Dobrý den,

Zcela náhodou jsem narazila na Vaše stránky. Dalo mi to dost velké úsílí, abych byla schopna Vám napsat o takové bolesti, kterou cítím. Promiňte jestli obtěžuji.
Je mi 49 let a v manželství nejsem příliš spokojená. Nedokážu si svého muže vážit. Myslím, že jeden druhého vedle sebe jen tak trpně snášíme.¨
Když jsme se seznámili, bylo nám 17 let a já jsem věci viděla v růžových barvách a byla jsem zamilovaná. Brát jsme se museli za necelý rok, čekala jsem dítě.

Po narození syna Dalibora, jsme se přestěhovali na malou vesničku, kde jsem očekávala šťastný rodinný život. Můj manžel se ale začal často chodit s kamarády bavit po svém, a já trávila čas doma s dítětem. Cítila jsem to odcizení,které u nás nastalo. Chtěla jsem lásku, porozumění.
A tak jsem potkala muže, s kterým jsme se sblížili. Naše sblížení nezůstalo bez následků. Byla jsem zoufalá, když jsem zjistila, že jsem těhotná s přítelem. Od začátku jsem věděla,že dítě je jeho. Manželovi jsem nic neřekla a tak se mi narodila Liduška. Byla moc krásná a manžel nic netušil.

Pak jeden večer přišel manžel opilý a já už jsem to nemohla udržet, tu hroznou lež o dítěti.
A tak se všechno dověděl. Byla to ošklivá scéna, nebyla jsem ušetřena facek a ponížení, ale přežila jsem to. Náš život šel dál a manžel kupodivu mezi dětmi nedělal rozdíly. Měl Lidku rád. Bylo to vidět, hrál si s oběma dětmi úplně stejně. Začala jsem dokonce trávit s manželem víc času, tak nějak více si mně všímal. Jednou jsme byli u známých na Silvestra a přišel tam muž, který mně na první pohled zaujal. Byl tam sám. Můj manžel byl hodně opilý  a já se chtěla bavit a tancovat. Začalo to hodně jiskřit mezi námi, snad to bylo i tím alkoholem, a tak jsme si vyměnili telefony a slíbili jsme si, že se brzy sejdeme. A tak jsem se znovu zamilovala. Scházeli jsme se tajně, nikdy jsme si nic neslibovali, věděli jsme,že to jednou skončí. Nevím, zda tomu osud tak chtěl, nebo to byl trest za mé hříchy, ale opět jsem zjistila,že čekám dítě a tentokrát jsem nevěděla, jestli je manželovo, nebo je přítele. Po nocích jsem jen brečela, ale nikomu jsem nemohla nic říct. Nic jiného nezbývalo, než mlčet. A tak se narodila Vendulka, do letního dne a manžel mi přinesl do porodnice velkou kytku. Jak Vendulka rostla, víc a víc jsem v ní poznávala přítele. Nemám vůbec žádné pochybnosti, že je to přítelovo dítě. Manžel si ničeho nevšiml a tak jsme žili dál. Děti dospěly a Liduška si založila vlastní rodinu. Dalibor si našel dobrou práci a já dál žila ve lži. Všechno se mi zhroutilo jeden večer, kdy u nás zazvonila policie. Na tu chvíli nikdy nezapomenu. Přišli nám oznámit, že nás syn Dalibor už nežije,že se stal obětí násilného činu. Jen tak nám oznámili,že našeho syna, někdo zabil. Byla to náhoda? Nebo osud?

Nevíme. Jen jsme si oba uvědomili, já i můj muž, že kvůli dcerám, musíme žít dál. Milá Kytičko, hrozně mně bolí u srdce, když vidím, jak moc má manžel Vendulku rád. Věří, že je jeho a miluje ji jak otec dokáže milovat své dítě. Nedávno se Vendulka vdala. V únoru se nám má narodit další vnouče, a manžel se už moc těší, protože věří, že je to jeho krev.  Kytičko, mám mu konečně říct pravdu? Co když mu ale zase jen ublížím? Měl by to vůbec vědět? Proč nám osud vzal naše dítě, které nás tolik spojovalo. Jinak už bychom spolu možná nebyli. Co mám teď dělat? Poslední dobou se manžel necítí po zdravotní stránce nejlíp. Mám dál mlčet?

Magdaléna

Drahá Magdaléno,
klubíčko Tvého osudu se pořádně zamotalo. Cítím, že Tvé srdce je plné bolesti. Já vím,že jsi nechtěla a nechceš nikomu ublížit. Neudělala jsi schválně nikomu bolest. Nejsi zlá.

Tvůj problém je pouze velká nezodpovědnost. Lehkovážnost. Myslím,že těch mužů ve Tvém srdci, bylo daleko víc, a to co vidím já, je žena, která nepřemýšlela o následcích. Jednala impulzivně.

Bez přemýšlení. Cítila jsi opravdu lásku? Spíše to Magdaleno byla jen touha a pak se to už nedalo zastavit. Ptáš se proč Tvůj syn,který spojoval Tebe a manžela navždy odešel? To abys měla příležitost  dokázat, že Vaše láska, překoná i tuto krutou bolest. Aby Tě ještě více bolela skutečnost, že vlastní dítě manžel musel ztratit a cizí teď nevědomky miluje. Abys pochopila, že pravda má velikou cenu a my si jí někdy nevážíme. Já vím, teď bys moc ráda manželovi řekla pravdu. Ale nejde to. A věř mi, pokud mu jí řekneš, vezmeš mu veškerou radost ze života. Nic mu už nezůstane. Takové pocity, jaké bude mít ve svém srdci, neustojí. Jeho zdravotní stav je už teď ohrožený. Vidím velkou změnu na jeho cévách a krevním oběhu. Měl by teď být v klidu, radosti a pohodě. Měl by cítit oporu ve své rodině. Je těžké nosit si v sobě takové tajemství. Má hodně těžkou váhu. Nedovolí ti, nadechnout se. Víš, mám před očima svatební obřad a slova oddávající ho který říká, že ten, kdo má proti sňatku, nějaké výhrady, má to říci teď hned, a nebo mlčet navždy.

To je přesné. Buď si to měla manželovi říci hned,že jsi ho podvedla a čekáš dítě, o kterém si nejsi jistá jeho otcovstvím  a nebo už musíš navždy mlčet.

Pravda je Magdaléno vzácná a  ty jsi už ztratila možnost ji říct. Protože teď už Tvůj manžel tu pravdu neunese. Neubližuj mu, ponechej ho raději v nevědomosti. Navíc, nemáš žádný důkaz, že dítě není jeho. Není zde žádný test, krevní zkouška. Neber mu tedy tu velkou lásku, kterou cítí ke své dceři. To je to jediné co ho stále drží při životě. Jestli to ztratí, nebude mít citové pouto a odejde.

Přeji Ti hodně sluníčkových dnů

S láskou Kytička