Jdi na obsah Jdi na menu
 


KLADU NA SEBE PŘÍLIŠ VELKÉ NÁROKY?

21. 7. 2007

ObrazekMilá Kytičko,

obracím se na Vás s prosbou o radu. Je mi 26 let, Myslím, že jsem ctižádostivá a cílevědomá. Vím, že nesnesu pocit "prohry", zklamání, negativní kritiku. Sebemenší neúspěch ve mně vyvolá pocit beznaděje, ponížení, často se cítím velice provinile. V některých směrech mám na sebe příliš veliké nároky. Dávné nepřijetí na vysokou školu ve mně vyvolalo přesvědčení, že jsem hloupá... Drobné nedostatky postavy mi brání v tom, abych se cítila přitažlivá. Tak jsem to před léty dotáhla téměř k anorexii. Silou vůle jsem se k přijetí na vysokou školu dopracovala. Vím, že jsem v životě mnoha věcí dosáhla jen díky obrovskému úsilí a odříkání. Zajímám se o psychologii, a tudíž asi tuším, v čem moje trápení spočívají. Vytvářím si katastrofické scénáře, neumím říkat "ne", jsem vztahovačná, přecitlivělá, zranitelná, bojím se riskovat... Sázím na jistotu a do nových věcí se pouštím s velkým přemáháním. Právě proto, že se bojím zklamání a toho, že by mohlo "utrpět ego". A tak se obávám, že všechny mé sny o tom, že jednou budu dělat zajímavou a uznávanou práci, se vzhledem k mé úzkostné povaze zkrátka nenaplní.

Snažím se naslouchat vnitřnímu hlasu, který stále neslyším. Před pár týdny jsem začala pociťovat silné bolesti v žaludku. Lékaři si myslí, že mám pravděpodobně žaludeční vřed. Prý je to onemocnění, jehož příčinou je psychická nerovnováha, negativní účinky stresu. Dalo by se tedy říct, že veškeré nemoci, které člověka trápí, jsou projevem "utrpení duše"? V jednom zajímavém článku jsem se dočetla, že mám narušenou či zablokovanou třetí čakru.. Když se mi podaří obnovit energetické pole této čakry, uzdravím se. Poradíte mi prosím, jak se s tím poprat? Asi bych měla začít u svého negativního pohledu na život a neschopnosti řešit problémy, že? Ale jak? Moc Vám děkuji, už jenom za to, že se Vám můžu svěřit se svým problémem. Člověku se vždycky trochu uleví.

Krásný den. Miluše

Odpověď

Drahá Miluško, každá věc na tomto světě má své místo. Každá bytost, každá květinka i pouhý pyl, který spadne z květu na křídlo motýla, má své místo. Tvoje místo je uprostřed přírody. Tvé místo je tam, kde je život.

Když se na tebe napojím, slyším zpěv ptáků a vidím kvést lekníny a lotosy a cizokrajné rostliny. Uprostřed té nádhery vidím tebe. Vidím, jak se směješ, jsi šťastná a spokojená, protože jsi uprostřed přírody. Na tvém klíně odpočívají nejrůznější zvířata. Žádné nedokážeš odmítnout. Laskavě je hladíš a ona ti dávají tu nejúžasnější lásku, nezištnou, tak čistou, ničím nespoutanou. Ty jsi duše, jakých je zde velmi málo.

To, co v Tobě vychovala tvá maminka, není tvé pravé já. To teprve najdeš. Cítíš se spoutaná, jako v kleštích. Tvou duši nacpali do určité formy, která ji přetvoří na krásnou inteligentní ženu. Nechceš nikoho zklamat, a už vůbec ne sama sebe. Vychovali z tebe automat na velké životní úspěchy. Ale co chceš ty? Ani ten největší úspěch ti nepřinese pocit štěstí, když nesplníš úkol, pro který ses vlastně narodila. Ten úkol hledáš a pozorně posloucháš svůj vnitřní hlas. Ty jsi výjimečná. Jsi velmi úzce spjata s přírodou a je na čase si to uvědomit.

Narodila jsi se s velmi specifickým úkolem. V tvém podvědomí je ta informace uložená, je to jakási paměť duše a je třeba ji probudit. Miluško, v tomto případě ani já nemám informaci, co máš vykonat. Není mi dovoleno znát tvé tajemství. Ty na to příjdeš. A já věřím, že jednou od tebe dostanu zprávu, že už to víš, sama mi to sdělíš. Je nejspíš hodně důležité, abys na to přišla sama. Najednou k tobě cítím velkou lásku. Mám v očích i slzy. Tak je to vždycky, když se napojím na velmi vyspělou duši. To jsi ty, milá M. Musíš zahnat svoje negativní myšlenky.

Máš u sebe velmi silné strážné anděly, což umocňuje mou úctu a pokoru. Tvé cítění a vnitřní hlas se probudí pomocí hudby. Každá tvá meditace by měla probíhat, pokud je to trochu možné, v přírodě.

Miluško, určitě jednou budeš vykonávat velkou a zajímavou práci.

Musím ti předat slova tvého ochránce.

Moje milovaná sestro... Jsem s tebou od nepaměti a hlídám každý tvůj krok. Je velmi důležité, abys pochopila svou vnitřní podstatu. Byla jsi sem na Zemi poslána, abys jednou předala velmi důležité poselství a pomohla v jednom připravovaném projektu. Tvé pravé já je utiskováno a umlčováno pýchou. Je to zkouška. Vytrvej. Poslechni mou radu: Osamostatnění od rodičů je velmi důležitým a potřebným krokem. Nepodléhej vlivu ženy, která už ve své podstatě není totožná s tvým posláním. Budu s tebou stále, pamatuj. Když klopýtneš, jsem to já, který drží tvou ruku.

Miluško, ve tvém těle se musí nastartovat ozdravný proces. Je opravdu spojen s vyrovnáním tvých čaker.

Vidím blokaci i v tvé druhé čakře, to způsobuje nedostatek sebeúcty a podceňování. Na tom to všechno stojí.

Přeji ti hodně dnů prozářených andělským světlem. Tvoje Kytička

 
Milá Kytičko,
moc Ti děkuju za Tvé rady. Nikdy v životě mi nikdo neřekl nic krásnějšího a tak povzbudivého. Vždycky jsem si myslela, že každý z nás má tady své poslání, že tu nejsme sami pro sebe, ale pro někoho. Pro někoho, pro koho jsme důležití, kdo nás má rád a pro koho jsme třeba i smyslem života...Jen to občas potřebujeme slyšet. Dodává nám to sílu, chuť do života, odvahu prát se s překážkami...Připadá mi, že spousta lidí kolem nás není schopna říci někomu "mám tě rád", "vážím si tě", "ty to dokážeš", "jsi krásná", a to jenom proto, že vnímají tato vyjádření úcty a lásky jako projev slabosti.... A přitom je to tak důležité. Někdy mám pocit, že mám raději zvířata a rostliny než lidi....Dávají nám víc, než si myslíme...Jsou nám oddanými přáteli, jsou nezištní a jak se říká:"milují nás bez podmínek".

Hlavou mi běhá spoustu myšlenek, s kterými bych se Ti, Kytičko, ráda svěřila, protože mi to dodává sílu, ale nechci být sobecká...Vím, že na Tebe čeká spoustu dalších utrápených dušiček, kteří potřebují povzbudit, aby neztráceli naději v hledání toho pravého smyslu života....

Ještě jednou Ti moc děkuju. Jsem Ti velice vděčná, že jsi mi věnovala čas.

Na shledanou, Miluška