slzám, musím se přiznat. Sice

nevím  jak to zvládnu, peru se s tím už tak dlouho, ale strašně moc to zvládnout chci.

Ještě jednou děkuji za Tvá krásná a pravdivá slova, která mou bolavou duši tolik

zahřála.

Jsi krásný člověk.

S úctou a láskou Danell