Přeji všem zájemcům o duchovní věci krásné pondělní ráno. Tento příběh se stal přibližně před dvěma měsíci. Přesto se velmi špatně dostává z myšlenek. Ještě dnes cítím jemné mrazení, když si události toho jarního dne přehraji ve vzpomínkách.  S Terezkou, která s veškerou nadějí přijela do mé duchovní ordinace,  jsme stále v kontaktu, protože co kdyby náhodou se to NĚCO z tohoto mrazivého příběhu vrátilo.

Bylo ráno plné sluníčka a jarních vůní. Začaly rozkvétat květiny, které se po zimě probudily a krášlily okolí a to je vždy období, které mám velmi ráda. U mých dveří stály dvě ženy, Olinka a Terezka, které jsem pozvala dál. Olinku jsem poznala už před několika lety na víkendovém pobytu a tak jsme se s radostí objaly a s radostí přivítaly. Olinka je velmi milá žena, plná lásky a krásných vibrací, ale dnes mi přivezla svou kamarádku Terezku. Terezka mi tak trochu  rozpačitě podala ruku. Po pohledu do jejich očí, mým tělem projela mrazivá a nepříjemná vlna..   Její ruce se začaly podivně vlnit a tak jsem raději ukončila uvítací rituál slovy :„Tak holky pojďte dál.“

Posadily se v mé pracovně a já si začala prohlížet Terezku, kvůli které se toto setkání uskutečnilo. Nedokázala být v klidu a její ruce neustále opisovaly zvláštní velké kruhy. Vypadalo to, jako když baletka trénuje ladnost pohybu. Terezka se usilovně snažila své ruce mít pod kontrolou, ale očividně se jí to nedařilo. „Promiňte, obvykle to nebývá tak silné, ale když jsem vstoupila do vašeho domu, zesiluje to. „Také v autě, když jsme o vás s Olinkou mluvily to zesilovalo.“ „Léčím se na psychiatrii, ale žádné léky mi nezabírají, ztratila jsem chuť do života. „Nic mě nebaví, jsem už ze všeho unavená a nezvládám ani péči o své děti.“ Nemohu být chvíli v klidu, stydím se za to, nedokážu ovládat své tělo. Pozorovala jsem Terezku a snažila se načíst vibrace a energie, které rozpohybovaly její ruce, které divoce opisovaly zvláštní elipsy a kruhy a neúnavně objížděly její auru. Dříve velmi úspěšná, inteligentní žena s vysokoškolským vzděláním a úspěšně rozběhlou kariérou. Nyní hračka v neviditelných rukách někoho, kdo ovládá její tělo.  „Toto žádné léky nespraví Terezko, to bude těžší kalibr“. Viděla jsem totiž několik bytostí, které se přisály na její tělo a odčerpávaly tolik potřebnou energii, která ji scházela. To ale nebyl ten zásadní problém. Její duše byla  v područí někoho silnějšího.

„No děvčata, obávám se, že toto je stav duše, který bude vyžadovat zdatného exorcistu, nejspíš vám dám kontakt na pověřenou osobu k tomuto úkonu.“  „Tady nebude stačit jen běžné čištění“.  Znovu jsem se zadívala do očí Terezky. Znovu mrazivá vlna. Vnímala jsem  oči ženy, ale právě přes tyto oči se na mě dívá něco zlověstného a nenávistného. „ „Tady jsem pánem já, nech být tuto duši, já jsem tu a zůstanu tady, tak dlouho, já  budu chtít.“!!! Tyto slova jsem uslyšela při pohledu do očí Terezky.

Zadívala jsem se ještě hlouběji do její duše. Svíčky na mém stole se ještě více rozhořely, a jejich plamínky, divoce tančily v podivném, svérázném rytmu. Stále jsem nespustila zrak z jejich očí a řekla větu, která mohla rozpoutat další,překvapivý děj a měla odhalit to, zda se nemýlím. „  JÁ SE TĚ ALE NEBOJÍM A VE JMÉNU TĚCHTO VYŠŠÍCH BYTOSTÍ, TI NAŘIZUJI, ABYS ODEŠEL“.  Její pravá ruka se na moment zastavila, její prsty se zkřivily a  s podivným výrazem v očích se  začala její natažená ruka přibližovat k mému krku. Prsty se jí svíraly v křeči, zkřivené , jako drápy, které něco svírají a i když se mně zatím nedotkla, cítila jsem, jak se mi stahuje krk, začíná se mi  hůř dýchat a v tomto momentu překvapení jsem udělala špatný krok, krok  zpátky. Byla to síla momentu překvapení. Věděla jsem, že může přijít tvrdý útok. Blesklo mi hlavou, že bych to měla vzdát. Jestli jsem někdy četla, slyšela ,nebo viděla v dokumentu „posedlost člověka démonem“, tak toto je přesně ono. Existuje to, je to skutečné, tak fatální a zároveň děsivé. Ve stejný moment uvědomění, jsem cítila, jak tato energie zesiluje a začíná se na mě napojovat přes můj strach ,který se vpíjel do mé duše. Vykročila jsem dopředu, vzala jsem ze stolu mobil, a zmáčkla tlačítko nahrávání. Snažila jsem znovu  zachovat klidnou mysl a zopakovala jsem důrazně první větu. „JÁ SE TĚ NEBOJÍM.  

Začala jsem  vyslovovat už klidněji a zřetelněji  slova očistné modlitby, a přivolávat Svaté bytosti, které jsou silnější než lidská mysl a vůle člověka i démona. V tomto okamžiku pravdy se ruce Terezky rozpohybovaly do neuvěřitelné rychlosti a  její nohy začaly opisovat podivné obrazce. Své tělo nedokázala už vůbec ovládat, tvář se jí zkřivila podivným úšklebkem a neznámá síla její tělo najednou srazila do podivné zkroucené polohy na sedačku. V křečích se jí napínalo tělo a její levá ruka připomínala ventilátor, který se divoce roztočil. Opravdu není v možnostech našeho těla vyvíjet takovou sílu a rychlost. Byl to tak neskutečně morbidní obraz, že jsem opět málem o krok ustoupila. Jako bych se ocitla uprostřed hororu o vymítání, ale toto byla tvrdá realita. Věděla jsem, že teď nesmím přestat. Už to začalo a já nesmím ustoupit ani o krok. Je několik způsobů, jak dostat negativní bytost z těla i duše člověka. První způsob, je donutit jí říct své jméno a poslat jí s pomocí svatých bytostí do míst, kam náleží.  Další způsob je žehnání a prosvětlování těla, kdy  s pomocí andělů a Stvořitele je opět poslána do míst, které souzní s jejími vibracemi. Nepodařilo se mi zjistit jméno démonické bytosti, která ovládala Terezku. Při každém dalším pokusu se křeče zesilovaly a neviditelná křečovitá ruka mačkala ústa, aby nemohla hovořit.

Začala jsem tedy s žehnáním, prosvětlováním a čištěním. Používala jsem tibetské nástroje, bílou šalvěj a další pomůcky. Trvalo to nějaký čas, kdy tělem Terezky zmítaly devastující síly, které bylo potřeba odstranit z jejího těla. Chvilkami upadala do zvláštního bezvědomí, kdy vůbec nereagovala, ale znovu se opětovně probouzela. Nevím přesně kolik minut uběhlo, pro mne bylo důležité, že se její tělo více a více uvolňovalo, zklidňovalo a ke konci očistného procesu klidně a bez pohybu leželo na sedačce.  Už žádný pohyb rukou, ani nohou. Po chvilce se Terezka posadila, dala jsem jí napít vody a přes velkou únavu, která na ní byla znát, byla klidná a vyrovnaná. Ještě jsme se chvilku společně modlily a já zkontrolovala nahraný záznam. Ke svému dokumentu jsem přidala ještě nahrávku, kdy je již Terezka v klidu a s klidným a vyrovnaným výrazem v obličeji popisuje své pocity. Tyto nahrávky jsou pro mě důležitým studijním materiálem, a také důkazem, že tyto věci jsou reálné, že opravdu existují. S Terezkou jsem v kontaktu a moc mě těší mě, že je v klidu a že se jí daří dobře. Také mě potěšilo poděkování od manžela Terezky, a jeho konstatování,že  má doma opět svojí ženu.

23.5.2016 12:20  Reakce Terezky na zveřejnění tohoto článku

Milá Kytičko Mám tě moc ráda a děkuji za pomoc. Cítím se teď skvěle! Skončila jsem v práci, ale to vůbec nevadí. Konečně si užívám života a dělám věci, co mě baví

TEREZA

S láskou a pokorou Jana Kytička