Jdi na obsah Jdi na menu
 


JAK SE MÁM SMÍŘIT SE ZTRÁTOU MILOVANÉ DCERY?

29. 7. 2007


ObrazekDobrý den kytičko,
obracím se na Vás s prosbou jak mám dále žít, když celé moje životní štěstí byla má dcerka, která mi před dvěma měsíci zemřela po těžkém úrazu, který měla 1.října r.2006. Spadla z koně a měla poraněnou míchu natolik, že byla ochrnutá od ramenou dolů. Jelikož, ale byla velmi vytrvalá a moc se snažila za pomoci terapeutky i za pomoci přátel, snoubence a i mě, její stav se lepšil, začala hýbat rukama, sama se snažila jíst, čistit zuby, psala na počítači, používala mobil. Všichni jsme jí dodávali víru, že bude zase dobře, střídali jsme se u ní, dodávali různé duchovní knížky a i ona snad věřila, že bude lépe. Měla jet již do Kladrub, když ze dne na den 24.3.t.r. zemřela. Závěr pitvy byl, že umřela na urosepsi. Těličko již nechtělo dál. Byl to pro nás všechny velký šok a ještě je.
Nyní mi teprve dochází, že už se mi holčička od nikud nevrátí a jelikož jsem měla jedinou dcerku a před 15 lety jsem se rozvedla byla pro mne opravdu všechno.

Mám nyní už 7 let partnera s kterým se chceme brát. Monika si to tak přála. Je moc hodný a jsem s ním ráda. Jsem ráda, že ho mám a moc si ho vážím, ale mám pocit, že už nemám pro co žít. Těšila jsem se na vnoučátka a že dcerka ještě hodně v životě dokáže, protože to byla jedinečná osobnost, byla jsem na ní hrdá. Nyní si říkám, že děkuji "tomu nahoře" že jsem mohla aspoň chvíli mít tak zlatou dceru, ale pak se ptám, proč tak brzy odešla ? Co jsem já někde zavinila?

Marie.

Drahá Marie.
Bolestná ztráta, která Tě potkala se nedá vyčíslit, nedá se změřit a nedá se ani odhadnout, za kolik dnů,
měsíců, či let, přebolí.
Rána v duši ze ztráty ditěte, se úplně zahojit nedá. Dá se jen zmírnit. Zmírnit pochopením,proč se to muselo
stát a časem, který neúprosně plyne a odnáší sebou i část našeho utrpení.
Vidím tě před sebou. Sedíš u stolu a čekáš, až se otevřou dveře a dcerka vejde. Stále čekáš, na nějaký pohyb,na vánek, který rozčeří tak neúprosně klidnou hladinu vody, která se navždy tiše zavřela.
Čekáš známý, milovaný hlas, který přeruší to zničující ticho. Říkáš si, to není možné!! Proč musela zemřít,
Proč právě má dcera. Nikdy nikomu neublížila. Proč musela tak trpět. Proč nemohla žít dál jako ostatní? Radovat se ze života, mít děti. Já vím, Marie těch otázek je mnohem víc, a odpověď nepřichází.
Otázka života a smrti, je otázkou přesně daných pravidel
Všechno, co nás v životě potká, nám má něco ukazát, má nás někam posunout. Smrt dítěte je tím nejbolestnějším zastavením a obrácením.
Když se podívám na Tvůj minulý život, byla jsi velmi ctižádostivá žena. Měla jsi jen trochu víc zpřeházené priority.
Pracovala jsi na nějakém výzkumu. Vidím laboratoř a práci na vědecké úrovni. Byla jsi velmi dobrá ve své profesi. Měla jsi manžela. Na toho, jsi při své práci, ale úplněla zapomínala. Cítil se opuštěný a hledal útěchu jinde. Tobě to příliš nevadilo, byla jsi natolik zaujatá svou prací, že to pro Tebe nebylo důležité. Stalo ses ti to, co se ženám stává. Přestože jsi s manželem trávila jen krátké chvilky, byla jsi těhotná.
Věděla jsi, že dítě by ohrozilo tvou kariéru. Kolegové by tě předběhli s dalšími nápady a dokončili bez tebe Vaše společné dílo. To jsi nechtěla připustit. Manželovi jsi nic neřekla. Věděla jsi moc dobře, jak velmi touží po dítěti.
Zbavila ses dítěte a pokračovala ve své práci. Tak běžel celý zbytek tvého minulého života.
Když ses narodila znovu do tohoto života, Tvůj úkol byl jasný,. Určit si správné pořadí priorit.
Jak si člověk nejlépe uvědomí, co má největší hodnotu? Uvědomí si to ve chvíli ztráty.
Dítě, kterého jsi se tehdy zbavila, se k tobě vrátilo, ale jen na určitou dobu. Aby ti ukázalo, že největší dar je pro ženu dítě.Teď už víš, jakou má cenu. Prožila sis ztrátu a odčinila tak svou chybu. Velmi bolestným způsobem.Píšeš mi,,že tělíčko dcerky už nechtělo žít. Už ani nemohlo, aby se naplnil úkol, který tě posunul do trochu jiné roviny.Ale je zde další část úkolu. V minulém životě jsi svého muže odsunula stranou. On tě miloval, stejně jak tvůj přítel. Teď tedy neudělej stejnou chybu. Dcerka si to přála.Aby jste se vzali. Dobře věděla co máš udělat. Bylo to její přání. Píšeš, že to byla zlatá dcera. Ano, to jistě byla. Musela taková být. Aby jsi ty pochopila tu cenu. Zlato má jakýsi přenesený význam pro to nejcenější, co máme. Napsalas to správně,tak to dnes srdíčkem cítíš.Nezůstala v tobě zahořklost.Děkuješ, tomu co je nahoře, alespoň za krátkou dobu, kterou jsi mohla se svou dcerkou prožít. Marie, věř mi, že přesně to, se od tebe očekávalo.Dcera má zcela jistě možnost vidět tvé pokroky a radovat se z toho, že její bolest přinesla užitek v obnově tvé duše. Splň tedy její přání a věnuj se partnerovi. Tím jí uděláš velkou radost. A věřím, že přijde den, kdy ti od tvé dcery předám poselství. Pokud tě hodně trápí smutek, tak se mi ozvi ....poradím, Ti, co by jsi měla udělat....

S láskou  Kytička

Kytičko,
strašně moc Ti děkuji za Tvůj dopis, ano popsala jsi úplně přesně můj stav jak se teď cítím. Na druhou stranu, ale nechci být sobcem a chci holčičku nechat být v klidu, protože jí je určitě už nyní lépe, nic jí nebolí a prý tam "nahoře" je strašně moc lásky, kterou ani si neumíme představit a to mě uklidňuje, protože dcerka si jí zaslouží.
Děkuji za schválení partnera. V pátek se bereme Jsem moc ráda, že dcerka  nezemřela hned při úrazu a mohla jsem jí ještě dokázat a říci jak moc ji miluji a jaká je statečná holčička. Na dotaz jejich přátelů, kteří také denně za ní jezdili, proč tedy neumřela hned při úrazu,proč se ještě musela trápit operacemi, jsem jim odpovídala, že by jinak nepoznala jak jí máme všichni rádi, měli jsme ještě možnost pro ní něco udělat a projevit naši lásku.
Je toho hodně na povídání, ale snad můžeme udělat závěr, že jen opravdu čas vyléčí ty vlny smutku a stesku. Napadlo mne, že bych nechala v kostele za Moniku sloužit mši, ale dcerku jsme bohužel nepokřtili
Děkuji za Váš čas věnovaný mé maličkosti a přeji pěkné odpoledne.

Vaše Marie