Drahá Kytičko,

 
Na duchovním semináři jsem byla poprvé. Nevěděla jsem co mám očekávat, ale moc mě to k tobě táhlo. Možná proto jsem čekala, že to všechno bude probíhat jinak a s jiným výsledkem.

Už když jsem si sedla a chvíli poslouchala Tvá slova, cítila jsem se zvláštně. Brněly mně kříže, a pravá lopatka. A to se stupňovalo po celou dobu. Později mi to brnění přešlo i do pravé ruky, později do obou. Tvá slova měla hloubku a ohromnou sílu.

Nejvíce na mně asi zapůsobila meditace-myslela jsem si , že něco takového nedokážu, že se nedokážu uklidnit natolik,abych vydržela soustředit myšlenky. Což se mi mimochodem moc nedařilo. Ta hudba byla velice zvláštní, jako kdybych se přenesla jinam, měla jsem pocit že jsem mezi mnichy, jako by v mužském klášteře. Ale když v té písničce zašeptal-bylo to jako zašeptání-ten mužský hlas, dostala jsem strašný strach, opravdu moc, musela jsem otevřít oči, vrátit se zpět. Bála jsem se toho zvuku. Nevím ale pproč. U druhé písničky jsem si představovala louku, zelenou hodně osvětlenou, ale né od slunce, jen osvětlenou.

A byly tam děti. Smáli se a já se rozplakala. I teď , když Ti píšu, derou se mi do očí slzy. Dotkly se mě ty děti. Děvčátko. Krásné a srdečné. Byla nádherná. A to možná souvisí s tím, co se mi stalo, ve čtvrtek. Snažíme se s manželem o druhé miminko, ale nedaří se nám. Zrovna to vypadalo , že nám to vyšlo,ale nebylo tomu tak. V ten den se nedařilo nic, a nakonec jsem propukla takovému pláči, že i můj 3 letý chlapeček za mnou přišel objímal mě, hladil po tváři a říkla mi "Maminko neplakej, neplakej. Byl to tak silný okamžik. Byla jsem hodně vděčná, že ho mám. A to jsi dnes také nakousla. Že pokud matka přijde o dítě před porodem, má ji to posunout jinam. I já to pochopila, ale až dnes. A za to Ti moc z celého srdíčka děkuji.

Ale já se přiznám, že jsem přišla pro pomoc, pro odpověď.
Já se totiž bojím doma. Hlavně večer. Bojím se být sama. Došlo to už tak daleko, že jsem se v noci strašně bála. Ale strašně! Něco jakoby stálo za mnou, a já se na to stejně dívala. Ale byla jsem na boku,zády. Drželo mně to za ramena, a táhlo ven z postele.Tekly mi slzy, měla jsem hrozný strach. Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Nešlo to. A přitom jsem měla otevřené oči. Byla jsem jako paralyzovaná. Ale uviděla jsem vedle sebe manžela a myslela nato, ať mi pomůže. Nakonec to zmizelo tak najednou,jak se to objevilo. Já si připadám jako blázen,. Nevím si s tím rady a moc ale opravdu moc se bojím, že se to vrátí. Nerozumím tomu.
A další hrozný zážitek, který mně trápí, a to už roky, je můj děda. Když zemřel, přišla k nám domů babička, řekla nám co se stalo, a nevím proč-byla jsem puberťák, ale pohřeb a všechno kolem , jsem s ní vyřizovala já.Nevadilo mi to, sama jsem se ji nabídla. Ale po pohřbu se mi stalo něco, čemu nerozumím.

A mám výčitky a taky trochu strach, co jsem dědečkovi provedla. Šla jsem totiž ten večer spát, a v noci jsem se vzbudila. Měli jsme se sestrou patrové postele,kovové a já spala dole. Probudila jsem se a viděla nad sebou-v té posteli černý ovál, a z toho oválu na mně doslova vyskočila bílá postava a vypadala jako děda. Měla ale tak skroucený obličej. Takový škleb a otevřenou pusu. Ruce měl taky před sebou a pak se stalo něco hodně zvláštního-doslova mnou PROLEŤEL! Ta postava se dala do pohybu a proletěla mnou. Já cítila strach -proč,co jsem ti provedla-a byla mi tak strašná zima, jako nikdy před tím a nikdy potom. Ta zima byla hrozná. Strašně studená. Ovál zmizel a já kupodivu usnula. Mnohokrát si na ten zážitek vzpomenu, a pořád mám jedinou otázku-PROČ_
Dědečka jsem měla moc ráda. Byl skvělý. Moc ráda na něj vzpomínám. O to víc se mně to dotýká. Mám výčitky, ale nevím proč. ??

Na tvém dnešním semináři jsem byla jako vyměněná. Jindy jsem společenská , ráda si povídám, poznávám nové lidi. Ale dneska jsem byla schopná jen poslouchat Tvá slova, a ukládat vše do paměti. Všechno se mi honilo hlavou. Ale bylo mi čím dál víc slabo. Až na omdlení. A hrozně mě mravenčilo v rukou. Když jsi během meditace mezi námi procházela a dotýkala ses nás, ohromilo mně, jak horké dlaně máš. Bylo to moc příjemné. Lucka mě po návratu ze semináře v Beskydech-masérský-zkoušela masírovat. A já měla nejdříve dost nepříjemné pocity. Vadí mi, když se mně někdo dotýká. Ale pak se mi to začalo líbit, a nakonec jsem odešla opravdu šťastná. Možná jsem něco takového , čekala i dneska. Ale naopak mě docela vystrašilo to, že jsi mně nechci říct odmítla, já se na tebe ani nezlobím, opravdu, ale že si se do ničeho nepustila. Myslím se mnou.

A další zajímavý okamžik byl, když jsme měli malovat mandaly,a ty ses mně jako mimochodem dotkla když jsi procházela, a zarazila ses. Já jsem asi příliš zvědavá, ale nad čím ses tak pozastavila? Chtěla jsi mě projet kyvadlem, ale nakonec se to asi, nemělo stát. Zkoušela jsem počkat po zasvěcování, a našla jsem odvahu se znovu zeptat, ale jako by ses mně lekla. Myslela jsem si, že mně taky obejmeš, ale nic takového se nestalo.Po tom zasvěcování jsem v té místnosti-když jsem se vracela pro LUcku-cítla zvláštní pocity a myslela jsem že mi vyskočí srdce z hrudi, tak moc mi bušilo, ale bylo to příjemné.
 Já se na Tebe Kytičko nezlobím, opravdu ne. Vím že toho máš hodně. A že tě určitě vyčerpává když celý den pracuješ s tolika lidmi. Ale chtěla bych to pochopit. Přiznám se, že jsem se toho trochu lekla,.Dostala jsem strach, že je něco moc špatně. Já to podvědomě cítím, jen nevím jak to vyřešit. Jak se toho zbavit?

Já jsem poslední dobou byla dost nepříjemná, přiznám se, ač nerada jsem i dost křičela, ale vždycky mně to hrozně mrzelo. Jako bych to ani nebyla já kdo křičí. Já už nevěděla jak si vymoct pomoc, ale dneska jsem tak tichá. I na semináři jsem moc nemluvila, nebo velice potichu. I doma jako bych šeptala. Manžel se na mě tak divně díval, a syn taky. Nejdříve ke mně ani nechtěli jít, a to mě zasáhlo znovu. Nakonec jsem se šla osprchovat, a syn za mnou přišel do koupelny,dívá se na mně a říká" Maminka už není smutná," A odešel. Vlezla jsem si do sprchy a tam propukla v pláč, ale pak když jsem se i umyla a vyplakala, jsem se cítila lehčí.

Já jsem se moc rozepsala, ale snad se nezlobíš. A snad najdeme cestu jak z toho všeho ven. Dneska jsem poznala sama sebe z jiného úhlu,a vím,že chci poznat víc.

Moc Ti Kytičko děkuji za dnešní seminář, a budu se těšit na odpověď. Alespoň nějakou. Jestli to bude možné.
Děkuji Ti s pokorou a z celého srdíčka

Magda

Milá Magdičko,
Máš ve všem pravdu. Energie kolem Tebe, nebyly vůbec příjemné a já jsem se jakoby zasekla v pomoci, kterou jsem Ti chtěla poskytnout. Něco velice nepříjemného se napojilo na Tvé energie. Nelíbí se mi ta bytost, která tě okupuje a ovlivňuje Tvé chování.
Na semináři bylo hodně lidí, bylo tam hodně andělské energie a to Ti bylo nepříjemné. Zvláště po zasvěcování, kdy jsou přítomny velmi vysoké duchovní bytosti, kdy pracuji s energií archandělů a Universem.
Je to pochopitelné....Bytosti, která je u Tebe se totiž tyto čisté energie nezamlouvají. Proto ta snaha o nevolnost a zcela jistě
i myšlenky na opuštění semináře. Jsem si jistá, že tato bytost Ti také brání otěhotnět. Dušička miminka je blízko, ale nedaří se Ti srovnat si myšlenky, být v pohodě a přijmout ji. Je to určitě holčička.

Magdi, to ale v žádném případě neznamená, že jsi špatná TY. Představ si krásného bílého pejska, který proletí křovím a nachytá
na svou srst listy a nečistotu, protože možná byl trochu neopatrný, anebo zkrátka nevěděl, že se mu to může stát. Najednou je plný větviček, listí a smetí. Nemůže se rozběhnout, a bolí ho to. Je potřeba mu pročesat jeho srst a očistit.

Pak je to zase ten milý krásný pejsek. Naše jemnohmotná těla jsou jako světelná srst. Jsou to paprsky světla proudící kolem nás. A taky se na ně chytají velmi často negativní věci.
Magdi, nemohla jsem Tě objímat... Bylo by ti ještě hůř. Nemohla jsem odvádět tu podivnou bytost, která je u Tebe a projevuje se dost značnou silou. Na bylo kolem nás příliš mnoho lidiček, příliš energií a málo klidu. U toho potřebujeme být jen my dvě a andílci a samozřejmě Universální energie.

Posílám Ti svou skype adresu. Ihned jak se spojíme začneme s energiemi, kolem Tebe pracovat. Nejdříve na dálku. Pak uvidíme, co bude dál. Já budu mít určitě cestu do Ostravy v nejbližší době a dáme si někde kafíčko a všechno znovu probereme a já Ti pomůžu. Pročistíme Tvé energie, uvolníme bloky a holčičce připravíme cestu.
Teď prosím, aby jsi říkala před usnutím a po probuzení tyto věty, a bys do svého podvědomí ukládala tyto informace.

VE MNĚ A KOLEM MNĚ JE ČISTO.

DO MÉHO ŽIVOTA PROUDÍ NOVÁ, ČISTÁ ENERGIE SAMOTNÉHO STVOŘITELE.

JSEM POD VYŠŠÍ OCHRANOU ARCHANDĚLŮ.

Měj se zatím krásně, přeji Ti dny plné lásky a sluníčka

S láskou Kytička