Milá kytičko,
chtěla jsem Tě poprosit o radu. Jsem vlastně velmi šťastný člověk, mám milující rodiče, vzácné kamarádky, hodné tchány a především, to, co jsem v životě nejvíc chtěla, 2milované zdravé děti. Můj problém ale spočívá v našem každodenním soužití s manželem. Už vím, že ho nezměním, tak bych chtěla změnit svoje vnímání, abychom byli oba šťastní a byli našim dětem dobrými rodiči. Myslím, že neustálé ustupování z mé strany není ta nejlepší cesta, už si pak sebe i jeho předstávám vážit. Já jsem byla zvyklá z domova, že po hádce přichází vyřešení, vyčištění ovzduší, posunutí se dál, my končíme mou křečí v břichu a pocitem beznaděje.. I když vím, že mě má rád, bývá vznětlivý a někdy nespravedlivý, nechce si o věci promluvit a mně zůstává sevřený žaludek a bezradnost. Můj manžel má rád svou nezávislost a já bych chtěla více s ním sdílet, povídat si a ne žít jen vedle sebe, jak to dělají jeho rodiče. Čím více bych chtěla být mu blíž, tím více mě od sebe odhání. Mám pocit, že jsme na sebe nějak napojeni. Před svatbou jsme se několikrát rozešli, vždy když jsem přestala být jeho partnerkou, měla jsem v jeho životě paradoxně 1. místo jako kamarádka, vždy jsme se pak ale k sobě vrátili, býval to takový začarovaný kruh. Když už jsem se trochu vzpamatovala z rozchodu, můj muž do toho teprve spadl, trápil se a přišel zpět. Nakonec jsme se, ač to zní hloupě, z lásky rozvedli, manžel říkal, že mi neumí dát co chci, nechtěl děti, neřešil problémy, utíkal a já se trápila. Když jsem se vzpamatovala z nejhoršího, pochopila jsem jednu důležitou věc, že musím žít teď a tady a musím říct, že doba, kdy jsem byla sama, byla vlastně šťastná, i když jsem stále toužila po rodině, naučila jsem se žít každým dnem. Musím přiznat, že tehdy jsem několikrát cítila pomoc andělů nebo ochránců kolem mě. I když se mi pak projevily nástřádané problémy na zdraví, jsem naopak vděčná, že se má nemoc nerozvíjí a já si vážím každého dne . Manžel to bohužel prožíval naprosto odlišně, nechci psát podrobnoti, ale i když jsem mu říkala, že jsem mu vše odpustila, strašně se trápil. Nakonec jsem udělala, co jsem nevěřila, že se ještě stane, potkali jsme se po roce a půl, už oba posunutí jiným směrem a začli spolu znovu chodit. Teď máme 2 dvouleté poklady, z manžela je vzorný táta, stará se o rodinu, to je hlavní, ale mně občas úplně ignoruje a já opět někdy pláču do polštáře. Když jsme se rozcházeli, přiznal tehdy, že vždy uměl vše proti mně otočit, abych si to nakonec já vyčítala. Má zvláštní schopnost vycítit, když už něco přežene a já si v duchu řeknu, že tak to dál nepůjde, najednou je jako vyměněný, ale to pro mě není lehké pak navázat jako by nic. Myslím si, že spolu máme být. Navíc já měla v životě vše, co jsem si přála, mám co vracet, ale když se pak trápím a ustupuju, jistě to není ta správná cesta. Proto prosím o radu Tebe, jestli na nás můžeš nahlédnout. V manželovi cítím, že spolu nejsme poprvé, myslím, že už jsme ušli kus cesty, navíc naše dvojčátka jsou ten největší dar, chtěla bych najít ten soulad, kvůli nám a kvůli našim dětem. I když manželovi 100%-ně věřím, žárlím třeba na spol.akcích, když se mi na dlouho ztratí a rozdává své naslouchání a šarm ostatním kamarádkám a já bych chtěla být ta první. Paradoxně když jsem nebyla jeho, taky jsem mohla kdykoliv "zavolat", toto právo jako partnerka nemám. Stydím se za to žárlení, i když mu naprosto věřím, proč to tak svírá? Já jsem ho do takových situací nikdy nedostávala, teď se snažím chovat podobně, aby nebyl na koni, ale to nejsem já. Promiň, že je to tak dlouhé. Až na mě přijde čas, budu napjatá na Tvůj pohled na nás. Děkuji za Tvůj čas a za pomoc, kterou dáváš jiným.

Melani

Melani,
hlavní věta, kterou musím napsat je:
TY JSI U MANŽELA TA PRVNÍ !!! Já vidím muže, který sice rád jen občas trošinku přivoní k ostatním květinkám,ale ta květinka, kterou má doma, je pro něho ta nejdůležitější.
Nejspíš Ti možná ani nepověděl,jak moc se trápil Vašim rozchodem.
Z tvého manžela vyzařuje něco, co ostatní ženy přitahuje. Já vidím, jak rády jsou v jeho blízkosti. Jsou i takové,které se snaží upoutat jeho pozornost. On to dobře ví. Jemu to imponuje. Kdyby to tak nebylo, nejspíš by nebyl normální. Cítí a vnímá ty pohledy jako každý jiný muž. Párkrát se už svodům ubránil.
Máš se vedle něho naučit toleranci a schopnosti důvěřovat. Trošku se Vám to obrátilo. Máš pravdu, nežijete spolu první život. Nevidím jasně obrazy z toho minulého života, vidím jen letopočet 1682. Ale mám ti napsat, že Ty jsi byla příčinou vašich minulých rozchodů.
Velmi to trápilo tvého partnera a ubližovala jsi opravdu hodně svojí neupřímností, jeho duši. Navíc ty sama jsi byla dost majetnická, co se týká vztahů. Další tvou ikarnaci vidím v roce 1938, kdy jsi prožila velmi krátký život. Byla jsi mladá, tvůj přítel byl voják. Stále ti psal, vidím stohy dopisů, které ty téměř ani nečteš. Jen si zahráváš s jeho láskou. Tento život ti byl záměrně zkrácen...Nebyla jsi dostatečně připravená. Tento život prožíváš s velkým otevřením své duše.
Vidíš jasně své chyby, i své pokroky. To je moc dobře. Ochránci jásají ,když vidí duši s tak rychlým vzestupem.
Negativní emoce žárlivosti budeš muset zvládat po celý svůj život. Nad tvými dětmi vidím světelný kříž.
Jeho paprsky jakoby chránily jejich životy. Jsou to velmi vyspělé duše !! Budeš se od nich mnohému učit.
Máš je vedle sebe, aby tě tento život ještě více povznesl do duchovní úrovně. Pros ochránce o vyléčení negativních emocí. S manželem máte propojené srdeční čakry a život jeden bez druhého, to by bylo jen přežívání. To máte oba v paměti své duše. Vy to víte, jen si to musíte častěji opakovat. Vaše láska nemá negativní vibrace postranních úmyslů. Popros anděly, ať tebe i manžela obalí do růžového světla. Budete jako dvě květinky, které mají tak moc propletené stonky, že je nelze bez poškození oddělit. Jedna bez druhé uvadne.
Na to nikdy nezapomeň.

Přeji ti sluníčkové dny a ať andílci chrání tvé kroky.

Kytička