Milá Kytičko,
dovol mi vyprávět můj příběh, který se týká spolužití s duší z mého minulého života.
Asi před patnácti lety jsem si začala víc všímat, že se mi přesouvají květiny na balkoně a padají drobné věci z poliček, a to vše samo o sobě - ale neměla jsem z toho strach.
Jakoby mi nějaká duchovní síla říkala, nechci ti ublížit, jenom chci, abys věděla, že jsem s tebou. A tak jsem se nebála. Přesto jsem provedla odvedení duše za pomoci archandělů, kdy jsem cítila, že se cosi odtrhuje od mé srdeční čakry. Přesto duše zůstala v mé blízkosti, věci se přesouvaly dál.
Asi před rokem jsem byla na regresi, kde mi paní řekla, že mám u sebe duši z minulého života - můj otec, který zemřel poměrně mladý, a já jsem zůstala ve svých asi 25 letech bez otce, přicemž matku jsem ztratila si ve 3 letech, takže mě vychovával sám. O manžela jsem tehdy přišla asi o 2 roky později, takže jsem zůstala úplně sama.
Se svým otcem jsem měla velice silný a krásný citový vztah. Do dnešní doby, přestože mám úžasného manžela, jsem takový vztah nenašla. Je se mnou stále, dává mi svou přítomnost najevo tím, že roztančí plamínek u svíčky a mně je dobře, že je se mnou. Přesto mi leží v hlavě otázka, zda by mu přeci jenom nebylo lépe, kdyby odešel do světla, slyšela jsem i takový názor, že každá duše by se měla vrátit do světla. Ale já cítím, že mi s ním dobře a nevím, jestli by mu to nebylo líto, kdybych ho posílala pryč.
Milá Kytičko, mohla bys mi prosím poradit, co by pro tuto dušičku bylo lepší - zůstat či nezůstat?
Děkuji za odpověď
a přeji ti moc krásné dny plné pohody a lásky
Tvoje Monika
Monika

Drahá Moniko,

Cítila jsem při čtení Tvého emailu,že duše, o které mi píšeš, je milující a velmi silně citově vázaná na Tvé energie. Víš, když poprosíš anděly o odvedení duše, uděláš to upřímně s láskou a důvěrou, andělé ji odvedou  a duše pokud má dojít do světla, tak ochotně jde to je to pro ní lepší.
Ale taky tu může být dohoda s Vyšší silou, než jsou andělé. Dohoda mezi duší a Stvořitelem. Jakýsi souhlas, že smí zůstat a pomáhat člověku žijícímu zde na Zemi, s kterým duši pojí pouto, které je věčné. Pouto velké lásky. Duše je ochotna žít s člověkem, který ji někdy vnímá a někdy třeba vůbec netuší, že je vedle něho tak láskyplná energie. Duše přesto zůstává a ochotně zastává úlohu rádce a ochranitele. Takovou duši nelze odvést. Už se mi to několikrát stalo. Duše mi sdělila, že je tu Vyšší zájem, aby zůstávala tam, kde je.

Bohužel jsem i zaznamenala duši, která zůstávala u dotyčného člověka za trest jako připomínka jeho špatného chování v minulém životě. Duše mi řekla,že odejde zároveň s tím člověkem. Že čeká na jeho smrt. Pak spolu zúčtují. „Musí být potrestán.“ Znělo to dost děsivě, tyto slova mi dlouho připomínaly, že opravdu nic nezůstane skryto a zapomenuto. Zvláštní na tom příběhu je to, že ten člověk postupně opravdu přichází o všechno, co miloval.

Přišel o manželku, o veškerý majetek, kterého bylo docela dost, o přátele a jeho dalším údělem je samota. Já to vnímám tak, že přivtělená duše dohlíží, aby vše probíhalo tak, jak má.
Nikdo tuto duši nedokáže odvést. Je jí dovoleno zůstat. Nikdo na tom nic nedokáže změnit.

Moničko, Tvůj příběh je ve znamení nedokončené lásky. Když duše neodešla
Má to svůj důvod..pokud tě chce chránit, nebránila bych se, kolem nás je hodně ochranitelských duchovních bytostí. ON  tě bude ochraňovat... a přeje si, aby jsi mu dala jméno. Kdysi se jmenoval Falisius. Ale prý to už víš.
Ať uděláš jakýkoli rituál, stejně zůstane. Jeho láska a  starostlivost o Tebe jsou překrásné.

Poděkuj a miluj tuto duši, která je Tvým pomocníkem.

Přeji Ti sluníčkové dny

S láskou Kytička