Dobrý den,

Vaše stránky jsem objevila náhodou a chci za ně moc poděkovat.
Snad mi dodaly odvahu se zeptat,proč se pořád tak bojím o své děti.
Vím, že bych jim měla dopřát trochu volnosti a nechat je jít si hrát ven s ostatními
dětmi, kde je třeba nemám pořád na očích.ale já to nedokážu. Když jdou ven, pořád se dívám z okna, a musím na ně vidět. Můj dcera a syn, chodí do druhé a čtvrté  třídy, a já je denně  vozím do školy. Bojím se, že o děti přijdu. Nevím, kde se to ve mně bere ten strach. Když čtu o únosech dětí,o násilnostech, kterých je tolik, svírá se mi srdce. Mám pocit, že bych tu bolest neunesla, kdyby se jim cokoli stalo. Děsí mně, že je ztratím a budu sama. Manžel se zlobí, že je vodím za ručičku a neučím je samostatnosti. Ale já se o ně pořád bojím. Nevím, co s tím. Děkuji za Vaši odpověď.

 Dáša

Milá Dášo,

To je mi opravdu moc líto. Protože se tím ochuzuješ o štěstí a radostné pocity,které cítí každá milující matka. Tvoji lásku k dětem zahlušuje strach. Láska je nádherná květina, která kvete a když k ní přivoníme, cítíme přival štěstí a těch nejkrásnějších emocí.
Někdy ale tu nádhernou květinu utiskuje plevel. Často je to žárlivost, sobectví, jindy je to strach,nebo lpění na něčem materiálním , co lásce ubližuje. Lásku k dětem často spoutává strach.
Pak nemůžeme plně cítit její vůni. Musíme si uvědomit, že děti jsou dar. Nejsou vlastně naše vlastnictví, neboť nám byly svěřeny do naši péče jen na určitou dobu.
Pak se musí vydat na vlastní cestu. My za ně neseme odpovědnost,ale pouze do doby jejich plnoletosti. Pak musí najít svou cestu a směr.
Máš v sobě strach,který dusí nejen lásku k dětem, ale i tebe.Teď se bojíš dopravní nehody,nebo únosu,ale tím, jak tvé děti porostou, tak na ně bude číhat víc nebezpečí.

Jestli je tvému dítěti 10 let a bojíš se ho pustit do školy, za 4 roky bude chtít navštívit první diskotéku pro náctileté. Možná bude kouřit a všude kolem něj budou alkohol, drogy, násilníci, ve škole šikana a za další dva roky si bude chtít koupit třeba motorku. A ty nebudeš spát strachy a bude z tebe jen hromádka nervů.

Proto je důležité snažit se dětem alespoň trochu věřit. A věřit hlavně těm, kteří tak spolehlivě chrání, kroky našich dětí. To jest andělům. Pokud se má stát, že dítě nám bylo svěrěno jen na krátkou dobu, a musí v dětském věku odejít, nic na tom tvůj strach nezmění. Odejde i když jej budeš hlídat dnem a  nocí. Nezastavíš neochvějné kroky osudu. Popros s velkou důvěrou ochránce a strážné anděly tvých dětí, i své ochránce o pomoc. Pros, ať vyléčí tvůj strach a obavy. Vždycky než děti opustí byt, a půjdou ven, nebo do školy, pros jejich ochránce, aby hlídali každý jejich krok a aby se k tobě v pořádku vrátily. Néé, že by to andělé potřebovali připomínat, ale spíše tu jde o tvůj pocit jistoty a klidu. Svěř své děti do rukou andělů. Vždyť proto jsou kolem nás,aby nás chránili

To je jejich úkol zde na zemi. Duše si před narozením vybírá svůj osud, proto si nedělej zbytečné a předčasné obavy. Vymaž ze svých myšlenek všechny katastrofické scénáře a nepřivolávej zbytečně nebezpečí. Vždyť náš život je napřed v našich myšlenkách a teprve pak se stává skutečností. Připravuj se postupně na to, že se tvé děti osamostatní a nebudeš je moci vodit za ručičku. Věř jim,ale žádej, aby si tvou důvěru zasloužily,a nezklamaly ji.

Tvůj strach milá Dášo, je způsobený tím, že v minulém životě jsi o děti přišla.
V tomto životě, se  ale od tebe taková těžká oběť nežádá. Nebudeme se zabývat detaily a věř mi, že se budeš z dětí radovat a tentokrát ti nezůstane jen prázdná náruč. Často své děti obě stiskni v náručí a dopřej si ten pocit, který ti kdysi tolik scházel. Mít tak v náručí opět své děti.

Ty je máš, Dášo, a já dobře vím, že si zasloužíš milovat své děti beze strachu.

 S láskou  

 Kytička