Milá Kytičko,

Jmenuji se Martina X. a bydlím v jedné vesničce na Moravě. Promiň, jestli Tě obírám o čas, ale věřím, že Ty mi dokážeš odpovědět na mou otázku, kde jsem udělala chybu. Můj příběh začal hodně tragicky. Právě jsem  se vrátila od lékaře, když mi zazvonil telefon. Moje kamarádka Hanka hystericky plakala a prosila mne, abych jí přišla pohlídat děti. Její manžel totiž to odpoledne tragicky zahynul při dopravní nehodě.

Byla jsem jako v transu. Popadla jsem kabát, v rychlosti vše řekla manželovi, který hlídal naše děti a ihned, co nejrychleji utíkala k Hance. Když jsem jí sevřela v náručí, cítila jsem, že tu krutou bolest prožívám a cítím s ní. Její děti se na nás nechápavě dívaly. Péťovi, tomu staršímu bylo tři a půl roku, Danečkovi byl teprve jeden rok. Hanka a Martin, měli krásný vztah a žili jeden pro druhého. Děti, byly pro ně největším požehnáním. Najednou bylo všechno jinak. Když se Hanka trošinku vzpamatovala, zavolala jsem jejím příbuzným, kteří okamžitě přijeli a já se vracela domů. Ten den, jsem svého manžela Vladimíra i naše dva kluky (6 a 8 let) dlouho objímala.

Nedokázala jsem si představit, že bych někdy o ně přišla. Snažila jsem se Hance být oporou a navštěvovali jsme ji s klukama, jindy i s Vladímírem téměř každý den. Chodili jsme společně nakupovat a Hanka se snažila pečovat o své děti a řešit běžné problémy. Tu a tam potřebovala pomoci s hlídáním, jindy jí Vladimír opravil elektřinu, nebo nefungující sporák. Věřila jsem, že když jí budeme pomáhat Hanka všechno zvládne. Tolik mi bylo líto jí i jejich dětí.

Měla jsem jí v srdci jako opravdovou kamarádku. Můj manžel hodně pracoval, a po práci někdy chodil na pivo. Nic neobvyklého, až na to, že poslední dobou se vracel čím dál později a byl trochu vůči mně odtažitý. Opravdu jsem si Kytičko nevšimla těch vyhýbavých pohledů. Asi jsem trochu hloupá já nevím, přišlo to najednou jako blesk s čistého nebe. Vladimír mi oznámil, že odchází. Začal si balit své věci a na otázku KAM? Odpověděl, že se stěhuje k Hance. Prý za všechno můžu já, protože jsem ho tam posílala a pořád vyprávěla o Hance jak je skvělá a vůbec. Náš vztah už prý stejně vyprchal a nemá smysl. Nic jsem nechápala. Jen jsem brečela. Nic víc jsem v tu chvíli nedokázala.

A tak jsem Kytičko ztratila nejlepší kamarádku, milovaného manžela a mé děti skvělého tátu.

Zůstali jsme sami. Hanka se mi vyhýbala a já jsem za ní nedokázala jít a říct jí co si o ni myslím. Psychicky jsem se zhroutila a taky mně stále provázela myšlenka, že zemřu. První co mně napadlo, že připravím o život i kluky, ať odejdeme spolu. Ale nedokázala jsem ublížit ani sobě a už vůbec né svým dětem. Styděla jsem se za tu myšlenku a i když jsem byla na dně, tak jsem den po dni sbírala síly a začala znovu. Požádala jsem o rozvod, po rozdělení majetku koupila byt a začala vychovávat kluky sama. Nechala jsem se zasvětit do energie Reiky, naučila se masáže a začala pomáhat lidem. Najednou byl ze mě jiný člověk. Takový klid, harmonii a lásku jsem nikdy před tím necítila. Pak se stalo to, co jsem si od začátku přála. Po čtyřech letech se manžel od Hanky odstěhoval a chtěl se vrátit ke mně. Já už jsem byla ale nezávislá, samostatná a v té době zamilovaná do jiného muže. A tak jsem řekla něco, co už jsem si nemyslela, že dokážu říct. „ Já už tě nechci, protože Ti nevěřím.“

To je můj příběh Kytičko a tak se ptám:  Měla jsem manželovi odpustit? Co když to byl můj životní úkol. Měla jsem si jen odžít všechnu tu bolest a vzít si ho zpátky?

Děkuji za odpověď

 Martina

Drahá Martino,

Už jsem pár takových příběhů jako je ten tvůj vyslechla a přečetla. Hodně se shodují, je v nich na začátku soucit k blízkému člověku, touha pomáhat a pak následně na konci samota, zrada a pocit křivdy a bolesti. Je tu jasná otázka PROČ?  Je to tak, že dobrý skutek byl paradoxně po zásluze potrestán? Příčiny jsou různé. Někdy je tu opravdu silný vliv karmy, jindy slabost toho okamžiku pro muže a přílišná samota osamělé ženy, která začne svádět prvního chlapa, který je vedle ní a vůbec nebere ohledy na to, že je to manžel její nejlepší kamarádky. Je za tímto příběhem  zoufalství? Strach ze samoty? Možná tě trochu překvapím, ale Tvůj bývalý manžel sváděl i jiné ženy. Nakreslila jsem jeho energie. Je to typ muže, který hledá něco, nebo někoho. U Tebe to,co hledá nenašel a zatím ani u jiné ženy, neměl pocit souznění a naplnění. Jeho život je plný neklidu a napětí. Navíc se tak trochu rád utápí v alkoholu, pokud na něj padne splín. V jedné věci, ale nemáš pravdu.Vůbec nebyl skvělý táta, jak píšeš. Skvělý táta by neopustil své děti. Nedá se mluvit ani o milujícím manželovi. Spíše se dokázal dobře přetvařovat. Není upřímný, věř mi, že Vaše manželství, by ohrozila i jiná žena než Hanka.Martinko, víš, sáhla sis na pomyslné dno, ale bravurně jsi se odrazila a nasadila vynikající tempo v duchovním vývoji. Jsi opravdu jiný člověk. Tato událost Tvého života Tě přetvořila a dala Ti novou nepoznanou sílu.Zbývá se jen ujistit se, že to byl správný krok. Že teď je to tvé pravé JÁ, které se zrodilo z bolesti a beznaděje. Zlatíčko, už to přebolelo a už jsi našla sama sebe. I když to zní divně, poděkuj z celého srdce za tuto zkušenost, odpusť manželovi i přítelkyni a užívej si plně své síly a všech schopností a neviditelných darů, které si dostala do vínku. Nic totiž nemáme jen tak a zadarmo. Platí se za všechno.

Tuto zkoušku nebylo možno obejít. Teď přichází slunečné dny, plné energie a světla.

TO je Tvůj život. Máš teď ve své dlani ruku člověka, který Tě upřímně miluje a máš své syny, kteří jsou Ti stále větší oporou. Vyšlo Tvé slunce, aby prosvětlilo Tvé dny. Zapomeň na všechny mraky, které zakrývaly Tvou oblohu štěstí a radosti.

S láskou Kytička