Drahá Kytičko,
Posílám Ti krásný pozdrav od nás z podzimní Šumavy. Rozhodl jsem se Ti napsat, i když vím, že ta situace je nejspíš beznadějná. Ale víš, co se říká,že tonoucí se stébla chytá. A tak i já se andělů ptám: „Má můj nemocný tatínek ještě naději na uzdravení?“  Maminka je z toho celá ztrápená. Tatínek je právě teď v nemocnici. Je udržovaný v umělém spánku. Řekl bych, že je mu dost zle. Ale my nepřestáváme věřit. Už řadu let, se potýká s těžkou nemocí. Jedná se o nádorové onemocnění, měl období, kdy mu bylo hodně špatně a pak zase výrazně lépe. Dokázal se vzchopit a znovu se postavit na nohy. Teď je to zase špatné, ale malá naděje tu přece vždycky je.  Moc prosím o Tvou odpověď. Je těžké se dívat, jak se maminka trápí. Čím mohu pomoci já??
Karel

Milý Karle,
Moc ráda bych teď psala o naději. O novém světle které prosvítí Vaše životy a tatínek, který pro Vás byl milujícím a obětavým otcem, se vrátí a zařadí se opět do života. Karle,  Lékaři Vám určitě sdělili, že jeho stav je vážný. Člověk má předem určenou délku života. Ale nic není konečné, nic není definitivní. Prosbami ke Stvořiteli, pevnou vírou a nadějí, lze i toto zvrátit a prodloužit život, někdy i o několik let. Energie Tvého otce velmi slábne. Vlastně už prošel před několika lety zdravotní krizí, že smrt, byla opravdu velmi blízko. Jeho dny už tehdy byly sečteny a podtrženy. Jeho odchod z života mohl nastat už tehdy.
Jak, ale víme, láska je mocná. Tvoje maminka v Tvém otci dokáže probouzet silnou touhu žít. Vysílá ke Stvořiteli prosby, ať jí její láska neopouští. Je na něm hodně citově vázaná a on se opravdu hodně snaží nemyslet na bolest, na utrpení, které prožívá, ale snaží se jí pomáhat a dělat radost zkrátka tím nejdůležitějším způsobem,tím, že dál žije.
Neustále od své ženy slyší větu „ Ty mi nesmíš umřít“. „Co bych si bez tebe počala??“  „Já bych nemohla žít sama dál.“ Opakuje mu tyto věty, kdykoliv je mu špatně. Já vím, že to maminka myslí dobře.
Ale dívejme se na to i z jiného úhlu pohledu. Člověk už splnil své úkoly. Může už být svobodný. Může odejít tam, kde pocítí ulehčení a zbaví se trápení. Jeho pouť může už dojít naplnění a odměny. Může mu být krásně.My to ale nechceme dovolit. Protože toho člověka potřebujeme. Milujeme opravdu tak silně, že raději budeme vidět jeho utrpení a bolest, než bychom mu dopřáli ulehčení a svobodu, i když v podobě smrti? Znám osobně několik takových případů, kdy se člověk potácel dlouho mezi životem a smrtí, než odešel. Lékaři často tento stav považovali za ojedinělý. Nevěřícně kroutili hlavou a říkali, jsme překvapeni, že ten člověk stále žije.
Shodou okolnosti jsem včera byla na pohřbu svého strýce. Byl to velmi hodný člověk. Žil jen pro svou rodinu. Každému byl ochotný pomoci. Celé roky měl těžce nemocné srdce. Už před několika lety lékaři sdělili jeho  rodině, že tomuto člověku zbývá maximálně půl roku života. On prožíval velké bolesti. Často až omdléval. V srdci měl přístroj, který mu dával elektrické výboje. Stačila sebemenší námaha, přišla srdeční slabost a dostal jakoby ránu elektrickým proudem. Jeho srdce znovu naskočilo. Už bojoval doslova o každé nadechnutí. Jeho život už byl jen bolest a utrpení. Přesto nějak záhadně stále nekončil. A důvod? Důvod byl jasný a zřejmý. Jeho velká láska. Jeho milující žena. Její věta mi bude dlouho znít v hlavě.
Moje teta plakala a řekla: „ Byl to tak hodný člověk. Celý život jsme byli jen spolu. I když tak moc trpěl, pořád jsem mu říkala : „Ty mi nesmíš umřít“. „A on se tak moc snažil. Snažil se všechno vydržet a být se mnou.“

Karle, vysvětli mamince, že největším důkazem lásky je zapomenout, co je dobré pro mě, ale mít před očima to, co je dobré, pro toho druhého člověka. Někdy je to právě ukončení bolestí.

Největším darem pro těžce nemocného, který se potácí mezi životem a smrtí, je říci mu větu : Velmi Tě miluji, udělej to, co je pro Tebe nejlepší. Moc si přeji, aby Ti bylo dobře. Toto je věta, na kterou duše reaguje. Věř mi, že po této větě často přichází úleva, vydechnutí. Pak už jen v myšlenkách jakoby toho člověka propustíme z našeho života a poděkujeme za všechny zkušenosti, které nám předal a  za všechno, co jsme s ním mohli prožít . Nezapomeň na To.  

Ptáš se v čem můžeš Ty pomoci? I když otec spí, jeho duše Tě vnímá. Tvůj otec potřebuje slyšet, že se o maminku postaráš, že jí pomůžeš a budeš její oporou. Tvůj tatínek, právě tuto větu potřebuje slyšet. Přeji Ti hodně sil a lásky.

Kytička